PhDr. Radomír Malý
Malá Maltská republika, čítající zhruba tolik obyvatel, co Brno, byla dosud spolu s trpasličí Andorrou jedinou evropskou zemí nepovolující rozvody řádně uzavřených manželství. Byla, dnes už není. V nedávném referendu rozhodli občané těsnou většinou ve prospěch zla.
Přiznám se, že mne to dvojnásob mrzí, neboť jsem loni na Maltě byl a opravdově si tento nejkatoličtější národ Evropy zamiloval. O tom, že Malťané berou víru a Desatero vážně, svědčí mimo jiné extrémně nízká kriminalita, občané v opuštěných uličkách nechávají i v noci své příbytky otevřené, na menším ostrově Gozo, kde žije 40 tisíc obyvatel a nedělní účast na mši je stoprocentní (na celé Maltě 70 procent), neexistuje podle sdělení naší průvodkyně vůbec žádná kriminalita ve smyslu krádeží, loupeží, finančních podvodů, přepadení, sexuálního znásilnění nebo dokonce vražd. Potraty jsou nejenom zakázány, ale trestná je i jejich obhajoba, podobně je tomu i u eutanázie. Farmauceti nesmějí prodávat antikoncepci, jinak přijdou o licenci, zákon postihuje i pornografii, v televizi se nesmí promítat filmy a v trafikách prodávat časopisy s pornografickým obsahem.
Proč tedy v referendu katoličtí Malťané ustoupili, byť těsnou většinou, rozvodové nemravnosti? Jistě, dá se argumentovat tím, že rozvodová praxe zůstane i tak daleko přísnější než v jiných zemích (sňatek bude možné rozvést až po 4 letech, když se prokáže, že manželství nefunguje a o děti je postaráno), nicméně už byl učiněn první krok směrem ke zlu a je reálné nebezpečí, hraničící s jistotou, že orgány EU budou tlačit na další.
Nepochopitelné je ale jedno: Maltská ústava obsahuje článek, jenž požaduje soulad legislativy s katolickou morálkou, jak mne informoval jeden maltský dominikán. V jeho smyslu má maltský episkopát právo každý nemravný zákon zablokovat. Proč toho maltští biskupové v čele s arcibiskupem Paulem Cremonou nevyužili a nevetovali již před rokem návrh na referendum o rozvodech s odvoláním na tento ústavní článek? Celá jejich aktivita se omezila pouze na prohlášení před referendem, kde vyzvali věřící, aby hlasovali proti návrhu socialistů na legalizaci rozvodů, což bylo jistě správné. Nicméně jaký to mohlo mít účinek, když vlivní teologové vyučující v obou seminářích veřejně vyzývali k ignorování výzvy episkopátu a nabádali katolíky k hlasování pro rozvody, aniž byli za tento postoj alespoň pokáráni, neřku-li vůbec potrestáni odnětím kanonické mise, což by si plně zasloužili?
Vrchol kapitulantství však předvedl maltský arcibiskup Cremona bezprostředně po referendu. Vyjádřil sice lítost nad jeho výsledkem, zároveň se však „omluvil“(!!!) těm, kterých se prý episkopát svým „kategorickým vyjádřením proti rozvodům nešetrně dotkl“. Tragika pokoncilové katolicismu: pokud možno mlčet k nemravným zákonům a opatřením, a jestli přece jen pozvedneme svůj hlas proti, tak se omluvit… Ano, omlouváme se za všechno, i za to, že vůbec ještě existujeme, že jsme se jako Katolická církev dosud nerozpustili a nevytvořili novou větev New Age.
Nešťastný výsledek maltského rozvodového referenda padá tedy plně na hlavu tamního episkopátu. Věc sice teoreticky není dosud ztracena, o legalizaci rozvodů musí ještě rozhodnout parlament, nota bene episkopát může podle ústavy i usnesení parlamentu zablokovat, protože se jedná o etickou záležitost, nicméně podle toho, co biskupové předvedli, by bylo naivní něco takového od nich čekat. Nezbývá tedy nic jiného, než modlitba za maltský národ, aby navzdory nedůstojnému kompromisnictví svých pastýřů odmítl další kroky po šikmé ploše, k nimž bude nyní stále více tlačen. Kéž Bůh dá!
Aktuálně >