Michal Semín
Arcibiskup Gerhard Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, naděloval tradičním katolíkům již krátce před Štědrým dnem. V rozhovoru pro italský deník Corriere dela Sera na otázku, „jaké je církevní postavení lefebvristů“, odpověděl takto: „Kanonická exkomunikace, způsobená nedovoleným biskupským svěcením, byla z biskupů FSSPX sňata, exkomunikace svátostná však de facto, z důvodu schismatu, trvá.“
Nehodlám zde polemizovat s již mnohokrát přesvědčivě vyvráceným tvrzením, že neregulerní kanonické postavení Kněžského bratrstva sv. Pia X. odpovídá realitě schismatu. Spíše by stálo za to zkoumat, zda a do jaké míry se ve stavu schismatu nacházejí ti, kteří katolickou tradici aktivně pronásledují.
Jakkoli je arcibiskup Müller představeným římské kongregace, nepřestává být členem Německé biskupské konference. Poslední číslo Te Deum přineslo článek, pojednávající o sporu mezi Kongregací pro nauku víry a německými biskupy:
Svaté přijímání pro rozvedené a znovu sezdané?
Arcibiskup Gerhard Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, nedávno zaslal svému německému kolegovi arcibiskupu Robertu Zollitschovi dopis, ve kterém potvrzuje nauku Církve, že rozvedení a znovu sezdaní nemohou přistupovat k svatému přijímání. [1]
Třebaže arcibiskup Zollitsch 17. září oficiálně a kanonicky skončil jakožto ordinář arcidiecéze Freiburg im Breisgau, i nadále v době neobsazeného biskupského stolce vykonává úřad apoštolského administrátora a zůstal předsedou Německé biskupské konference.
Počátkem října zveřejnila kancelář freiburgské arcidiecéze dokument, v němž se tvrdí, že rozvedení katolíci žijící v nových svazích mohou přistupovat ke svatému přijímání, pokud:
- prokážou, že první manželství nelze obnovit;
- vyjádří svou lítost nad rozvodem;
- přijmou se svým současným manželem/kou „novou mravní zodpovědnost“.
Dokument dále uvádí, že kněží mohou sloužit modlitební obřad pro rozvedené, kteří vstupují do nového civilního manželství.
Krátce nato obdržel emeritní arcibiskup Zollitsch dopis s napomenutím od arcibiskupa Müllera, který zmiňuje jak naukové, tak i pastorační důvody proti tvrzením obsaženým v dokumentu freiburgské diecéze:
„Způsob pastorace musí vždy odpovídat nauce Církve […], tento postoj učitelského úřadu je navýsost opodstatněný: rozvedení a znovu sezdaní si sami uzavřeli cestu k přijímání eucharistie, protože jejich životní stav a jejich životní poměry jsou v objektivním rozporu se smlouvou lásky mezi Kristem a Církví, kterou viditelně zjevuje a zpřítomňuje eucharistie. Kdyby byli tito lidé připuštěni k eucharistii, uváděli by se věřící v omyl a zmatek ohledně učení Církve o nerozlučitelnosti manželství.“ [2]
Pokud jde o modlitební obřady pro rozvedené, kteří vstupují do nového civilního manželství, Mons. Müller vysvětluje:
„Takové úkony by totiž vzbudily dojem nového svátostně platného sňatku, a tím by mohly vést k omylům, pokud jde o nerozlučnost platně uzavřeného manželství. Náležitá úcta ke svátosti manželství, k samotným manželům a k jejich rodinám jako i k společenství věřících zakazuje každému duchovnímu, aby z jakéhokoli důvodu nebo pod jakoukoli záminkou, třeba i pastorační, vykonal jakékoli liturgické úkony pro rozvedené, kteří uzavírají nový sňatek. Takové obřady byly vyloženě Janem Pavlem II. a Benediktem XVI. zakázány.“
Prefekt Kongregace pro nauku víry arcibiskupu Zollitschovi navíc sděluje, že se cítí být „povinen o tomto informovat papeže Františka“, jelikož „text vzbudil otázky nejen v Německu, ale také v mnohých částech světa, a vedl k nejistotě v choulostivé pastorační záležitosti“.
Arcibiskup Müller šel ještě dál a zaslal všem německým biskupům dopis, v němž uvádí, že ačkoli rozvedení katolíci, kteří vstoupili do dalšího svazku, nemohou být připuštěni k přijímání, je o to více nutné projevit vůči nim „pastorační starost. Cesta vyznačená Církví není pro dotyčné snadná, ale mají vědět a cítit, že je Církev jakožto společenství spásy doprovází na jejich cestě“.
Výše uvedené si zaslouží několik poznámek. Od koncilu se nejprogresivnější biskupové snaží prosadit další radikální změny v církevní oblasti (např. svěcení žen, povolení antikoncepce atp.). Někteří z nich podle všeho chytili nový vítr do plachet v souvislosti s tím, jak se k těmto otázkám mnohdy nejasně vyjadřuje papež František. Jako příklad mohou sloužit jeho slova během setkání s římskými kněžími. [3]
Na druhou stranu je docela potěšující vidět arcibiskupa Müllera plnit jeho hlavní povinnost jakožto prefekta Kongregace pro nauku víry, když potvrzuje katolickou nauku, a tak jistým způsobem uzavírá, co nechal papež František otevřené.
Nicméně, ještě se nejedná o poslední stránku se šťastným koncem. Arcibiskup Zollitsch totiž pro francouzský deník La Croixz 1. prosince opět uvedl, že Církev musí změnit svůj přístup k přijímání rozvedených, kteří žijí v nových svazcích. [4] Uvidíme, jaká bude odpověď Kongregace pro nauku víry (nebo samotného papeže Františka).
Ale znepokojení, pokud jde o budoucnost, nevyvolává „jenom“ případ arcibiskupa Zollitsche, důvody jsou hlubší. Nedávno bylo oznámeno, že papež František zahájil přípravy ohledně možných „reforem“ týkajících se rodiny, dokonce se v této souvislosti uchýlil k nebývalému kroku a nechal zveřejnit dotazník, v němž se mají vyjádřit i laici.
Boj o katolickou víru tedy ještě není zdaleka u konce, a třebaže mohlo někomu připadat, že pokoncilní krize nemůže být horší, tak nyní se zdá, že vstupujeme do nového rozměru.
Tolik článek z časopisu Te Deum.
Arcibiskup Zollitsch poskytl 29. 12. rozhovor německému deníku Die Welt, v němž rezolutně praví, že „prefekt není papež“ a že se tedy německá biskupská konference nehodlá stanoviskem kongregace řídit. Odvolává se přitom na některé papežovy výroky, z nichž usuzuje, že by se postoj Církve k otázce svatého přijímání rozvedených a znovu sezdaných mohl v blízké budoucnosti změnit. „Cítím se být velmi povzbuzen papežem Františkem, jenž k tématu manželství a rodiny svolal speciální synodu na říjen 2014.“
Konstatování schismatu je tedy na určitě místě, netýká se však FSSPX, ale církevní hierarchie v zemi, jež dala světu Martina Luthera a revoluci, jejíž pětisetleté výročí (2017) chtějí němečtí biskupové slavit spolu s protestanty. Co je však na celé věci nejtragičtější, bude to nejspíš s Římem v zádech.
Poznámky:
[1] Viz „Vatican intervenes to clarify marriage teaching in Germany“, Catholic News Agency, 14. listopadu 2013.
[2] Mons. Müller zde v podstatě doslova cituje apoštolskou adhortaci Jana Pavla II. Familiaris consortio z roku 1981. – Pozn. překl.
[3] Papež František se během setkání s kněžími římské diecéze 16. září vyjádřil k otázce svatého přijímání pro rozvedené a znovu sezdané katolíky: „Nelze tuto záležitost omezovat jenom na otázku, kdo může přistupovat k přijímání a kdo ne, protože takto položená otázka neumožňuje pochopit skutečný problém. […] Je to vážná problematika, který se týká zodpovědnosti Církve vůči rodinám žijícím v této situaci. […] Církev nyní musí něco udělat, aby vyřešila otázku anulace manželství.“ Papež uvedl, že se této problematice bude věnovat poradní skupina osmi kardinálů a chystaná biskupská synoda, která se zaměří na antropologický vztah evangelia k člověku a rodině.
Papež František o této věci hovořil i v červenci během zpátečního letu z Ria, kdy na otázku ohledně přijímání rozvedených žijících v nových svazcích mj. odpověděl: „Myslím, že se na to musíme dívat v širší souvislosti celé pastorační péče o manželství. Je to tedy problém. Ale ‚pravoslavní mají jinou praxi. Následují teologii toho, čemu říkají oikonomia, a dávají druhou šanci, dovolují to‘. Já si ale myslím, že tento problém musí být studován v kontextu pastorační péče o manželství.“ – Pozn. překl.
[4] Arcibiskup Zollitsch ve zmiňovaném čísle La Croix hovořil o nutnosti „aktualizovat církevní odpověď“ a na otázku přijímání rozvedených a znovu sezdaných dodal: „Náš hlas jakožto Německé biskupské konference bude tedy slyšet, navíc jsme v této věci ve spojení s francouzskými a švýcarskými biskupy. Když vzniká nová otázka, musíme se ptát sami sebe, jestli zde nejsou nová řešení.“
Již dříve 23. listopadu biskup rottenburgsko-stuttgartské diecéze Gebhard Fürst uvedl, že Německá biskupská konference oznámí své pastorační směřování ohledně rozvedených a znovu sezdaných na příštím plenárním shromáždění v březnu 2014. Navíc připustil, že zmíněné pastorační směřování může vycházet z nedávného návrhu freiburgské diecéze. – Pozn. překl.
Ovšem nejhezčí je reakce Mons. Zollitsche na dopis Mons. Müllera, ve kterém připomínal, že rozvedení a znovu sezdaní nemohou k přijímání, když pro Welt am Sonntag prohlásil:
„To je jenom názor prefekta Kongregace pro nauku víry, která odpovídá tradici, kterou on reprezentuje. Většina lidí, kteří se zatím seznámili s naším návrhem, ho oceňovala kladně.“
Jen připomenu slova papeže Františka na setkání s představiteli Latinskoamerické a karibské konfederace mužských a ženských řeholních řádů:
„Možná že vám dokonce přijde dopis z Kongregace pro nauku [víry], ve kterém se vám bude říkat to a to… Ale nedělejte si starosti. Vysvětlete, co máte k vysvětlení, ale pokračujte dopředu… Otevřete dveře, dělejte něco tam, kde to život vyžaduje.“
suma sumárum: dělejte si co chcete, však se všichni sejdeme v nebi!
podle RV bude Mons. Müller jmenován kardinálem …