Consecratio subito! (1)

Michal Semín

Řím, 10. 5. 2011.

Arabský svět je v plamenech, Libye čelí humanitárnímu bombardování, Sýrie a Írán jsou též na prahu konfrontace se silami „mezinárodního společenství“, svět je na prahu rozsáhlé finanční a hospodářské krize a bezbožecké síly pracují na vytvoření globální vlády, určené k pacifikaci možných ohnisek občanského vzdoru. Je z této šlamastyky vůbec nějaká cesta ven? Ano, a je nejvyšší čas se po ní vydat. Považujeme-li fatimské poselství Panny Marie za věrohodné, a není jediného důvodu, proč je za takové nepovažovat, pak je řešení současné situace po ruce – zasvěcení Ruska Neposkvrněnému srdci Panny Marie, slavnostně vykonané papežem a biskupy celého světa. A protože k tomu dosud nedošlo, svolalo Fatimské centrum P. Nicholase Grunera do Říma mezinárodní konferenci, jejíž průběh i výsledky mají Benediktu XVI. připomenout naléhavost příkazu Panny Marie, od jehož splnění se odvíjí bezprostřední budoucnost celého světa.

P. Nicholas Gruner

Konference se účastní více jak dvě stě osob, včetně biskupů a kněží z téměř všech světadílů.

Úvodní den konference byl určen k připomenutí a rozvedení základních myšlenek o významu fatimského poselství a úcty k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. P. Nicholas Gruner připomněl, že již samotné fatimské poselství bylo odpovědí nebes na modlitby papeže Benedikta XV., obracejícího se na Pannu Marii o pomoc k zastavení zničující první světové války. Zatímco Panna Maria toto úpěnlivé papežovo volání vyslyšela, ani Benedikt XV., ani nikdo z jeho nástupců, nevyslyšel její výzvu. Víme ze svědectví sestry Lucie, že kdyby se tak stalo, nedošlo by k rozšíření „omylů Ruska“ do celého světa, ten by byl ušetřen tragédie dalších válečných konfliktů a i situace v Církvi by se od té současné radikálně lišila. Rusko by se obrátilo a ve světě by po nějaký čas vládl nejen klid zbraní, ale i opravdový Kristův mír. Řešení jednoduché a prosté, přesto se k němu nikdo z papežů 20. Století, ani papež současný, neodhodlal. Jistě přitom znali svědectví sestry Lucie, jíž se v roce 1931 ve španělském Rianju zjevil Pán Ježíš, aby nečinnost papežů přirovnal k nečinnosti francouzských králů, jež byli prostřednictvím sv. Markéty Marie Alacoque vyzváni k zasvěcení Francie Jeho Nejsvětějšímu srdci. Nestalo se a tak na den přesně sto let poté přišel francouzský král z „vůle lidu“ o svoji moc a z první dcery Církve se stal revoluční postrach celé Evropy. Do stoletého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě zbývá již jen pouhých šest let…

Přednášející prvního dne zdůrazňovali, že zasvěcení Ruska není třeba chápat v tom smyslu, že jiné národy či státy zasvěcení nepotřebují. Obrácení Ruska, jež je třeba chápat jako návrat ruského národa ke katolické víře a jednotě s Římem, by však vzhledem k okolnostem bylo požehnáním pro celý svět. Je proto třeba přestat se dívat na fatimské poselství optikou studené války, jež ostatně byla více „vnitrostranickým“ konfliktem než bojem dobra se zlem, a nahlížet na zasvěcení Ruska pozitivně, jako na prostředek k obrácení celého světa.

Překážky k zasvěcení Ruska bohužel nekladou jen vnější nepřátelé Církve, ale na prvním místě osoby a skupiny, jež Christopher Ferrara trefně nazval „falešnými přáteli Fatimy“. Jsou to ty síly v Církvi, jež tvrdí, že proroctví obsažené v tzv. fatimském tajemství, došlo svého naplnění neúspěšným atentátem na Jana Pavla II. Tentýž papež prý v roce 1984 vykonal zásvětný akt, kterým splnil přání Panny Marie a tak přinejmenším od roku 2000, kdy Svatý stolec zveřejnil tzv. třetí část tajemství a svoji interpretaci fatimského poselství jako celku, ztratilo toto poselství na své prorocké naléhavosti. Došlo svého plného naplnění a to jediné, co je z něj ještě aktuální, je výzva k modlitbě a pokání. Obrácení Ruska se prý projevilo přijetím demokracie a kapitalismu a rozšířením pravoslaví a proto jsou další požadavky na zasvěcení Ruska zbytečné. Z posledních slov Benedikta XVI., vyřčených ve velkopátečním rozhovoru pro italskou televizi Rai Uno – „nemám nyní v úmyslu vykonat nové veřejné zasvěcení… možná, jednoho dne, bude však nutné je zopakovat“ – lze vyčíst, že i on se spíše kloní ke stanovisku těch, jež se domnívají, že zasvěcení Ruska, jak Panna Maria požadovala, již bylo vykonáno. Christopher Ferrara přesvědčivě doložil, a to i na základě výroků samotného Jana Pavla II. či sestry Lucie, že k zasvěcení Ruska dosud nedošlo, mj. i proto, že v žádném ze známých veřejných zasvěcení nebylo Rusko jako jeho předmět výslovně uvedeno.

 Christopher A. Ferrara

Věnoval se rozboru stanovisek státního sekretáře kardinála Bertoneho, jenž po mnoho let stojí v čele, spolu se svým předchůdcem Sodanem, architektů tzv. nové Fatimy pro novou církev, tedy politicky korektního a ekumenického poselství, jehož proroctví a naléhavá varování již nejsou pro Církev i svět dále aktuální. Jak se ubránit dojmu, že si tyto vysoce postavené církevní osoby ve skutečnosti nepřejí, aby se Rusko a spolu s ním i celý svět obrátily a uznaly Krista za nejvyššího Krále a Pannu Marii za svoji nebeskou Královnu?

Ferrarova přednáška, stejně jako ostatní přednášky prvního dne, jsou k dispozici on-line na www.consecrationnow.com. Ferrarova přednáška je ovšem v italštině, neboť byla současně vysílána v jedné z místních televizních stanic. V této souvislosti jistě stojí za zmínku, že Fatimské centrum zahájilo nepřetržité vysílání své vlastní kabelové televizní stanice, jíž lze sledovat na území Říma a Vatikánu.

Peter Chojnowski

Zvláštní pozornost v programu prvního dne zasluhuje také přednáška Petera Chojnowského, jenž objasnil, jak k rozchodu s tradičním katolickým učením o vztahu státu a Církve a sociálním království Ježíše Krista, plně akceptovaném i pokoncilní církevní hierarchií, přispěli věhlasný Jacques Maritain a „otec evropské integrace“ Robert Schuman. Tato symbolická bohovražda, posvěcená koncilovou naukou o ekumenismu a náboženské svobodě, se stala ideovým východiskem pro původně katolické politiky a intelektuály, jež stáli u vzniku myšlenky poválečné „nové Evropy“.

Salute!