Ochránce Mariin.
Giovanni Sandigliano
K branám pozemského ráje postavil Bůh anděla, aby jej střehl a zabránil do něho vstup nohám hříšným. U archy úmluvy bděli synové Leviho a nikdo jiný nesměl se k ní přiblížit. Jednoho dne byla archa vezena na voze. Kterýsi muž, jménem Oza, pokusil se ji zachytiti, když padala. Klesl však mrtev k zemi. Ráj pozemský byl jen obrazem, archa úmluvy byla toliko náznakem. Pravým rájem rozkoše, do něhož chtěl Bůh jednou zasaditi strom života, byla Maria. Drahocennou archou z nejčistšího zlata, jež chovala v svém lůně pravou manu pouště, byla nejsv. Panna. U tohoto posvátného ráje nechyběl věrný strážce, anděl nebes; k této tajemné arše postavil Bůh svého představitele na zemi, našeho sv. patriarchu Josefa. Církev sv. nás učí jej pozdravovati a vzývati: »Cudný ochránce přesvaté Panny, oroduj za nás!« Rukou Prozřetelnosti byl přiveden k Marii v den, kdy s ní vstoupil v svaté manželství, a zůstal při ní, dokud chtěl Bůh, věren jsa úkolu sobě vykázanému.
V životě Marie Panny byly chvíle, kdy byla pro ni přítomnost muže naprosto nezbytná. Dobrý Bůh mohl jí poslati nebeské anděly ve viditelné podobě, aby ji posilovali a ochraňovali, dal však přednost patriarchovi Josefovi. On ji chránil ve chvílích nebezpečí, byl jí oporou v hodinách hrůzy, povzbuzoval ji ve chvílích zkoušky a utrpení. Jako při Marii, bude státi sv. Patriarcha se svou ochranou i u každého z nás, budeme-li ho ctíti, a nenechá nás bez pomoci a bez útěchy v hodinách křížů.
I. Za hrozné noci. — 1. Byl to veliký dar Prozřetelnosti pro Marii, že měla za ochránce patriarchu Josefa. Vzpomeňme si na truchlivý večer, jenž předcházel narození Ježíškovo, vzpomeňme na večer, kdy ji odbyli ve všech domech betlemských, kdy i sami příbuzní zavřeli dveře svých domů před nejsv. Pannou. Dlouhá cesta vyčerpala její síly, zvláštní okolnosti, v nichž tehdy byla, zvyšovaly její bolest a ztrpčovaly její opuštěnost. Byla by musila sama odejiti z Betlema, hledati útulek v širém kraji, jiti po cestách neznámých a nebezpečných za hluboké noci. Spíše si můžeme představiti než vylíčiti její úzkost a bezradnost za takových okolností. Jak vysoce cenila v té chvíli přítomnost chotě, jejž jí dalo nebe! Byť byla vždy jista, že ji Bůh neopustí, přece muž po jejím boku dodával jí větší zmužilosti a její srdce se Šířilo při sladké myšlence, že má u sebe viditelného anděla Hospodinova!
2. Trudná tato noc představuje život náš. Maria je živým obrazem lidstva jdoucího za svým cílem, Josef se podobá Prozřetelnosti, která bdí a nenechá bez útěchy svých dětí. Jakou nocí je život! Jsme v ní jako Maria. Když šla do Betlema, doufala, že se alespoň přátelé a příbuzní slitují nad jejím stavem, že ji přijmou s otevřeným náručím a poskytnou jí lůžko k odpočinku. Spoléhala-li opravdu nejsv. Panna na to, jakého zklamání měla se dočkati! Její chudoba, její vážný stav nepohnuly nikým. Někde dokonce zatvrdila se i srdce proti ní. I my doufáme po tolika zklamáních ještě ve svět, v přátele, v příbuzné. Když nastane noc kolem nás, hledáme nějaké směšné světélko, aby poskytlo našemu životu trochu jasu. Kdy se konečně naučíme hledati Boha, důvěřovati v Boha a prošiti Boha, aby paprskem svého světla ozářil naši stezku?
3. Který je hlavní náš nedostatek? Chybí nám víra v přispění Boží, v milosrdnou pomoc Prozřetelnosti. Říkáme: Kdo se o nás stará? Kdo na nás myslí? Život je noc. Lepší lidé mezi námi, kteří cítí potřebu světla pro objasnění nesčíslných otázek, hledají toto světlo u vědy a domnívají se, že věda je anděl, jenž nás má provázeti a dovésti k míru a štěstí. Nikoliv! Podobáme-li se Marii kráčející nocí, naším Josefem, jenž nás provází a nás těší, nemůže býti věda. Bůh ozářil naši stezku božským paprskem, jenž vychází z kříže, z evangelia. Lidé věřící v samotnou vědu, vědu lidskou, zápasí s hustými temnotami a nikdy se jim nepodaří je rozptýliti. Upřeme zrak na Ježíše Krista! Jděme za ním! Vždyť Písmo sv. jej nazývá andělem veliké rady. Potom se tmy rozplynou a zazáří světlo jasného dne v našich duších.
II. V zemi vyhnanství. — 1. Po černé noci betlemské následoval v životě nejsv. Panny den nesmírných bolestí. Radosti Betlema byly kratinké. Králové a pastýři přešli jen se svými dary kolem jeslí Ježíškových… Maria a Josef tiskli na hruď maličké dítě, tušíce bouři. Pod křídly andělů spaly tyto svaté bytosti, ale bděl Herodes. Toto zrození, jež mělo živou ozvěnu až na dalekém východě, u osob tak vynikajících jako tři králové, nepopřávalo klidu jeho ctižádostivému a krutému duchu. Přisahal, že sprovodí se světa toho, jenž ohrožoval jeho trůn, a nařídil vraždu neviňátek. Anděl Boží sestupuje v té chvíli s nebe, budí Josefa, upozorňuje na nebezpečí hrozící Ježíškovi a dí mu: »Vezmi dítě i matku a utec do Egypta!« Josef probouzí Marii. Jen málo slov jí praví a hned objímají Ježíška, v noci opouštějí příbytek, vydávají se do širého kraje, hledají cestu pouští a obracejí své kroky do cizí země.
2. Jak by bylo smutno Marii, kdyby byla neměla po boku Josefa na tomto útěku, na poušti, daleko od Nazareta! V zádech za prchajícími je slyšet dusot koní a kroky vojáků, zní pláč matek, hořekujících nad zavražděnými syny. Srdce Mariino svírala s jedné strany bázeň, s druhé soustrast s obětmi vzteku tyranova. Josef po jejím boku však posiloval ji pouhou svou přítomností ve všech úzkostech. — Lidové podání vypráví si o tomto útěku obdivuhodné pověsti. Nejsv. Panna jsouc unavena, prý se posadila s Dítkem v náručí pod palmu a ta se sklonila k hlavě ubohých poutníků, nabízejíc jim své ovoce, jež Josef trhal a podával Marii. Když kráčel svátý průvod zcela pustým krajem, potkal bandu lupičů. Ti však očarováni jsouce něhou jejich tváří, ani se nepokusili o bezpráví proti nim.
3. Život sv. Rodiny na útěku vlévá útěchu do srdcí našich. Jako nad ní, bdí Boží Prozřetelnost i nad každým z nás. V hodinách největších nebezpečí, ve chvílích největší úzkosti nejsme nikdy samotni. Vždy je při nás Bůh. Mohli bychom pochybovati o jeho bdělosti a otcovské péči? Projděme v duchu svůj život, rozpomeňme se na své osudy! Nechyběly nám těžké chvíle. Snad se nám zdálo, že již nevyvázne z těžkého postavení. Znenadání však nějaká okolnost, nějaká nahodilá událost otevřela nám zatarasené cesty, zjasnila naše nebe. Máme při sobě anděla strážného, jenž nás chrání jako chránil Josef nejsv. Pannu.
Máme anděly, kteří bdí a nás střeží. Nedejme se sklátiti zoufalstvím. Největší křivdou, jakou můžeme Bohu způsobiti, je pochybovati o jeho dobrotě. I kdyby visela nad naším životem noc černější než nad svatou Rodinou, když byla nucena prchati do Egypta, nesměli bychom pozbývati důvěry. Uprostřed těchto temnot provází nás ruka Páně a vytrhne nás z nich v pravý čas.
III. V domku nazaretském. — 1. Noc betlemská přináší Marii rozechvění a úzkost, léta vyhnanství jí připravují mučivé starosti, ale Josef je vždy po jejím boku a dodává jí útěchy. A co znamená život v Nazaretě? Skoro třicet let samoty pro Marii a mlčení pro Ježíše. Život v Nazaretě měl jistě své radosti a nebeské útěchy. Přítomnost Ježíškova měnila Marii a Josefovi domek nazaretský v pravý ráj. — Avšak nejsv. Panna nebyla bez starostí. Malý Ježíšek rostl. Nevěděla-li Maria, že roste pro utrpení, pro Kalvarii? Slova Simeonova, zaslechnutá v chrámě v den očišťování, tkvěla jako meč v jejím mateřském srdci. Od té chvíle zřela Syna svého v úzkostech Getsemani, v pokoření soudních výslechů, s křížem na ramenou na cestě k vrchu neblahé Golgoty, a potom ho viděla viseti na stromě hanby a vydechovati duši v moři bolestí. Čím více rostl, čím byl krásnější a milejší, tím krutější byla bolest její duše.
2. Zajisté, že Josef, jenž bedlivě pozoroval všechna hnutí nejsv. Panny, zastihl často svou nejčistší snoubenku s očima plnýma slz. Kolikráte ji viděl pohříženu do myšlenek černých jako noc — a pravdivých! Kolikrát byl svědkem, jak se svým nejdražším Synem na srdci naříká, mírně sice a odevzdaně, ale plna starostí o nedalekou jeho budoucnost. Přes to, že byla nejdokonaleji odevzdána do vůle nebes, a ač se svěřovala bez výhrady vedení božské Prozřetelnosti, pociťovala neméně potřebu slova útěchy a pomoci v těchto okamžicích zkoušky. Náš světec, žárlivý strážce tohoto pokladu nebem mu svěřeného, byl pro Marii v Nazaretě v těchto letech pravým andělem těšitelem a skutečnou její oporou!
3. I v křesťanských rodinách jsou starosti a bolesti jako v Nazaretě. Ubohé matky! Jako se záhony v zahradách zdobí květy, tak příbytky rodin jsou zkrášlovány nevinnými, drahými dětmi. Podobají se malému Ježíškovi a plní srdce útěchou a radostí. Avšak tito maličcí, podobní Ježíškovi, jsou též příčinou obav a starostí. Jak se vyvine život těchto miláčků? Budou musiti stoupati na slavnou horu Tábor nebo na potupnou Kalvarii? Tato nejistota je mečem, který se zarývá do hlubin mateřského srdce a nepopřává mu pokoje, z něhož by se mohly těšiti v letech nevinnosti svých dětí. Kéž by porozuměly matky ochraně sv. Josefa! Kéž by se seskupily u něho! Kéž by přinesly s sebou i své děti a poprosily svatého ochránce Mariina, aby milosrdně nad nimi bděl, je bránil, je chránil a je k spáse přivedl. Jistě by nebyly oslyšeny!
Giovanni Sandigliano: Jděte k Josefovi! Praha. 1935.
Pokračování za týden.
Aktuálně >