Institut sv. Josefa

O POTRATECH SE NEDISKUTUJE!!!
PhDr. Radomír Malý

Tak už se znovu debatuje o potratech. Lidovci z nich učinili beranidlo proti Julínkově reformě zdravotnictví. Chtělo by to sice otázku, proč se tohoto tématu dotkli až teď, když se jim to politicky hodí, ale budiž. Oceňujeme, že se přece jen vyjádřili záporně k plánu Julínkova ministerstva liberalizovat potraty pro zahraniční návštěvnice. Každému je jasné, že jde hlavně o Polky. Jenže jedno je na celé té věci totálně špatně. O potratech se nediskutuje, proti potratům se bojuje.
Víme, že zákaz potratů je v současnosti neprůchodný, proto katolická morálka připouští postarat se o úpravu navrhovaných špatných zákonů v tom smyslu, aby pravidla pro interrupce byla alespoň zpřísněna a tím se zachránily některé životy, ale za předpokladu, že toto nikdy nebude konečným cílem.
Správně připomenul Pater Rydzyk z polského Radia Maryja prezidentu Kaczyńskému, že dosavadní přísná potratová legislativa v zemi Lecha nesmí být pokládána za definitivní, což bohužel Kaczyński tvrdí. Je třeba bojovat dále o úplný a bezpodmínečný zákaz potratů, jako je tomu na Maltě, v Andoře nebo v řadě latinskoamerických zemí. Potraty nesmějí být pro katolíky předmětem dialogu, ale předmětem konfrontace. O čem diskutovat, když jde o vraždu? Nutno vysvětlovat, argumentovat (především ženám, jež chtějí podstoupit interrupci), matkám, které se tohoto strašného hříchu dopustily, ukázat, že Bůh odpouští každé, i toto provinění, jestliže kajícník lituje a zaklekne u zpovědnice, ale nikdy nelze vést s aktivními potratáři á la dr. Uzel přátelskou debatu. Tito lidé musí mít jasno, že katolíci jsou ochotni hnát to až na ostří meče. A nepřestanou, dokud aktivisté pro potraty se buď neobrátí nebo nekapitulují. O životě a smrti se dialog nevede, to jsou velmi vážné a příliš jasné věci. Budou-li se osobnosti Církve, ať už hierarchové nebo představitelé laikátu a křesťanské politické strany, na potratáře přátelsky usmívat a o zlu interrupcí mluvit pouze "mimochodem", jako je tomu v Rakousku v případě provozovatele potratového centra ve Vídni Richarda Lugnera (prý katolíka), potom jde o pokrytectví. Před zastánci „prolife“ se mohou vymluvit "ale my jsme se přece proti potratům vyslovili", před stoupenci kultury smrti zase mohou říci "my nejsme konfrontační, říkáme svůj názor, avšak bez fanatismu". Pro katolíka je v otázce potratů přípustná pouze jediná možná cesta. Vyhlásit jim boj a nepřestat, dokud toto svinstvo nebude zničeno, tj. dokud nebude zákonem označeno za stejný zločin vraždy jako zastřelení pokladního u benzinové pumpy, ba, ještě horší, protože ten pokladní se na rozdíl od nenarozeného dítěte může alespoň trochu bránit. Proto mne irituje, když se v katolických kruzích hovoří neustále o  údajné "nutnosti vést celonárodní debatu o potratech". Ne debatu, ale boj, tvrdý zápas. Nikoli fyzickými zbraněmi (proti smrti člověka nelze bojovat usmrcením jiného člověka), ale zbraněmi ducha. Je třeba více si osvojit metody amerických bojovníků „prolife“: modlit se před nemocnicemi, kde se potraty provádějí, hovořit s ženami, které jdou na potrat, demonstrovat i před ordinacemi gynekologů a připomínat jim, že se podílejí na vraždě, když vydávají ženám doporučení k potratu, psát lékařům a zdravotníkům osobní dopisy .... zajisté vás napadnou ještě jiné formy boje. Rozhodující je, aby to byl opravdu boj a ne pouze nezávazný a rozplizlý "dialog", který, jak známo, nikdy nic nevyřešil a nezměnil, leda k horšímu. Pro katolíka znamenal vždycky pouze výprodej vlastní identity. Takže nikoli vzhůru do diskuse, ale vzhůru do boje!