Michal Semín
Pod tímto názvem se v příštím týdnu, na jehož počátku si připomeneme 95. výročí zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě, koná další z řady mezinárodních konferencí, věnovaných pravému smyslu fatimského poselství, nedeformovaného modernismem a revizionismem liberálně orientovaných teologů.
Jak je z programu a seznamu přednášejících zřejmé (
> PDF), konference to bude opět zajímavá. Jejím pořadatelem je Fatimské centrum, vedené ctitelem Panny Marie a věrným bojovníkem za zasvěcení Ruska jejímu Neposkvrněnému Srdci, P. Nicholasem Grunerem. Málokdo se otázkám, týkajícím se fatimských mariánských zjevení a jejich poselství světu, věnuje tak důkladně a obětavě, navzdory nemalým překážkám, kladeným nepřáteli Fatimy, jak on. Proto není divu, že jeho jméno se na programu přednášek objevuje nejčastěji. Mnozí příznivci Institutu sv. Josefa si jistě pamatují, že na jeho pozvání v Praze přednášelo několik účastníků letošní římské konference, jmenovitě P. Karl Stehlin FSSPX, Dr. Peter Chojnowski, Christopher Ferrara a šéfredaktor Catholic Family News John Vennari (oba posledně jmenovaní jsou také členy čestné rady ISJ). K více méně pravidelným řečníkům této římské řady fatimských konferencí přibyly tři osoby, jež zvyšují atraktivitu tohoto setkání. Prvním je švýcarský kněz FSSPX P. Gerard Mura, jenž je autorem několika zajímavých knih na téma Fatimy, viz
zde, druhým pak americký ekonom a znalec katolického sociálního učení Brian McCall. Třetí osoba nebývá častým hostem katolických konferencí, přesto pořadatelé věří, že k některým aspektům fatimského poselství, především těm politickým, má co důležitého sdělit. Je jí Daniel Estulin, patrně dnes největší odborník na činnost tzv. skupiny Bilderberg, jejímž hlavním a vlastně jediným programem je ovlivňovat světové dění za účelem vytvoření systému tzv. globální vlády.
Moje přednáška, v níž se zamýšlím nad významem oběti v poselství Panny Marie z Fatimy a snahou progresivních sil v Církvi podstatný aspekt oběti z katolického náboženství odstranit, je na programu v úterý dopoledne.
Všechny přednášky budou nahrávány a odvysílány buď přímým přenosem či ze záznamu (zde), přímý přenos celé konference je také zajištěn speciální kabelovou a satelitní televizní stanicí v Římě a okolí nebo zde.
Po skončení konference budou videozáznamy všech přednášek a diskusí předány Svatému otci Benediktu XVI.
Z loňské konference, nazvané Consecration subito!, jsem zaslal dva příspěvky, zde a zde. Bude-li to jen trochu možné, rád bych podobnou reportáž uveřejnil i letos. Prosím všechny, kterým leží fatimské poselství a jeho věrné naplňování v životě Církve na srdci, o modlitbu za zdar této konference i za to, aby papež co nejdříve vyslyšel naléhavou výzvu Panny Marie a zasvětil Rusko jejímu Neposkvrněnému Srdci. V sázce je nejen mír ve světě, ale především spása velkého počtu duší.
Aktuálně >
PAX ET BONUM!
Jednou ze zásadních momentů, které každý kněz prožívá je přísaha věrnosti církvi, v mém případě katolické. Poslušnost chápu jako obrovský val. Vím ale také, že poslední instancí je svědomí člověka, za předpokladu, že je čisté a ničím nezatížené, což je vnímání osobní. Přijímám-li, že učitelský úřad církve, stanovují to či ono jako pravé a závazné, osobně ve svém svědomí cítím, že se jím mám držet. Nic ale nemohu namítat proti těm, kteří smýšlejí jinak. Jsem ale přesvědčen, že v takových situacích, kdy proti sobě stojí různá tvrzeníse rodí postoj církve v bolestech a utrpení. Lidé si v dějinách tuto cestu vybírají a dnes tomu není jinak. Z tohoto pohledu se také dívám na různé aktivity v církvi svaté. Je zásadní, až církev Kristova stanoví a definuje jakým způsobem se má ubírat, až v bolestech a nezmerném utrpení dozraje do stavu krystalické čistoty podobné nebeskému království před druhým příchodem Páně, pak jistě budou pod těžkým hříchem zavázání její členové k následování. Nepatřím k lidem, kteří proti něčemu brojí, kritizují a vytvářejí závazný ideál. Ten spatřuji v církvi, která prochází různými údobími svých dějin až do svého završení. Osobně se cítím velmi malým a übohým na to, abych se odvažoval Matku Církev, zajisté i chybující vnímat ve světle pochybností. Každý ve svém svědomí cítí k čemu je povolán a to se všemi důsledky svého jednání. Kéž nás všechny naše Nebeská Maminka vede a chrání, Její Neposkvrněné Srdce jistě zvítězí, nevíme ale jak a za jakých okolností.POKOJ a DOBRO! AVE MARIA FATIMSKÁ ORODUJ ZA NÁS. V úctě P.Petr Dokládal
K tomuto článku se nebudu vyjadřovat, něco mi tu nesedí. Jen bych se chtěl optat, pod autoritou kterého biskupa či kterých biskupů, když už ne Svatého otce, se akce koná. Můj farář patrně akci nevěnuje pozornost, což teprve já.
Konference tohoto typu nevyžadují subordinaci některému biskupovi, viz CIC. Pokud vím, na konferenci bude řada biskupů a kněží.
Pokud jde o vašeho faráře, ten by akci nejspíš nevěnoval pozornost ani tehdy, kdyby se to pod přímou autoritou některého z biskupů konalo.
Felixi, proč pod jakou autoritou biskupa? Je snad poselství Panny Marie určováno biskupem, či biskupskou konferencí? Pod jakou autoritou působí hnutí My jsme církev?
Mě se líbí jak si modernisté vybudovali v kněžstvu slepě poslušnou entitu. Pokud vím, tak poslušnost stojí ve službě pravdy. Víte např. že velký a mocný to papež Inocenc III. (1160 – 1216) píše, že „je nutné poslouchat papeže ve všem, jestliže sám nejde proti obecným zvyklostem Církve, ale pokud by proti těmto obecným zvyklostem šel, není povinností jej následovat…“. Obecnými zvyklostmi se míní nauka Církve ve smyslu předáváné věroučné tradice, přičemž v to počítáme i liturgii. Takže posloucháme církevní hierarchii ve všem, co je v souladu s naukou a co je tedy katolické, v ostatním nejsme vázáni. Tyhle jalové řeči o slepé poslušnosti jsou jen pouhým alibi a chápu, že tím trpí především katolické kněžstvo, které na jednu stranu cosi poznává (vidí krizi v Církvi), ale nemá dost odvahy se plnou vahou postavit za pravdu, tedy za to, co je objektivně správné. Všechna čest odvážným.
Davide, ale o tohle modernistům jde. Oni chtějí poslušné kolektivní myšlení. V dnešní době by neměl šanci ani svatý Dominik, stejně jako svatý František. :-(
Neřekla bych, že to platí univerzálně. Kolektivní myšlení ano (proti Tradici), zároveň si však představte, že by se svatý otec obrátil a začal dělat pořádek. To se rázem vzbouří a založí si svoji „církev“. Akorát nevím, co bude druhým Římem – Kolín nad Rýnem? Utrecht? Nebo londýnské Soho? …
Když by se vzbouřili , tak by jen potvrdili, že nejsou církev. Jejich myšlení stojí na představě, jak by církev měla vypadat, nikoli na tom, co církev je.
Jejich druhý Řím by byl asi Soho,
Jsem pro….ať se v bouří….hodím jim kufry za plot s pokřikem tááááhni….jako Bolek Polívka pokřikoval na Irenku… :-)
:)
Neměli bychom ale také zapomínat na jim svěřené duše…
O duše bych se nebál….mnohem více jim uškodí dekadentní knězstvo co činí z nouze ctnost, než radikální a zcela jasný řez. Duše co stojí o autentickou katolickou víru půjdou dál a budou mít alespoň šanci dojít k podstatě a očistit svůj pohled na katolickou nauku. Ti co chodí do kostelů emocionálně onanovat půjdou jinam, zřejmě tam kde je pořádné vzrůšo, třeba k luteránům a stejně nikdo je nezastaví. Tohle bych ponechal Pán Bohu.
Sám jsem byl kdysi řeholníkem a studentem teologie a vím z osobní zkušenosti jedno. Pokud Bůh vidí, že setrvání človeka v modernistickém klášteře povede jeho duši do záhuby, tedy do stavu, že se člověk domnívá jak je duchovní, vždyť vstupen do služby Boží udělal maximum, vždyť je mezi vyvolénými…..tak Vám tuhle iluzi zruší. Prostě vyhoříte a zasáhne Vás neuvěřitelné utrpení, ale jde o oheň očistný. Až se Vám zhroutí iluze a vzdušné zámky, pak se teprve otevírá prostor k autentické víře i k prohlédnutí, kde je problém, ve vás, ale mimo vás (v Církvi). Znám tolik svých bývalých spolubratří a kněží co furt jen melou jaká je to krize, ale sami neudělají nic a plkají o slepé poslušnosti do omrzení. Někdy mi vře krev žilách když je poslouchám, protože je to zbabělé. Když něco poznám (krizi Církve i její příčinu), tak mám být věrný poznanému a jít i kdybych se měl tlačit proti dravým vodám Coloreda, úzkým kaňonem. Bůh v tom člověka nenechá uvíznout, ale žádá jedno, hořčičné zrnko vnitřní poctivosti dojít autentické katolické víry. Kdo není v tomto poctivý, tak mu prostě není pomoci.
Milí přátelé, já jsem vůbec neměl v úmyslu, ani jsem to nečekal, že mé tři věty vzbudí takový ohlas. Ale jsem rád, že vzbudily. Protože vidím, že byly potřeba. Přál bych si, aby toto vše bylo uchováno, proto, abychom, někdo třeba po létech, si to o sobě znovu připomněli. Vůbec ne jako nějaké odsouzení, ale jako zrcadlo, kde jsem to já tehdy stál – tedy spíš pro trochu trpké úlevné pousmání. Protože bude líp. A protože se už budeme věnovat podstatným a radostným věcem, důležitějším, než jsou v tomto článku. A vůbec nebude škodit, kdyt si každý z nás svůj text občas připomeneme. Děkuji Vám za vše, co jste výše napsali.
Bratře Felixi, hlavně bych bez prázdných řečí. I já si už něčím prošel a jedno už vím, a to jen z pouhé milosti Boží, že Pánu Bohu je naše kariéra vezdejší ukradená. jde mu o jedno jediné, tedy o naši spásu. Abychom mohli spásy dojít musíme žít v pravdě (zjevené pravdě), tudíž odmítnout i vše co z pravdy není. Modernismus je lež (včetně NOM), tudíž pryč s ním, vede duše do záhuby. A jestli mohu něco změnit, tak jsme to já sám, takže tak činím, jak jen mohu a nezaklínám se stále tzv. poslušností…což je dnes v Církvi druhé jméno pro stádní sešikovanost. :-)
Oceňuji P.Petra Dokládala že nese svou kůži na trh, na rozdíl od jeho bratra,který se prezentuje jako prezident FA a není schopen se vyjádřit k tomuto závažnému faktu
http://mariapro.cz/2012/04/dve-sestry-lucie/
Žel Bohu ale nemůžu souhlasit s jeho postoji o slepé poslušnosti neposlušných biskupů.
http://rexcz.blogspot.com/p/studie-clanky.html
Felixi,lépe bude,ale na Věčnosti, to máme slíbeno od Spasitele
Souhlas, lépe bude až na věčnosti, ale tehdy už bude absolutně rozhodnuto, kdo byl a zůstal věrný zjevené pravdě i pro ni trpěl, když celý svět křičel „modernismus na věčné časy a nikdy jinak“. :-)
„Největší Satanův majstrštyk je to, že se mu podařilo zajistit neposlušnost celé Tradici Církve skrze ‚poslušnost‘.“
Msgr. Marcel Lefebvre.
Po přečtení, zvláště komentářů pana Davida Hibsche mne napadá jen jedno: Trojí výzva k MODLITBĚ. Ale velmi si vážím svatých a plamenných bojovníků, kteří svými názory o „vyhozených kufrech“ a podobně vedouk Ježíšovým výzvám: „Stvoř mi čísté a pokorné srdce..“ Omlouvám se svatým bojovníkům za svou ubohou slabost a scestnost v podobě snahy o zachování poslušnosti. Ať se svatí pisatelé nezlobí, přesto je pro mne důvěryhodnější postoj třeba otce Pia než jejich. POKOJ a DOBRO. Je to pro mne osobně hodně poučené ale také bolestné. Odvážit se použít takové výroky proti nástupcům apoštolů je opravdu odvaha. Ale kopie Savanarolů ve svaté církvi katolické nikdy nechyběly. Žehnám P.Petr D.
Neozumím komentáři br. Felixe, kde se pozastavuje nad tím, pod autoritou jakého biskupa, resp. biskupů, případně samotného papeže (sic!) se akce koná. Věta sama o sobě je nesmyslná. Konference a přednášky se konají pod autoritou toho, kdo je pořádá. Např. přednášky u Panny Marie sněžné v Praze se konají pod autoritou (asi bychom správně česky měli psát „záštitou“, že?) místních františkánů, nikoli pražského arcibiskupa.
V synovské podřízenosti si dovolím upozornit otce Dokládala, že středověk tak úzkostlivě na slovíčka vůči církevním představeným nehleděl. A nebyl to jen Savonarola, kterého dominikáni považují za světce, ale i např. sv. Brigita, která papeži píše, že ho „ďáblové roztrhají v pekle na kusy“, sv. Kateřina Sienská píše papeži, že „neustále zraňuje Církev Svatou“ a že ho „stihne strašný trest“. Už od počátků je jasné, že Církev nepěstuje žádný papežský kult osobnosti, ten je záležitostí posledních dvou století, a za pontifikátu Jana Pavla II. nabral podobu takřka beatlemanickou.
Název článku mírně upraven. Díky za pochopení.
P. Dokládalovi: Zcela určitě jsem se Vás nechtěl dotknout, i když podotýkám, že mě taková zatřesení občas pomáhají. Mea culpa…. občas ztrácím trpělivost a pro slova nechodím daleko, přičemž vím, že to občas není to nejlepší řešení. Přesto se domnívám, že nepíši něco lživého či hodlám vulgárně urážet nějakou osobu. Pokud jde o liberální hierarchii v Církvi, tak nevidím zhola nic špatné na kanonických trestech a případné exkomunikaci (vyhození kufrů za plot). Naopak to vidím jako jediné možné řešení, aby byly duše zachráněny od jejich škodlivého vlivu. Skutečně mi vadí „katolický“ farizeismus ohledně poslušnosti a zvlášť u kněží či řeholníků (za ta léta jich znám moře), kteří již cosi nahlédli (krizi v Církvi), avšak mnoho z toho nevyvodil pro své osobní směřování. Mrzí mě to a zároveň zlobí. I Pána Ježíše farizeismus zlobil a rovnež nešetřil „silnými“ výrazy (plemeno zmijí, děti ďáblovy atd.). Jsem přesvědčen, že úctu k druhým nejlépe prokážeme (zvlášť ke katolickým kněžím či řeholníkům), když jim nebudeme sladce lhát, ale vyslovíme naplno a jasně co si o té či oné věci myslíme. Já tohle vždy čekám od svých přátel, přičemž je logické, že od svých nepřátel sklízím spíše vražedné lichocení. Jsem pro zásadu „přátelé si nalévají čisté a nejlepší víno“.
M. Čejka:
Děkuji Ti za tvá konkrétní doplnění z tradice Církve, ta mi v textech chyběla.
[…] Fatima – tvá poslední naděje (IsJ) […]