V minulých dnech přibylo do řad Kněžského bratrstva sv. Pia X. na 20 nových kněží. Což je o 18 kněží víc, než kolik jich vysvětil arcibiskup Duka pro pražskou arcidiecézi. Této disproporce si všímá i Johanka Bronková z Rádio Vaticana, když ve zprávě o kněžských svěceních uvádí, že nejvíce novokněží ve Francii, přináležejících k některé z kněžských kongregací a společností, je právě z řad FSSPX.
Také čeští tradiční katolíci mají nemalý důvod k radosti. Při brněnské kapli Královny posvátného růžence vzniká stálý priorát, obsazený P. Tomášem Stritzkem a P. Alešem Haklem. K již existujícímu apoštolátu v Brně, Praze, Frýdku-Místku a Pardubicích přibudou mešní centra v Českých Budějovicích a Uherském Brodě. Dá-li Pán, tak příští rok posílí kněžské řady také na podjáhna a jáhna letos vysvěcený Luděk Čekavý.
Jsem rád, že mohu uveřejnit stručnou reportáž z kněžských svěcení v Ecône od Ney Brkičové, jež se jich osobně zúčastnila, také z následujícího důvodu. Listoval jsem v knihkupectví – mea culpa! – knihou rozhovoru s Msgr. Tomášem Halíkem „Smířená různost“. Opět v ní nechyběla zmínka o cestě do Ecône v roce 1988, tedy v době, kdy jiní lidé z podzemní církve, v níž aktivně působil, nemohli na Západ vycestovat. Popis jeho návštěvy je snůškou povrchních a ničím nepodložených soudů, doplněných žlučovitými výpady proti kněžím, řeholníkům a řeholnicím, jež v Ecône spatřil. Obsahem i dikcí si Halíkova slova nezadají s těmi nejtupějšími útoky z řad osvícensko-liberálních nepřátel Církve. Pokud se vám tato kniha dostane do ruky (což rozhodně nedoporučuji!), jistě si spolu se mnou uvědomíte, jak při hledání pravdy dokáže zloba zaslepit. Katolická tradice měla být podle představ progresistů již dávno nebožtíkem. Projevy umírajícího organismu však můžeme daleko více pozorovat na půdě moderních kněžských seminářů a v těch strukturách Církve, zasažených virem neomodernismu. Plody koncilových reforem a plody věrnosti katolické víře jsou po několika úpadkových desetiletích naštěstí dobře rozeznatelné. Zde lze najít i klíč k rostoucí nervozitě v řadách těch, jež nepřestávají snít svůj pyšný sen o církvi, v níž nekraluje Kristus, ale jejich zbytněná ega.
Michal Semín
Ecône – kněžská a jáhenská svěcení 2011
Nea Marie Brkičová
Ve švýcarském kantonu Valais se v údolí mezi horami rozprostírá malé městečko Ecône. Na první pohled upoutá jeho štíhlá kaple umístěná na vyvýšeném místě, takže zdaleka viditelná, a přilehlý dům, kněžský seminář Bratrstva sv. Pia X. Při vstupu do areálu semináře se příchozímu skýtá pohled na Ukřižovaného Krista, který vládne a žehná všemu, co na tomto místě k Jeho slávě povstalo. Udržované záhony květin, upravené cestičky, krásná příroda a tajuplná místnost, do které se lidé odebírají k modlitbě. Ona místnost ukrývá hrobku monsignora Lefébvrea a dalších bratří a sester, kteří jako jedni z mála statečných stáli u zrodu udržení a obrody tradice v dobách, které otřásaly samotnými základy církve. Na travnatém prostranství před vchodem do semináře zas drží stráž socha svatého Pia desátého, patrona a ochránce Bratrstva. V blízkosti kaple se nachází prodejna duchovní literatury a antikvariát se staršími knížkami, roztříděnými podle tematického zaměření. Najdou se zde skutečné poklady z oblasti hagiografie, duchovního vedení, liturgiky, dogmatiky a dalších. Jako jazyk literatury převládá francouzština a latina.
Věřící se mohou zúčastnit mše svaté nebo modlitby buď v hlavním kostele, nebo v boční kapli. K zakoupení se nabízejí dvojjazyčné (francouzsko-latinské) manuály s popisem obřadu svěcení jáhnů a kněží, které se zde dnes, 29. června 2011, uskuteční. Začíná se shromažďovat velký počet věřících rodin, kněží, řeholníků a řeholnic rozmanitých řádů. Zvláště potěšující je vidět kapucíny, dominikány a benediktiny s tradiční tonzurou a hábity, stejně jako sestry různých řádů, mezi kterými se nacházejí také velmi mladí lidé. Srdečná a radostná atmosféra, kterou tito lidé šíří, je na míle vzdálena od představy “zkostnatělých zamračených středověkých puritánů”, jak si někteří lidé, zvyklí na moderní podobu řádů, tradiční řeholníky představují. Intenzivní duchovní život a dodržování původních pravidel nijak nebrání projevování lásky a úcty ke všem bratřím a sestrám různých stavů a životních situací, ba naopak, je jejich přímým důsledkem.
Sestry prodávají své výrobky, převážně kněžská roucha a ornáty, ikony a devocionálie. Nacházíme zde množství audionahrávek s přednáškami, duchovními meditacemi a profily různých světců a blahoslavených, které nahráli kněží a biskupové Bratrstva. Je možno zakoupit také potraviny (marmelády, zavařeniny a podobné)a mnoho dalších řádových produktů. Melodie z reproduktoru však již signalizují začátek obřadu a věřící I duchovní se ubírají na svá místa.
Kněžská a jáhenská svěcení zahájil průvod ministrantů, kněží a jáhnů připravujících se na vysvěcení, zakončený biskupy a biskupem světícím. Mezi budoucími kněžími bylo deset Francouzů, jeden Ital a jeden Madagaskaran, kromě kněží Bratrstva byl vysvěcen také jeden dominikán. Jedenáct podjáhnů bylo vysvěceno na jáhny. Světícím biskupem byl Monsignor de Galarreta a obřad se konal pod stanem postaveným k této příležitosti. Během celého obřadu, který trval téměř čtyři hodiny, byli v okolí k dispozici zpovědníci hovořící několika světovými jazyky. Atmosféra tohoto svěcení upomínala na potřebu zdravého učení a věrných pastýřů mezi křesťany, o které mluví svatý Pavel. Monsignor Alfonso de Galarreta na úvod pronesl výstižnou řeč o nové teologii, která místo Krista postavila doprostřed zájmu člověka a jeho potřeby. Srovnával skutečné poslání katolíka, pravou úctu k Bohu a Církvi, spojenou s nepříjemnostmi, odříkáním a utrpením, při které člověk ustupuje do pozadí, aby mohl vystoupit Stvořitel a Jeho práva, se současným vyvyšováním a uctíváním člověka, který hledá to, co konvenuje jemu, nikoli to, co vyžaduje Bůh. Dále zdůraznil, že Řím je skutečným srdcem Církve a pravá obnova a uzdravení současného stavu musí vzejít z něho, a nikoli odjinud. Neodmítá rozhovory s Římem, nýbrž považuje byť i něco málo dobra, které by z těchto rozhovorů mohlo vzejít, za srovnatelné s mnohými dobry, které jsou plody činnosti Kněžského bratrstva na jiném poli. Žádnému katolíkovi nemůže být lhostejný papež, nikdy nemůže považovat rozhovor s Vatikánem za bezcenný.
Tato slova biskupa de Galarrety vyjadřují upřímnou touhu, aby právě skrze hlavu Církve došlo k nápravě krize, jelikož nikdo jiný, než právě nástupce sv. Petra, nemá k tomuto Boží pověření. Slova Msgr. de Galarrety jsou pokorným voláním po procitnutí z nebezpečného zmatení, do kterého upadlo obrovské množství duší.
Děkujeme Pánu Bohu za tolik kněžských povolání a vyprošujeme sílu a požehnání Bratrstvu sv. Pia X., které se pro mnohé stalo světlem a bezpečným vodítkem temnou nocí současné církevní situace.
Aktuálně >