Institut sv. Josefa
SENÁTNÍ KONFERENCE „DŮSTOJNÁ SMRT“
Michal Kretschmer
Senátorka Václava Domšová spolu s Liberální reformní stranou LiRA uspořádala 11.3.2008 v jednacím sále senátu konferenci na téma „Důstojná smrt“. Problematikou eutanazie jsem se zabýval již v 1. čísle Te Deum v roce 2006 a tak jsem využil možnosti se zúčastnit této konference. V dalším bych informoval o jejím průběhu, o postojích hlavních řečníků a na závěr tyto informace doplnil vlastním komentářem.
Průběh konference
Jednací sál byl plně obsazen, z velké míry se jednalo o studenty středních a vysokých škol. Konferenci zahájila senátorka Domšová krátkým proslovem nevyjadřujícím jasné stanovisko, zmiňovala „složitou problematiku“.
Jako prvý vystoupil místopředseda senátu MUDr. Jan Rakušan, jenž jako bývalý primář geriatrie v Kolíně měl mnoho příležitostí být v kontaktu s umírajícími pacienty. Konstatoval, že jako lékař byl školen a vychován k léčení a k mírnění bolesti, ne k zabíjení lidí. Diskuse o eutanazii by nebyla potřebná, kdyby lékaři a příbuzní nemocných konali vše potřebné. Sám se za svého působení jako lékař na geriatrii nesetkal s žádostí o eutanazii. Tu odmítá, protože dar života je cenný a člověk není oprávněn jej odmítnout, eutanazie je zneužitelná a konečně, protože věří v další pokrok v léčení a mírnění bolesti.
Jako další hovořil prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. Zabýval se používanou terminologii a přednesl stanovisko České lékařské akademie. Toto stanovisko není zcela jednoznačné, konstatuje se v něm, že naše společnost není zatím zralá na zákon o asistované smrti a doporučuje odložit legislativní záležitosti aspoň o 3 roky, neboť očekává rozvoj paliativní medicíny a hospiců a pokračování odborné diskuse. Za důležitější považuje problematiku marné neúčelné léčby.
Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. hovořil spíše z pohledu sociologa než katolického kněze. Je přípustné nepoužít mimořádných léčebných prostředků, ale je třeba vyloučit každý zásah v podobě aktivní eutanazie. Uvedl, že v medicíně se ztrácí dimense služby a odpovědnosti a zapomíná se, že v ní nejde jen o ekonomický vztah mezi lékařem a pacientem (resp. jeho zdravotní pojišťovnou). V budoucnu lze dle něj očekávat spíše mezigenerační než rasové či kulturní konflikty. Ubývá přirozená úcta ke stáří, jež není vnímáno jako hodnota, ale jako handicap. Eutanazie se tak může stát strašlivou zbraní v tomto konfliktu, její legalizace je riskantní s ohledem na morální klima ve společnosti.
MUDr. Marián Hošek, náměstek ministra práce a sociálních věcí, uvedl, že 40 let pracoval s onkologicky nemocnými pacienty a má zkušenost, že jejich postoje se rychle mění a jsou snadno ovlivnitelní příbuznými a strachem, že jim budou na obtíž. Jako lékař považuje za závaznou nadčasovou Hippokratovu přísahu. Eutanazie je morálně nepřijatelná a to nemůže změnit žádný zákon ani referendum. Je třeba rozvíjet paliativní medicínu a péči v hospicích.
Mgr. Milan Hamerský, předseda LiRa, je spoluautorem návrhu zákona o „důstojné smrti“ 1) a zastáncem eutanazie jako jedné z možností řešení situace nevyléčitelného pacienta. Žádosti o eutanazii lze dle něj vyhovět, jestliže pacient plně způsobilý k právním úkonům o ní dobrovolně a opakovaně žádá. Chce legalizovat stávající situaci, neboť eutanazii dle jeho tvrzení lékaři u nás provádějí.
Poslanec MUDr. Boris Šťastný je rovněž zastáncem eutanazie, ale dle jeho mínění nelze v současnosti předložit k projednávání zákon o dobrovolném odchodu ze života, neboť debata o tom je teprve v počátcích, chybí většinová politická podpora a nelze takový zákon provázat s jinými právními normami.
Mgr. František Korbel Ph. D., náměstek ministra spravedlnosti, hovořil o souvisejících návrzích zákonů v létech 1926 a 1937. Konstatoval, že tzv. aktivní eutanazie je z hlediska současného trestního práva vraždou a pasivní eutanazie trestným činem napomáhání k sebevraždě. Schůdné vidí začlenění speciálních paragrafů, které by zmírnily trest u takových činů spáchaných „ze soucitu“.
Senátorka Domšová přednesla v zastoupení stanovisko Václava Krásy, předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. Ten eutanazii odmítá s poukazem na lehkou manipulovatelnost starších lidí. Problémem není bolest pacientů, ale často jejich osamění. Připomněl též zavedení eutanazie Hitlerem pro mentálně postižené.
Konference byla zakončena diskusí, ve které vystoupilo přes 20 účastníků. Většina z nich eutanazii odmítla, někteří poukazovali na svou zkušenost s umírajícími a na potřebu zajištění hospicové péče a pomoci rodinám umírajících pacientů včetně příslušné legislativy.
Komentář
Konference byla součástí dlouhodobého úsilí liberálů o legalizaci eutanazie. Ve vystoupení zúčastněných převažovalo odmítání jejich snahy a upozorňování na její nebezpečnost. Nezdá se mi, že by přijetí navrhovaného zákona bezprostředně hrozilo, spíše ale postupné změkčování trestních postihů a další mediální působení s cílem připravit veřejné mínění a přijetí eutanazie nejprve za nějakých striktně vymezených podmínek a teprve poté jejich zmírňování.
Argumenty pro a proti eutanazii, které bylo možné slyšet během vystoupení hlavních řečníků a diskutujících, vycházely povětšinou z uvažovaných dopadů možného schválení zákona nebo ukazovaly na jeho zbytečnost s odvoláním na dobré stávající a očekávané ještě lepší zkušenosti z hospiců a paliativní péče o pacienty. V zásadě se však jedná o závažnou morální otázku, která může být s konečnou platností zodpovězena pouze na náboženské nebo filosofické rovině.
Z pohledu těch náboženství, která se odvolávají na Boha Stvořitele, je situace celkem jasná. Člověk si nedal život, ten je darem (jak bylo zmíněno v některých vystoupeních) a tudíž člověk není oprávněn s ním disponovat tak, že jej podle svého rozhodnutí ukončí.
Vůči těm, kdo nesdílejí takovou náboženskou víru, je třeba argumentovat filosoficky. Pan poslanec MUDr. Boris Šťastný na otázku po motivaci pro to, aby eutanazie byla legální možností, řekl, že mu jde o svobodu jednotlivce, aby ho nikdo nereguloval, jak se může rozhodnout. Má tedy za to, že jde o právo jednotlivce, který může mít za to, že je pro něj lepší již nežít než prožít v nějaké míře strastiplný zbytek svého života. Pak ovšem není důvod, aby legální možnost eutanazie byla omezena pouze na osoby způsobilé k právním úkonům. Mělo by stačit užívání rozumu, které obvykle mají již starší děti. Rovněž se nabízí otázka, zda za děti, osoby nesvéprávné nebo osoby již neschopné vyjádřit své rozhodnutí by nemohli učinit takové rozhodnutí jejich zákonní zástupci. Jistě, že lze argumentovat proti tomu možností zneužití, ale je-li pro někoho dobro už nežít, tak není důvodu, aby mu toto dobro někdo jiný neumožnil. Kdyby to dokonce bylo v některých situacích pacienta objektivním dobrem, pak by bylo možné dovozovat, že lékař, který takové dobro pacienta poznává, může nebo má jej usmrtit bez jeho souhlasu nebo dokonce proti němu. Je zde podobná situace jako u potratů, kde o životě či zavraždění počatého dítěte nerozhoduje ono samo. Z logiky věci tedy vyplývá, že jakmile bude učiněn první krok směrem k eutanazii, bude se společnost pohybovat na tomto kluzkém svahu stále více do propasti.
Na konferenci chyběla zásadní filosofická debata k eutanazii, což je škoda, ale uvědomuji si, že k takové zásadní a ne jednoduché debatě tam nebyl dostatečný prostor. Muselo by se totiž nejprve ukázat, že existuje nějaká objektivně platná etika a nikoliv pouhá autonomie člověka.
Vystoupení P. Halíka považuji za nedostatečné a neprincipiální. Lze si klást otázku, zda podle něj kdyby tu bylo lepší morální klima a vymahatelnost práva, bylo by možné z křesťanského hlediska eutanazii uzákonit. Od katolického kněze bych čekal rozhodnější stanovisko a poukaz na přikázání Nezabiješ.
Ještě poznámka k pracovnímu návrhu zákona o „důstojné smrti“, jehož spoluautorem je Mgr. Hamerský. Uvádí se v něm, že lékař nemůže být nucen k nápomoci smrti pacienta, ale tomu odporují povinnosti ošetřujícího lékaře v něm uvedené. Je si třeba uvědomit, že samotné projednávání žádosti pacienta o vyvolání nebo pomoci k „důstojné smrti“, které přesáhne rámec odmítnutí této žádosti a přesvědčování pacienta, aby to nežádal, je již účastí lékaře na eutanazii (např. odeslání pacienta k jinému lékaři, který nemá zábrany smrt pacienta vyvolat nebo k ní napomoci), neboť se jedná o zapojení ošetřujícího lékaře do procesu vedoucího k smrti, pokud pacient na svém rozhodnutí trvá.
1) Podrobnosti na
http://www.eutanazie-dobrasmrt.cz/?akce=paragraf&id=6.
Přepis celého průběhu konference je na
http://www.milanhamersky.cz/download/konference080311prepis.rtf.
|