Michal Semín
Řím, 11. 5. 2011.
Průkazným znamením, že zásvětný akt z roku 1984 nevedl k obdržení darů, slibovaných Pannou Marií, jsou po celém světě rozšířená praxe umělých potratů, státem chráněné homosexuální svazky či rostoucí tlak, v mnoha zemích úspěšný, na legalizaci eutanázie. Tomuto tématu se věnoval šéfredaktor Catholic World News John Vennari v přednášce nazvané „Nové pohanství a válka proti životu“. Zajímavé bylo již úvodní srovnání pohanství starého s novým. Zatímco původní předkřesťanské pohanství se vyznačovalo úctou k vlastním tradicím a k odkazu předků, nové pohanství má zcela opačná východiska i zaměření. Vzhledem ke své revoluční povaze tradicí opovrhuje a z lidského života, i na rovině společenské, systematicky odstraňuje vše, co přesahuje světskou sféru. Z hlediska filosofického se jedná o projev vyhraněného naturalismu a racionalismu, v nichž není sebemenší prostor pro transcendentní ukotvení života. Bůh byl svržen z trůnu a na Jeho místa dosedl člověk, přisvojující si právo na své vlastní předem ničím nevymezené sebeurčení. Právě v tomto širším světonázorovém kontextu je třeba chápat východiska, stojící při prosazování výše uvedených zel. Tvor, hrající si na Boha, se tu cítí být oprávněn posuzovat, který člověk má právo žít a čí život je zbytečný.
John Vennari
Ve válce proti životu hraje důležitou roli také jazyk. Lidská svévole v oblasti určování hodnoty života se přirozeně projevuje i tím, jak jsou určité věci či jevy pojmenovány. Vennari citoval článek z časopisu California Medicine z roku 1970, v němž se zdůrazňuje potřeba oddělit od sebe terminologicky i významově potrat a zabití. Odtud ono nám tak dobře známé „přerušení těhotenství“! Z této strategie také vzešlo užívání termínu „svoboda volby“; před jeho užíváním Vennari důrazně varoval. Stoupenci novopohanství používají stejnou metodu v boji za legalizaci eutanázie, kdy místo pojmu asistovaná sebevražda užívají výrazy jako „důstojná smrt“ či „konečná úleva od bolesti“.
V průběhu přednášky jsme si opět uvědomili, jak málo katolíků tomuto ďábelskému plánu aktivně čelí. A ti, co tak činí, nenachází dostatečnou podporu u svých kněží či biskupů. Mnozí církevní činitelé se bojí konfrontace s novopohanstvím, neboť je současně konfrontací s mocnými tohoto světa.
Mnohá tato zla by byla odstraněna, přinejmenším z jejich institucionalizované podoby, kdyby bylo Rusko řádně zasvěceno Neposkvrněnému srdci Panny Marie.
Michael Matt, vydavatel čtrnáctideníku The Remnant, navázal na Vennariho úvahou o stavu populární kultury v liberálních společnostech Západu. Ta totiž s výše uvedenými zly úzce souvisí. Hudba, televize, internet, oblékání, formy zábavy, to vše je pod vlivem stejných sil, jež stojí za válkou proti Božímu řádu. Přestože si je těchto problémů současný papež vědom, stejně jako jeho předchůdci, nikdo neučinil to, co po nich Panna Maria žádá. Tak, jako se míru ve světě nepodaří docílit líbáním Koránu či pořádáním dalších multináboženských jamboree v Assisi, tak se nám nepodaří proměnit zpohanštělou kulturu křesťanským bigbeatem, kytarovou mší nebo salesiánskými diskotékami. Čeho se v souvislosti se zasvěcením Ruska dnešní hierarchie tolik obává? Dost možná toho, že by tím zpochybnili moudrost svého dřívějšího počínání. Z lidského hlediska to je pochopitelné, nikomu není příjemné uznat, že se celé roky v tak závažných otázkách mýlil. Je-li pravda, co prohlásil nedávno zesnulý kardinál Silvio Oddi, že se obsah třetího fatimského tajemství týká II. vatikánského koncilu a apostaze v Církvi, pak není divu, že se poselství Panny Marie snaží mnozí „falešní přátelé Fatimy“ definitivně pohřbít.
Michael Matt
Čímž se dostávám k závěrečné přednášce úterního programu, v němž se Christopher Ferrara věnoval poslednímu vývoji na poli sporu o obsah tzv. třetího fatimského tajemství. Nemám prostor ani čas zde vyjmenovat všechny argumenty – a věřte, není jich málo – jež svědčí o tom, že mimo v roce 2000 Svatým stolcem zveřejněnou vizi existuje dosud nezveřejněný text, obsahující přímá slova Panny Marie, navazující na „etc.“, jimiž sestra Lucie ukončila zápis svěřeného tajemství ve svých čtvrtých pamětech. Oficiální linie, reprezentovaná kardinály Sodanem a Bertonem, se po důkladné kritické analýze jeví víc jako dobře promyšlená dezinformační kampaň než jako autentické zprostředkování těch částí fatimského poselství, jež dosud zůstávají zahaleny mlhou tajemství. Zdá se, že se od této linie Benedikt XVI. odklání, soudě podle slov, pronesených při loňské apoštolské cestě do Portugalska. Zde v přímém protikladu k Sodanově interpretaci z roku 2000 prohlásil, že kdo by se domníval, že prorocký význam fatimského poselství je u konce a že se nijak netýká budoucích událostí, pak se hluboce mýlí. O obsahu třetí části tajemství prohlásil, že se více než utrpení, přicházející od vnějších nepřátel, týká útoků zevnitř, způsobených hříchy v samotné Církvi. Každý, kdo četl zveřejněnou vizi z roku 2000, jistě uzná, že o vnitřních nepřátelích Církve žádným způsobem nevypovídá. Ostatně byl to současný papež, který ještě jako kardinál při setkání s filipinským velvyslancem prohlásil, že se poselství z Akity, prorokující nejen rozsáhlé živelné katastrofy, ale i dosud nevídanou krizi v Církvi, s fatimským poselstvím téměř v ničem neliší. I proto se lze právem domnívat, že Svatý stolec dosud nezveřejnil vše, co sestra Lucie Církvi svěřila.
Kardinál Sodano
Kardinál Bertone
Aktuálně >