Institut sv. Josefa

KATOLICKÁ SOCIÁLNÍ NAUKA V PRAXI
Radomír Malý

Jako katolíci bychom očekávali, že naši věřící poslanci, zejména z řad KDU-ČSL, zaujmou k reformám současné vlády stanovisko v duchu sociální nauky Církve, jak ji známe z papežských encyklik od Lva XIII. až po Jana Pavla II. Nestalo se tak. "Křesťanská" politická strana, jejíž převážná většina zákonodárců a ministrů se hlásí ke Katolické církvi, slepě a nekriticky přebírá program ODS. Vzhledem ke zkušenostem minulých let to nepřekvapuje. Když byla KDU-ČSL v koalici s ČSSD, chovala se k ní úplně stejně jako nyní k ODS. Absence vlastního programu je pro ni už dlouhou dobu signifikantní. Přitom by tady bylo tolik příležitostí, především v souvislosti s nynější reformou veřejných financí. Ministr práce a sociální péče Petr Nečas v rozhovoru pro vánoční číslo Lidových novin prozradil, že v rámci boje proti "nemakačenkům" je součástí reformy také odnětí veškeré finanční podpory (včetně příspěvku v tzv. hmotné nouzi) lidem, kteří ztratí práci kvůli "hrubému porušení pracovní kázně". To zní sice populisticky, ale podle přirozeného mravního zákona je to úplně špatně. Samozřejmě nezpochybňujeme zásadu, že je nutno vzít podpory občanům, kteří prokazatelně nechtějí pracovat. Jestliže je někdo na sociální podpoře a nabízenou práci odmítá, pak platí výrok sv. Pavla: "Kdo nechce pracovat, ať také nejí." Nárok na podporu má z morálního hlediska pouze ten, kdo práci marně shání a ne ten, pro něhož je výhodnější nepracovat a v hospodě propíjet "sociálku". Jenže takoví se reforem páně Nečase obávat nemusí. Svou "sociální podporu" budou mít dál. Kdyby ji totiž nedostávali, mohl by přece pan ministr být obviněn z rasismu, víme přece, koho by takové opatření postihlo na prvém místě. Potom ale nezbývá, než se "zahojit" jinde. Na lidech, kteří jsou propuštěni kvůli "hrubému porušení pracovní kázně". Pod tento pojem může zaměstnavatel zahrnout i to, když někdo párkrát zaspí do práce. Jde o nebezpečného džina, vypuštěného z láhve. Tzv. "hrubé porušení pracovní kázně" je snadno zneužitelné a navíc - v případě vylhaného důvodu je obrana zaměstnance značně obtížná. I kdyby bylo soudně jednoznačně prokazatelné, že právo je na jeho straně, tak nové opatření ministra Nečase může způsobit, že než se soud jeho kauzou začne vůbec zabývat, zemře hlady. Zaměstnavatelům a firmám se tak dává do rukou bič na zaměstnance. Zákonná pracovní doba je sice osmihodinová, ale když prodavačka v supermarketu nebude chtít pracovat 16 hodin, neboť má doma povinnosti vůči rodině, zaměstnavatel jí může pohrozit výpovědí "z důvodu hrubého porušení pracovní kázně" a"chcípněte si hlady, mně je to jedno..." Sekretářka nebude šéfovi "po vůli" - a on jí pohrozí vyhazovem pro "hrubé porušení pracovní kázně", čili na ulici zcela bez finančních prostředků, takže si to, Ančo, dobře rozmysli... Kdo jiný než katolíci by měl proti tomuto bezprecedentnímu vystavení občana zvůli zaměstnavatele protestovat - a to ve jménu sociální nauky Církve? Kdo jiný by měl bránit práva rodiny, která jsou tímto zkrácena ještě více než dosud? Vždyť zaměstnavatel může otce i matky nutit pod hrozbou ztráty jakýchkoliv prostředků k obživě k pracovní době, která jim téměř neumožní kontakt s manželským partnerem a rodinou! Jenže katoličtí politici mlčí. Mlčí i naši církevní představitelé, i když se tady nemohou vymlouvat na "vměšování do ryze politických záležitostí", neboť se jedná o morální kauzu. Pak ovšem se nedivme, když s protestem vystoupí jako první ti, od nichž bychom si to nejméně přáli: socdemáci a komunisté. Ne aby se zastali lidí a hodnot, ale aby urvali politické a ideologické body. Inu, Kristovo podobenství o zkažené soli je asi aktuálnější, než se nám vůbec zdá.