Institut sv. Josefa

SVATÝ STOLEC - FSSPX: VÝCHODISKA K NAUKOVÝM ROZHOVORŮM
John Vennari

Zrušení údajných exkomunikací Benediktem XVI. je dobrou zprávou pro celou Církev. Tím patrně největším důvodem k radosti je fakt, že k tomu došlo bez toho, že by bylo Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX) nuceno zaujmout kompromisní stanoviska v otázkách víry a zásad, z nichž vychází jeho kritický postoj ke škodlivým reformám Druhého vatikánského koncilu (dále jen DVK).

Jak biskup Bernard Fellay, generální představený FSSPX, tak biskup Tissier de Mallerais prohlásili, že nyní jsou na programu rozhovory o DVK a krizi v Církvi.

Biskup Fellay se o těchto rozhovorech zmiňuje hned ve své první reakci na zrušení „exkomunikací“: „Přejeme si zahájit tyto rozhovory – o jejichž nezbytnosti se zmiňuje i dekret – o naukových otázkách, jež jsou v protikladu k Magisteriu všech věků. Nelze totiž nevidět onu bezprecedentní krizi, která Církev naší doby zasáhla: krize na úrovni kněžských povolání, náboženské praxe, katecheze, přijímání svátostí…“
Podobně i biskup Tissier de Mallerais ve svém rozhovoru z 1. 2. 2009 uvádí: „Nyní nastanou rozhovory o naukových a teologických otázkách, týkajících se DVK, mezi zástupci Svatého stolce a námi… Svoje dosavadní postoje nehodláme měnit, naopak usilujeme o to, aby se s nimi Řím ztotožnil.“

Otázka věroučných rozhovorů není nová. FSSPX při mnoha příležitostech dávalo jasně najevo, že před jeho případnou „regularizací“ je třeba postupovat následujícím způsobem:

1)   Umožnění svobodného sloužení tradiční mše svaté a zrušení
      exkomunikačního dekretu z roku 1988
2)   Řešení věroučných otázek, týkajících se DVK a nové orientace po koncilu
3)   Hledání nejvhodnějšího kanonického řešení

Motu proprio umožňující sloužení tradiční mše svaté a zrušení exkomunikačního dekretu jsou splněním prvního požadavku. FSSPX nyní stojí před krokem, na který bude kladena velká pozornost – věroučná diskuse o DVK.

Je pravdou, že arcibiskup Lefebvre řekl, že je ochoten uznat DVK ve světle Tradice, ale že problém leží jinde než v pouhé interpretaci textů, obsahujících nejednoznačné pojmy či jiné závažné nedostatky. Ve své korespondenci s kardinálem Ratzingerem z poloviny 80. let arcibiskup Lefebvre poznamenává:

1)   FSSPX uzná z textů DVK vše, co je v jednoznačném souladu s Tradicí
2)   Nejednoznačné výroky v textech DVK musí být vykládány striktně podle
      Tradice, tj. stálého učení Církve
3)   Vše, co nemůže být ve světle Tradice interpretováno, musí být církevní
      autoritou revidováno.

V dopise kardinálu Ratzingerovi z 21. 6. 1982 píše arcibiskup Lefebvre o  „nutnosti posuzování DVK ve světle Tradice a neměnného učitelského úřadu Církve, aby tak došlo k opravě textů, které jsou buď nejednoznačné či s Tradicí neslučitelné“.

V pozdějším dopise ze 17. 4. 1985 hovoří arcibiskup Lefebvre ještě jednoznačněji: „Dekret o náboženské svobodě považujeme za neslučitelný s učením Církve, proto požadujeme celkovou revizi tohoto textu… Také považujeme za nezbytné, aby došlo k zásadním revizím dokumentů o Církvi v dnešním světě, nekřesťanských náboženstvích, ekumenismu a k vyjasnění velkého počtu výroků, vykazujících zmatek působící nejednoznačnosi“.

Je na místě si připomenout historický fakt, který bývá často přehlížen. V 80. letech žádal arcibiskup Lefebvre v modlitbě o znamení, zda má vysvětit biskupy pro pokračování apoštolátu FSSPX či nikoli. Taková znamení, která jej o potřebě vysvětit biskupy přesvědčila, obdržel hned dvoje. Prvním bylo modlitební setkání, svolané Janem Pavlem II. do Assisi v roce 1986, kde shromáždění protestanti, pravoslavní, židé, muslimové, hinduisté, šintoisté a vyznavači dalších pohanských kultů prosili za mír ve svých vlastních heretických či pohanských obřadech. Arcibiskup Lefebvre shromáždění v Assisi odsoudil silnými slovy: „Ten, jenž nyní sedí na stolici Petrově, si veřejně tropí posměch z prvního článku Vyznání víry a prvního Božího přikázání. Pohoršení, které dal katolickým duším, je nezměrné. Církev se zachvěla ve svých samotných základech.“

Druhým znamením byla odpověď kardinála Ratzingera na výhrady, vznesené arcibiskupem Lefebvrem na adresu koncilového učení o náboženské svobodě, zaslané Kongregaci pro nauku víry v roce 1987. Nové učení o náboženské svobodě hodnotil arcibiskup Lefebvre těmito slovy: „Prosazení nového, liberálního učení o náboženské svobodě bylo hlavním cílem řady progresivně smýšlejících účastníků koncilu, jakým byli P. Congar, P. John Courtney Murray a mnozí další, včetně členů Sekretariátu pro jednotu křesťanů. Také kardinál Bea, biskup Willebrand a biskup de Smet patřili mezi zastánce tohoto nového učení, podporováni americkým episkopátem a povzbuzováni protikatolickými společnostmi, jako například židozednářskou B´Nai B´rith či Ekumenickou radou církví v Ženevě“.

Arcibiskup Lefebvre citoval jednoho z nejvlivnějších teologů na DVK, progresivně smýšlejícího P. Yves Congara, který uznal, že: „nelze popřít, že dekret o náboženské svobodě říká něco zcela jiného než Syllabus z roku 1864, že vlastně říká něco zcela opačného.“

O DVK P. Congar dále tvrdí: „Je jasné, že dekret o ekumenismu říká v několika bodech něco zcela jiného než encyklika Pia XI. Mortalium animos a že dekret o náboženské svobodě odporuje několika článkům Syllabu Pis IX., podobně Lumen gentium 16 a Ad gentes 7 říká něco jiného než „Mimo Církev není spásy“...“

Jak Michael Davies několikrát v této souvislosti poznamenal: „Včerejší hereze se stala dnešní ortodoxií.“

Patrně nejzávažnější obžaloba koncilové deklarace o náboženské svobodě pochází ze samotné synagogy satanovy. Během koncilu arcibiskup Lefebvre poznamenal: „V tomto roce (1965) vyšla kniha svobodného zednáře Yves Marsaudona „Ekumenismus očima tradičního svobodného zednáře“. Její autor zde vyjadřuje naději, že náš koncil slavnostně vyhlásí náboženskou svobodu… Co více ještě potřebujeme vědět?“

V říjnu 1985 zaslal arcibiskup Lefebvre Kongregaci pro nauku víry dokument, obsahující 39 pochybností (dubia), týkajících se neshody mezi koncilovým učením o náboženské svobodě a nepřetržitým učením Církve v minulosti. Řím odpověděl padesátistránkovým dokumentem, ve kterém na vznesená dubia vůbec nereagoval. Ratzingerova kongregace uznala, že učení DVK o náboženské svobodě je „nepochybně novotou“, ale zároveň tvrdila, že je výsledkem „naukového kontinuálního vývoje nauky“ , ať už si pod tímto pojmem představíme cokoli.

Zachytit zde všechny aspekty tohoto popření nepřetržitého katolického učení o společenském království Ježíše Krista a jeho nahrazení novým učením o náboženské svobodě přesahuje rámec tohoto krátkého článku. Nám pro tuto chvíli stačí uvést, že odpověď Svatého stolce na zaslaná dubia arcibiskupem Lefebvrem hluboce otřásla. Viděl v ní „znamení, na které jsem čekal, ještě závažnější znamení než Assisi. Je totiž rozdíl mezi jedním, jakkoli závažným a skandálním činem, a písemným uznáním mylných zásad, které v praxi vedou k nešťastným důsledkům“.

Rozhovory mezi Svatým stolcem a FSSPX tedy budou probíhat na tomto věroučném pozadí. Nepředstírám, že dokážu odhadnout jejich výsledek, ani jak dlouho budou trvat. Jeden konzervativní anglicky hovořící kardinál, který zrušení „exkomunikací“ uvítal a který se nedávno setkal k přátelskému rozhovoru s příznivci FSSPX, konstatoval, že „zůstává mnoho věcí, o kterých bude třeba hovořit“.

FSSPX oceňuje Benedikta XVI. za vydání motu proprio a zrušení „exkomunikací“ biskupů FSSPX. Je dost možné, že žádný jiný kardinál, který by byl v roce 2005 zvolen papežem, by sloužení tradiční mše svatou neumožnil a také neodstranil stigma, nespravedlivě uvalené na biskupy FSSPX.

FSSPX je však na prvním místě vděčné Panně Marii. Bratrstvo uspořádalo dvě růžencová křížová tažení, do kterých se s velkým zápalem zapojili věřící na celém světě. Dva a půl miliónů růženců bylo obětováno při prvním růžencovém křížovém tažení, po kterém následovalo uvolnění tradiční mše svaté. Při druhém bylo v průběhu pouhých dvou měsíců obětováno a papeži předáno milión sedm set tři tisíce růženců.

P. David Hewko FSSPX při svém kázání v kapli Panny Marie Růžencové v Buffalu mj. řekl: „Pohleďte, čeho Panna Maria za pouhé dva roky prostřednictvím sv. růžence dosáhla!“ Vyzval věřící, aby pokračovali v dosavadním zápase o katolickou tradici, vyzbrojili se pravdami víry a učením předkoncilních papežů. Poznamenal též, že nyní vstupujeme do pravděpodobně té nejobtížnější a nejméně jisté fáze celého zápasu o katolickou tradici. Vyzval též k modlitbám za generálního představeného FSSPX biskupa Fellaye, jenž zodpovídá za více jak 500 kněží, na kterého bude ďábel soustředit svou veškerou pozornost, aby dosavadní dobré dílo FSSPX zhatil. Tlak, který je na něj v těchto dnech vyvíjen, zvláště po mediální kampani proti biskupu Williamsonovi, je pro kohokoli z nás jen velmi obtížně představitelný.

Jsem si jistý tím, že naši čtenáři budou obětovat mnohé své modlitby i za papeže Benedikta XVI., který je za svoje vstřícné kroky vůči FSSPX také vystaven mnoha nemilosrdným ranám. Počítám i s tím, že se budou modlit za všechny biskupy a kněze FSSPX, usilující o to, aby zůstali neochvějně věrni Magisteriu i moudrým radám svého zakladatele, arcibiskupa Marcela Lefebvra.

John Vennari je šéfredaktorem měsíčníku Catholic Family News.