Institut sv. Josefa

FALEŠNÁ OMLUVA MARTINA C. PUTNY
PhDr. Radomír Malý

Literární vědec Martin C. Putna, známý též svým tragickým zápasem o mravní rehabilitaci sodomie, se v článku „Katolická prosba Karlu Čapkovi o odpuštění“, zveřejněném v Lidových novinách 27. 12. 2008, stylizuje do pozice zástupce „katolické větve národní kultury“, aby „smyl“ část údajné viny katolických souputníků Karla Čapka na jeho náhlé smrti na sklonku roku 1938.

Obrátil jsem se na PhDr. Radomíra Malého s dotazem, co o daném článku soudí. Podstatnou část jeho odpovědi s jeho souhlasem zveřejňuji, neboť se domnívám, že bude k užitku nám všem.

Putnův článek je napsán přesně v duchu komunistického štvaní po r. 1945 a ještě více po r. 1948 proti katolickým intelektuálům. Jaroslav Durych málem skončil před soudem, neboť prý "nese vinu na smrti Karla Čapka". Bolševická propaganda tenkrát hlásala, že prý Čapek zemřel, jsa "uštván reakcí". To by snad mohlo být pravdou, kdyby Čapek zemřel na infarkt nebo mrtvici, jenže on zemřel na zápal plic, který si uhnal předvánoční prací v zimě na zahradě na své chatě. Tenkrát na tuto nemoc umírala nejméně polovina lidí, protože ještě nebyla v běžné distribuci antibiotika. Řeči o údajné Čapkově "ztrátě chuti k životu" v důsledku novinářských štvanic, jež měla být hlavní příčinou smrti, jsou obyčejné žvásty, které nelze dokázat. Ale objektivně: Čapek skutečně byl zastáncem náboženského a světonázorového relativismu a jeho práce nesou toho jasnou pečeť, především pak "Továrna na absolutno". Koncem třicátých let se více přikláněl ke křesťanskému pojetí (snad vlivem Chestertonovým, jehož jako spisovatele obdivoval), jak svědčí dramata R.U.R. nebo Bílá nemoc. K dobru mu je třeba také přičíst, že r. 1938 vystoupil ze zednářské lóže a důvody objasnil v Lidových novinách. Snad nejvíce se křesťanství přiblížil ve své Modlitbě za vlast, kterou zkoncipoval za mnichovské krize. Čapek je bezesporu významný český dramatik a spisovatel, který má i dnes hodně co říci, je však nutno odmítnout, když z něho někdo dělá modlu. S mnoha jeho názory jako katolíci nemůžeme souhlasit a jestliže to prvorepublikoví katoličtí intelektuálové vyjádřili, tak pouze plnili svoji povinnost jako reprezentanti věčné pravdy, jimž bylo svěřeno poslání hájit ji perem. Je pravdou, že zejména Durych v polemice s Čapkem nevybíral slova a jeho styl byl leckdy zbytečně ostrý a z hlediska publicistické etiky nepřijatelný. To však byl jeho způsob, kterým "obšťastňoval" všechny své oponenty, ne pouze Čapka. Ostatně Čapek v polemice s ním také nevynikal právě slušností a pouhou věcnou argumentací. Např.: Durych byl vojenským lékařem tehdejší Československé armády. Čapek jeden svůj polemický článek proti jeho názorům, údajně nekonformním vůči republice, nadepsal v Lidových novinách titulkem "Copak je to za vojáka?", kde nevhodně zpochybnil loajalitu Durychovu ke státu, což mohlo mít pro něho jako pro důstojníka fatální následky. Hlavní příčinou sporu mezi Durychem a Čapkem byla španělská občanská válka. Zatímco Čapek stál na straně levice, Durych (tak jako další katoličtí intelektuálové) nadšeně vítal povstání generála Franca. U Durycha ovšem třeba odlišit jeho styl polemiky od lidské stránky. Ta vynikla nejvíce tehdy, když šel Čapkovi na pohřeb a modlil se nad jeho hrobem. Obřad byl katolický, Čapka pochovával strahovský opat Metoděj Zavoral, jeho osobní přítel. Nebyli tedy mezi katolíky jen samí Čapkovi nepřátelé. Putnova sentence, že katolíci by se měli "omluvit" za údajná příkoří, která mu způsobili, je proto absurdní a sebemrskačská. Je z arzenálu nepřátel Církve, kteří chtějí katolíky - jak napsal trefně Vittorio Messori - dovést ke skličujícímu poznání, že téměř za všechno zlo, které se kdy stalo, může Církev. Neurodily se švestky, přišlo krupobití, ucpaly se kanály - kdo za to může? No přece katolíci. Samozřejmě mohou i za to, že Čapek zemřel na obyčejné nachlazení, které přerostlo v zápal plic. Putna jen pokračuje v této zrůdné (ne)logice, která silně připomíná komunistickou argumentaci 50. let, jež přivedla mnoho nevinných lidí do koncentráků a na popraviště. Proto je třeba nejenom ji kategoricky odmítnout, ale též se proti ní bránit.