Institut sv. Josefa

KLAUS NEBO ŠVEJNAR ANEB VOLBA MENŠÍHO ZLA?
Michal Semín

V nedávných dnech jsme byli svědky výměny dopisů a veřejných vyjádření mezi dvěma prezidenty – Radimem Ucháčem (prezident Hnutí pro život) a P. Tomášem Halíkem (prezident České křesťanské akademie). A aby to bylo stylové, hádali se o to, kdo má být prezidentem prezidentů, zda ten dosavadní, Václav Klaus, nebo jeho oponent a kritik Jan Švejnar. Zatímco R. Ucháč apeloval na lidovecké volitele, aby svůj hlas dali V. Klausovi, P. Halík před volbou Klause lidovce důrazně varoval. Nechci se nyní věnovat rozboru Halíkova nevybíravého útoku na Ucháče, jemuž pohrozil žalobou za šíření údajné pomluvy o Švejnarově možné podpoře eutanázie a adopce dětí homosexuálními páry. Koho zajímá tento aspekt sporu, může si na internetu vyhledat Švejnarovy výroky. Z nich prozatím vyplývá, že jsou Ucháčovy obavy z případného zvolení Švejnara prezidentem opodstatněné.
Zmatek v lidoveckém táboře je spíše zajímavý z obecnějšího hlediska – podle jakých měřítek se má katolický volič rozhodovat, stojí-li před volbou mezi kandidáty, kdy ani jeden z nich nevychází z křesťanského morálního a sociálního učení?
V této souvislosti se obvykle hovoří o tom, že neexistuje-li po všech stránkách vyhovující řešení, je třeba volit „menší zlo“. Považuji za alarmující, že se tento pojem stal součástí ustáleného lexikonu i v katolických kruzích (viz např. teolog L. Ovečka v Katolickém týdeníku
(http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=4391).
Pro politické pragmatiky či liberálně smýšlející teology to bude možná objev, ale člověk nesmí volit žádné zlo, tedy ani „menší“. Někteří, snad z nevědomosti, si „volbu menšího zla“ pletou s tzv. principem dvojího účinku, podle něhož je za určitých okolností dovoleno vykonat čin, který má jak kladné, tak záporné účinky. Tím však není dovolena přímá volba zla! Jaké okolnosti uvádějí katoličtí moralisté v souvislosti s možností jednat podle principu dvojího účinku? Jsou celkem čtyři: 1) čin sám o sobě musí být dobrý či alespoň mravně nelišný 2) dobrý účinek nesmí být zapříčiněn účinkem zlým 3) zamýšlen smí být pouze účinek dobrý, nikoli zlý a 4) výsledné dobro musí převažovat nad zlem.
Tento princip je uplatnitelný v celé škále mravního jednání, většinou však bývá pojednáván v souvislosti s otázkou vedení války a na poli lékařské etiky. Jedním z nejčastěji uváděných příkladů je mimoděložní těhotenství, tedy jevu, který souvisí s otázkou ochrany nenarozeného života. Lékařský zákrok, není-li veden úmyslem zabít počatý lidský život, je zde zaměřen na záchranu života matky. Dojde-li v souvislosti s léčbou ženy k nechtěnému úmrtí počatého dítěte, nejedná se o umělý potrat. Ten je za všech okolností nedovolený!
Ale zpět k politice. Jak je možné princip dvojího účinku aplikovat na příkladu volby mezi různými kandidáty? V žádném případě není dovoleno volit politika, jehož politický program přímo odporuje zásadám přirozeného mravního zákona. Pokud je o někom známo, že hodlá prosazovat zákonnost potratů či homosňatků, pak je z principu nevolitelný. Je sice pravda, že katolické morální učení zahrnuje daleko více témat, než jsou témata pojednávána v souvislosti s  problematikou „pro-life“, zároveň však platí, že mezi nimi existuje určitá hierarchie. Z tohoto pohledu je více nepřijatelný kandidát, jenž podporuje potraty či adopci dětí homosexuálními páry než kandidát, jenž má nesprávné představy o distributivní spravedlnosti. Otázky, spojené se společenským uznáním, efektivní ochranou a podporou přirozené rodiny stojí výše než otázky jiné, s hlediska obecného dobra méně podstatné. V souvislosti s aktuálním prosazováním neomarxistického konceptu tzv. antidiskriminační agendy a budování multikulturní společnosti bez hranic a národních identit (viz www.czechkid.cz) je třeba se ptát, zda a do jaké míry daný kandidát na politický úřad tyto programy podporuje nebo jim naopak čelí.
V dnešní době je takřka nemožné úspěšně kandidovat s programem, který by ve všech aspektech korespondoval s katolickým sociálním učením. Pokud by takový kandidát byl, tak je naší povinností jej volit i tehdy, je-li jeho zvolení nepravděpodobné. Ale když je naše volba podmíněna jinými okolnostmi, smíme (nemusíme však, neboť v případě, že kvality jednoho z kandidátů jasně nepřevažují nad ostatními, smíme se na volbách nepodílet) volit i takového kandidáta, který alespoň v těch základních etických otázkách smýšlí a jedná ve prospěch obecného dobra, zatímco v jiných, těch méně podstatných, je, bez ohledu na míru vlastního zavinění, na straně zla. Takového kandidáta volíme pro jeho kvality, nikoli pro špatné postoje v jiných oblastech. Proto o takové volbě nelze hovořit jako o „volbě menšího zla“, neboť v tomto případě není předmětem naší volby zlo, nýbrž dobro. Kladné užívání pojmu „volba menšího zla“ je proto známkou úpadku etického smýšlení a vede k relativizaci zásad mravního života.

P.S. Den po napsání této glosy došlo ke zveřejnění korespondence mezi R. Ucháčem s J. Švejnarem, ve kterém kandidát na prezidenta republiky koriguje svůj původně kladný postoj k eutanázii a také zmírňuje svoje dříve zveřejněné kladné stanovisko k adopci dětí homsexuálními páry. Více zde: http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=15065