Institut sv. Josefa

MŮŽE BÝT FEMINISMUS KONZERVATIVNÍ?
Michal Semín

Kampaň za zvolení Johna McCaina do úřadu amerického prezidenta byla pokropena živou vodou. Sarah Palinová přivede k volebním urnám konzervativní křídlo Republikánské strany, protože samotný McCain, známý svými liberálními postoji, jim za to nestál. Téměř všichni konzervativní komentátoři se nyní předhánějí ve vyhledávání kvalit, jež guvernérku Aljašky zdobí. V jejich výčtu dominuje sdělení, že Palinová je političkou, ztělesňující hodnoty tradiční rodiny a otevřenosti k životu. Tedy postoje, jež jsou McCainovy cizí či přinejmenším lhostejné. John McCain mnohokrát prohlásil, že si přeje, aby potraty zůstaly legální. Podporuje výzkum kmenových buněk, získaných z tkání potracených dětí a vždy ochotně zvedne ruku pro podporu potratových a eugenických společností z federálních rozpočtových zdrojů. A že zastává pro-rodinné postoje? To vyprávějte jeho věrné ženě Carol, kterou poté, co se vážně zranila v automobilu, promptně vyměnil za mladičkou Cindy, dědičku velké arizonské pivovarnické firmy. Ve skutečnosti to jediné, čemu McCain věří, je prestiž, moc a válka. Odpůrci George Bushe ml. zatlačí slzu, až budou na íránské či ruské frontě Třetí světové války nostalgicky vzpomínat na starého dobrého Dubyu…

Je-li Sarah Palinová, členka Feminists for Life (http://www.feministsforlife.org), skutečně představitelkou konzervativních sil v americké politice, jak si asi budou v Bílém domě s prezidentem McCainem rozumět? Je totiž nepravděpodobné, že by McCain dopustil, aby politiku Bílého domu určovala Palinová a nikoli on sám. Je natolik zkušeným politikem, aby takovou situaci nepřipustil. Je tedy dosti pravděpodobné, že konzervativní voliči tandemu McCain/Palinová budou opět zklamáni. Tak jako již vícekrát, když s nevolí pozorovali, jak prezidenti, zvolení za Republikánskou stranu, jmenují za členy Nejvyššího soudu osoby, mající rozhodující podíl na uzákonění potratové legislativy v USA.

Sympatizanti Palinové namítají, že její přítomnost v nejvyšších patrech americké politiky bude vydávat svědectví o význam mateřství a tradiční rodiny pro společnost. Kéž by měli pravdu. Ale i zde si dovolím pochybovat. Je jistě příkladné, že je Sarah Palinová matkou pěti dětí, aniž by je počala se stejným počtem mužů. Za povšimnutí také stojí, že na rozdíl od 80 procent amerických žen, u jejichž potomků byl diagnostikován Downův syndrom, nesvěřila dítě do péče katů na jedné ze stovek potratových klinik na území USA. Nestačí však jen děti porodit, ale také je řádně vychovat. Nikdy jsem u Palinů nebyl a tak v skutečnosti nevím, jak se tohoto zodpovědného úkolu zhostili. Ovšem jako relativně zkušený a do života početné rodiny aktivně zapojený otec nedokážu pochopit, jak matka, která se od roku 1992 profesionálně věnuje politice, může zodpovědně plnit svoje povinnost vůči dětem. Nechci být zlomyslný, ale kdyby doma trávila více času, nemusela by nyní vysvětlovat, proč její dcera otěhotněla s někým, koho rodina vůbec neznala.

Nemám nic proto tomu, aby některé ženy poté, co doprovodí svoje děti na práh dospělosti, vstupovaly do veřejného života. Jejich hlas, podepřený bohatými životními zkušenostmi z péče o druhé (děti, starší rodiče) a řízení domácnosti, může vhodně doplnit hlasy mužů, pro něž je politický život přirozenější. Máme příklady z minulosti, kdy panovnice řídily svěřenou zemi moudřeji než muži. Pravda, k tomuto úkolu byly předurčeny krví či povolány Prozřetelností. V demokratické politice je však správa země většinou výrazem touhy po sebeprosazení, než po pokorné službě zemřelým, žijícím i budoucím generacím. Tedy neřesti, která je zpravidla bližší mužům, než ženám.

Feminismus vychází z předpokladu rovných práv a příležitostí ve veřejném životě pro muže i pro ženy. Odmítne-li žena rodinu z důvodu kariéry či chce-li skloubit roli matky malých dětí se zaměstnáním či politickou angažovaností, je prý nepřípustné takové postoje znevažovat. Emancipace žen v profesním a veřejném životě dospěla tak daleko, že se dnes ve svém umírněném provedení považuje za cosi „konzervativního“. Navzdory tomu, že byla, je a i zůstane nástrojem kulturně-sociální revoluce, přetínající kořeny přirozeného mravního řádu a hierarchického uspořádání ve společnosti.