Institut sv. Josefa

JAK V NESKROMNÉ DOBĚ VYCHOVÁVAT KE SKROMNOSTI?
Dariusz Zalewski

Vyzývavé oblečení, nepřiměřené líčení nebo barvení vlasů není na našich školách ničím výjimečným. Polský tisk nedávno dokonce psal o gymnazistce, která napadla učitelku, protože jí nařídila smýt make-up. Kardinál Stefan Wyszyński již před několika desítkami let poznamenal, maje na mysli dospělé ženy, že se v ulicích místo matek objevily manekýny.

Ze všeobecného úpadku mravů jsou obviňovány sdělovací prostředky, vliv vrstevníků, a rovněž, stále častěji, ne příliš vhodný příklad rodičů. Provokativní způsob oblékání se týká jak děvčat, tak chlapců. A nejde pouze o koketování s opačným pohlavím. Oděv, souvisí-li s vlivem subkultur, bývá také světonázorovým vyjádřením.

Příčina: nedostatek patřičných morálních vlastností

Otázka nedostatku vhodných vzorů k následování je věcí důležitou, avšak ne jedinou. Život nám často ukazuje, kdy se dítě, přestože si z domova odneslo dobré vzory, v jistém období života začíná chovat zcela opačně. Proč? Protože na každý dobrý příklad rodičů se vždycky najde „antipříklad“ spolužáků nebo mediálních hvězd. Zásadní otázka tudíž zní: co udělat, aby se dítě ve chvíli rozhodování přiklonilo na stranu vzorů z rodného domu?

Otázka je to těžká, ale klasická pedagogika na ni zná odpověď: je nutné v dítěti dříve formovat mravní schopnosti, tradičně zvané ctnostmi. K jejich upevnění je vedle vzorů a přesvědčení nezbytné cvičení vůle, které se časem stává osobitou „zhuštěnou zkušeností“, jak psal P. Jacek Woroniecki OP. To téměř intuitivně a bez zbytečných pochybností umožňuje činit správná rozhodnutí a také je uskutečňovat.

Základní výchovné chyby

Ctností, která v pojednávané oblasti zdokonaluje naše chování, je skromnost. Díky ní člověk nevyhledává potlesk a uznání za to, co nosí a jak vypadá, nýbrž zachovává patřičnou míru co do věku, pohlaví a společenského postavení.

Těžko se hovoří o ctnosti, když doma chybí vhodný příklad. Dnes některé matky nezřídka vypadají jako ony zmiňované manekýny, které jejich dcery přirozeně napodobují. Navíc rok od roku narůstá společenský souhlas s výstředním odíváním dívek. Správné výchově v dané oblasti také příliš nepomáhají hračky různého druhu nebo počítačové hry založené např. na převlékání panenek.

Dítě, jemuž je vštěpována skromnost, musí být samo oblékáno skromně, bez extravagancí, aby takto nabylo patřičné zkušenosti napomáhající ctnosti. Z tohoto úhlu pohledu jsou dobrým nápadem „školní uniformy“, které přinejmenším do jisté míry brání šíření různých subkulturních mód.

Vliv jiných vad

Jednotlivé ctnosti a vady se vzájemně ovlivňují. A proto dokonce i dobře utvářená ctnost skromnosti může být oslabena nebo zničena, pokud se v duši rozmohou jiné vady, zejména ty, které souvisejí se silnými pudy a emocemi. V dané souvislosti je zvláště nutné upozornit na tři z nich: nečistotu, samolibost a zbabělost.

Jednou z příčin, která může rozbít na prach lety budovanou ctnost skromnosti, je zanedbávání ctnosti čistoty a studu. Je pravdou, že rozumná starost o vlastní vzhled úzce souvisí s výchovou k čistotě, ale stává se, že se občas pod zdáním skromnosti skrývá hluboký nepořádek v této oblasti. Z uvedeného vyplývá nutnost, kromě navykání dítěte na prosté a vkusné oblečení, cvičit vůli a chránit ho před nemravnými obrazy a texty.

Někdy je příčinou závad v dané oblasti podceňování nutnosti utvářet ctnost pokory. Její nedostatek ve střetu s mládežnickými subkulturami vede k jistému zmohutnění „já“, které se pod rouškou vzpoury proti „všednosti“ a „společenským konvencím“ projevuje např. tričkem s provokativním nápisem, černou ocvočkovanou bundou, těžkými botami, výstředním účesem, náušnicemi atp. Často si za to mohou rodiče sami rozmazlováním dětského „ega“, které v době dospívání ukazuje, čeho všeho je schopno. Při výchově k pokoře je třeba dítě cvičit v sebeomezování (např. dělit se o hračky) a zároveň potírat nezdravou zvědavost. Ne vše, co se čte, je dobré. Špatně zvolená literatura může vést ke vzpurnosti a učí sobectví.

V přijímání subkulturních mód napomáhá samolibost zbabělosti. Mladý člověk nemusí být vůbec nadšeným stoupencem dané subkultury, ale nejednou, ve snaze zalíbit se či připodobnit kamarádům, se obléká jako oni. Chybí mu obyčejná odvaha postavit se proti názoru skupiny. Proto je nutné připravovat se ke společenské statečnosti, a to otužováním ducha, překonáváním vlastních slabostí, přemáháním sebelítosti atp.

Při cvičení zmiňovaných ctností hraje velmi velkou roli správná náboženská výchova. Skromnost, čistota, pokora a odvaha vyžadují řadu odříkání, k nimž je na jednu stranu nutná náboženská motivace, a na stranu druhou otevřenost pomáhajícímu působení milosti Boží. Nedostatek otevřenosti v této oblasti, společně se zanedbáváním úsilí o utváření ctností nakonec vede k rozmožení manekýn a „rebelů bez příčiny“ v ulicích našich měst.

Převzato z www.ien.pl
Přeložila Marta Trnková, vyšlo v Te Deum 2/09.

Dariusz Zalewski přednáší pro Instytut Edukacji Narodowej při nadaci Servire Veritati v Lublinu a pravidelně publikuje v časopise Cywilizacja, je také autorem řady knih, mj. Katolewica – wyśniony kościół bezbożnika, ABC antyklerykalizmu tramwajowego, Wychować człowieka szlachetnego, Sztuka samowychowania.