Institut sv. Josefa

SKONCUJME S TOLERANCÍ "UMĚLECKÉHO" BOHOROUHAČSTVÍ !
PhDr. Radomír Malý

Sprosté rouhání Bohu, Panně Marii a svatým v „umění“ neustále vzrůstá. Slovo „umění“ je třeba dát do uvozovek, neboť tu o skutečná díla umělecké kvality vůbec nejde, jen o tuctové škváry na efekt, pro senzaci a zároveň za účelem podprahové dezinformace.
Jenže proč tomu tak je? Proč si nejrůznější výtržníci, vydávající se za umělce, jejichž skutečným „ateliérem“ je v lepším případě hospoda a v horším bordel, kteří ani neovládají řemeslnou techniku malířství či sochařství, troufají čím dál víc? Odpověď je geniálně jednoduchá a přitom pro katolíky skličující: Protože si to necháme líbit, neprotestujeme, nedožadujeme se zákroku podle zákona. Jistě, jsou stateční jednotlivci, jako např. dnes už osmdesátiletý rakouský katolík Martin Humer, původně fotograf, jenž už léta letoucí zaplavuje soudy své země žalobami. A přece tkví v tomto Humerově počínání vážný nedostatek, i když nikoli jeho vinou. Žalobu za urážku Ježíše Krista a Panny Marie by měl podat biskup, případně celá biskupská konference a nikoli stařičký fotograf na penzi. Jenže biskupové v celé Evropě až na malé výjimky mlčí. Na žádosti věřících, aby zakročili, odpovídají, že prý „nelze bránit svobodě uměleckého projevu“.
A jak tato „svoboda uměleckého projevu“ vypadá v praxi? Zde je pár příkladů: v muzeu severoanglického města Gateshead je vystaven obraz, kde se vedle Mickey Mouse nalézá úplně nahý Kristus se vztyčeným penisem. Jedna 40letá katolička se na vlastní náklady ujala soudní žaloby a obrátila se o pomoc k místnímu biskupovi. Ten ji kategoricky odmítl.
Ve Vídni, přímo v arcibiskupském muzeu, byl dlouho vystaven obraz „Poslední večeře“ od komunisty a Stalinova obdivovatele Alfreda Hrdlicky. Pán Ježíš a apoštolé jsou zde namalováni jako gayové při hromadné orgii. Kardinál Schönborn místo rozhořčení nad touto sprostotou obrátil naopak ostří svého hněvu proti protestujícím rakouským katolíkům. Pokládá je pravděpodobně za „kulturní barbary“. Jeho dómský farář dokonce obhajoval tuto Hrdlickovu blasfémii i před skupinou amerických katolíků, kteří vznesli svůj protest. Teprve poté, co se nad Schönbornovým chováním pozastavila italská vláda, nařídil kardinál obraz z muzea odstranit. Vzápětí však přilezl k bolševiku Hrdlickovi „na kolenou“ a velkoryse mu nabídl, že místo Poslední večeře od něj odkoupí obraz bl. Marie Restituty Kafkové.
V muzeu jihotyrolského Brixenu zase umístili žábu na kříži. To bylo příliš pro zemského prezidenta Franze Pahla, praktikujícího katolíka, který, když jeho úsilí odstranit toto „dílo“ narazilo na tvrdý odpor, vyhlásil protestní hladovku. Jihotyrolská lidová strana, hlásící se údajně ke křesťanskému hodnotovému systému, za to Pahla veřejně odsoudila. Prý se samozvaně pasuje do „role učitele“.
Pahl a další věřící se obrátili do Vatikánu se žádostí o zákrok. K jejich velkému zklamání však tiskový mluvčí P. Federico Lombardi odpověděl, že toto téma si prý „nezaslouží, aby se jím Sv. stolec zabýval“.
Rakouský pseudomalíř Alf Poier, vystupující často v televizi jako zastánce údajných „práv žen“, vystavil ve svém soukromém a hojně navštěvovaném muzeu ve Vídni obraz Panny Marie jako prostitutky se zvýrazněným přirozením. Nikdo z odpovědných činitelů Rakouska se neozval. Žádný politik, ale také žádný biskup. Jen Martin Humer, podporován zbožnými věřícími, podal žalobu.
V Paříži zase již před léty se jeden výtečník pochlubil chcíplým sleděm na kříži s nápisem „Třetí den vstaneš.“ To „dílo“ bylo i na výstavě v Praze.
Tyto případy nejsou žádnými výjimkami. A bodejť by byly, když církevní představitelé včetně Vatikánu tady neshledávají důvod k protestu. Ale i protest je málo. Legislativa všech evropských států alespoň na papíře trestně postihuje urážku náboženských citů věřících. Od biskupů bychom čekali ostře formulovanou žalobu, jak se sluší na pastýře, kteří mají chránit své stádo.
Jenže oni mají protiargument: svoboda uměleckého projevu. Jsou-li ovšem žába nebo sleď na kříži „uměleckým projevem“, srovnatelným s krásou gotických nebo barokních krucifixů, tak já jsem marťanský ministr srandy. A Kristus jako homosexuál? Matka Boží jako prostitutka? Přál bych těm biskupům, kteří tak vehementně hájí „uměleckou svobodu“, aby je některý z těchto „mistrů“ také tak zobrazil, případně jejich rodiče. Jsem zvědav, jestli by byli stejně tolerantní, jako jsou ke zmíněným zpodobením Pána Ježíše a Panny Marie.
S chutí bych všem pseudouměleckým bohorouhačům dal jednu radu: aby namalovali též proroka Mohameda jako nahého s erekcí nebo jako gaye. Je stoprocentně jisté, že by mne neposlechli. Moc dobře vědí, proč. Nejspíš by skončili ve stoce s podříznutým hrdlem. Ano, muslimové nejen za takové, ale i za menší urážky Mohameda a koránu, vraždí. My, katolíci, toto samozřejmě odmítáme, takovou cestou nikdy nepůjdeme. Jenže když si položím otázku, jestli je tolerance k těmto blasfemickým svinstvům opravdu menším zlem než vražda jejich tvůrců, tak si přestávám být jistý správnou odpovědí. Asi to vyjde na stejno.