Institut sv. Josefa

QUEER PARADE V BRNĚ
PhDr. Radomír Malý

Návrat k pohanství… řeknou snad někteří na adresu brněnské Queer Parade homosexuálů a lesbiček, pořádané 28. června. Omyl! Naše protikřesťanská civilizace se již octla ve svém mravním úpadku mnohem dál než pohanská antika. Petronius, milenec té odporné zrůdy, císaře Nerona, si na rozdíl od řečníků brněnské Queer Parade netroufal vykřikovat na Foru Romanu, že protipřirozený způsob sexuálního života je „štastný“ a proto je třeba bojovat za „práva“ pederastů.
Katoličtí aktivisté se již delší dobu zamýšleli, co proti tomu udělat. Politická strana Právo a Spravedlnost spolu s hnutím Lipový kříž oznámili svoji modlitební protiakci na brněnském Náměstí Svobody od 12 hodin na Úřadě městské části Brno-střed, bylo jim však sděleno, že homosexuálové mají „k dispozici“ celý prostor. Přesto se katolíci v počtu několika desítek sešli u mariánského sloupu k hlasité modlitbě růžence. Přítomným byly rozdávány letáky a bílé stuhy jako znamení mravní čistoty. K tomu není potřeba žádného souhlasu úřadů.
Shromáždění sodomité a jejich přívrženci v počtu několika stovek si netroufli požadovat zákonnou adopci dětí nebo dokonce homosexuální manželství. V projevech jejich předáka Jiřího Hromady aj. zaznělo, že si chtějí pouze „zařádit“, dát najevo „radost, že jsou jinými“ a „chlastat až do rána“. K tomu jim hrály z podia různé kapely. Všude plno policistů, snad i více než samotných účastníků Parade: státních, městských i mně neznámých příslušníků "protikonfliktních jednotek", jak jsem si přečetl na jejich uniformách. Takovou „ochranu“ neměly ani komunistické manifestace za totality. Ale na Pochodech pro život v Praze, na nichž bývá – alespoň v posledních letech – díky Bohu více lidí než bylo na brněnské Queer Parade, je policistů pokaždé jenom hrstka. Tento nepoměr jasně dokazuje, komu státní moc fandí.
Ohlušující řev šlágru najednou přerušila rána. Někdo hodil do zástupu těl, vlnících se při tanci, třaskavinu. Nikoho nezranila, někdo chtěl pouze nahnat strach, nelze vyloučit ani záměrnou provokaci. Policisté se ihned vrhli na stoupence Národní strany a Národního odporu, stojící na druhé straně náměstí. Jiří Hromada si to však namířil k nám s růženci v rukou a začal hystericky křičet: „To je to vaše křesťanství, toto násilí!?“ Bylo zřejmé, že modlící se katolíci jsou mu patrně nejvíce solí v očích. To však nebránilo, aby si bezprostředně po incidentu nevzal slovo a nezdůraznil, že homosexuálové jsou „pro křesťanské hodnoty“. Jistě, Písmo sv. homosexuální jednání uznává a vychvaluje, např. 1 Kor 6, 10: „Nemylte se! Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani sebeprznitelé, ani chlapcomilci....nedostanou království nebeské!“
Asi o půl třetí odpoledne se zástup v čele s Jiřím Hromadou a ministryní pro lidská práva Džamilou Stehlíkovou vydal na pochod Brnem. Podle programu měl trvat dvě hodiny. Za čtvrt hodiny však byli všichni zpátky na „Svoboďáku“. Na Masarykově třídě jim zablokovali cestu aktivisté z Národní strany. Policie ve snaze zabránit konfliktu přesvědčila organizátory Parade, aby se vrátili a akci ukončili. Ve večerním zpravodajství televize jsme pak slyšeli o „násilí nacionalistů“, o zadržení dvanácti a obvinění dvou příslušníků této organizace. Pokud k němu skutečně došlo, neschvalujeme je. Metody katolických křesťanů jsou jiné, na prvém místě modlitba a nenásilný odpor. Nicméně na základě dlouholeté zkušenosti existuje pádný důvod, proč nevěřit našim masmédiím. Podle zásady „Audiatur et altera pars!“ bude nejlepší počkat si na vyjádření samotné Národní strany. Ostatně mohu dosvědčit, že přítomní homosexuálové se také chovali agresivně, zaznamenal jsem několik pokusů z jejich strany pomalovat modlící se proti jejich vůli duhovými barvami.
Otcové minorité uspořádali ještě odpoledne v kostele sv. Janů smírnou pobožnost před vystavenou Nejsvětější svátostí. Účastnilo se jí cca 200 lidí. Uvážíme-li však, že v Brně chodí každou neděli do kostela 8-10 tisíc lidí, v celé republice 300-400 tisíc, tak počet katolíků, kteří dali aktivně najevo svůj nesouhlas s průvodem homosexuálů, nebyl příliš velký. Řada věřících ale psala protestní dopisy nebo připojovala svůj podpis k hromadným protestům, někteří kněží proti tomu povznesli svůj hlas od ambonu. Těm všem patří velký dík. Byl jsem též informován, že své prohlášení proti Parade chystá i Centrum pro rodinu při brněnské diecézi. Dosud se však ke mně nedostalo.
Na druhé straně je ale znepokojující postoj některých věřících i kněží, že prý tato gejovská manifestace „byla řádně povolena“, proto prý protesty nejsou vhodné. Z minulosti známe mnoho hříšných akcí, povolených nebo i nařízených státními úřady, to však nic nemění na situaci, že hřích zůstane vždycky hříchem. Pokud je veřejný, vzniká pro katolického křesťana morální povinnost něco proti tomu podle svých možností podniknout. Komunismus v minulých letech nás zahnal do ghetta mlčení k veřejnému dění. Současný neomodernismus, jenž pronikl hluboko i do českého katolicismu, toto zlo dále prohlubuje. Tím lze vysvětlit relativně slabý odpor katolické veřejnosti proti mravním zlům současné doby: potratům, záplavě erotiky, propagaci homosexuality atd. Bude zapotřebí ze strany kněží a katolické inteligence intenzivnější kampaň ve směru vyburcování katolického obyvatelstva. S modernisticky smýšlejícími duchovními a intelektuály počítat nelze, nicméně mezi věřícím lidem dosud existuje zdravé katolické smýšlení, jež se neztotožňuje s hříchem, jenom je třeba ho probudit!