Recenze na knihu Petra Hájka „Smrt v sametu“
Michal Semín
Kniha Petra Hájka „Smrt v sametu“ má několik samonosných rovin, jež ve svém celku vytváří vnitřně uspořádanou mozaiku, jejíž optikou lze vnímat a hodnotit společenské události posledních desetiletí, či dokonce staletí. K celkovému vyznění a významu knihy musíme přičíst i její mediální obraz, neboť je svědectvím o oprávněnosti řady soudů o povaze a moci médií, jež v knize nalezneme. V tomto smyslu je Smrt v sametu rozvinutím stěžejního tématu kritiky tzv. mediokracie, obsažené v knize Smrt ve středu, v níž se její autor zamýšlí nad tím, jak média „tvoří“ realitu kolíkováním prostoru, v němž se smíme ve vztahu k jimi selektivně zprostředkovaným událostem interpretačně pohybovat. Smrtí v sametu se Petr Hájek vydal zkoumat realitu, jež se za touto mediální fasádou skrývá. I proto tato kniha vyvolala takové pozdvižení a to již dávno před tím, než vyšla. Hájkovi odpůrci, jak se dalo čekat, nevydrželi nereagovat na vybrané úryvky, zveřejněné před uvedením knihy na trh, a jali se poselství knihy a její dílčí aspekty hodnotit, pochopitelně zkresleně či mylně, rozhodně však dříve, než se s vlastní knihou vůbec mohli seznámit. Preventivním rozšířením zesměšňujícího odsudku jejího autora mělo být nejspíš docíleno toho, aby se čtenáři nad obsahem knihy příliš nezamýšleli, případně si knihu vůbec nezakoupili. Tuto kampaň vygradoval německý Die Welt (hádejte, kolik německých literárních kritiků či politických publicistů knihu asi tak četlo), když Petra Hájka označil za „Klausova šaška“. Nejspíš si autor této poznámky neuvědomil, k jaké pravdě se svým polínkem, přiloženým k médii vystavěné hranici, přiblížil. Bývaly časy, kdy pojem králův šašek vyjadřoval něco zcela jiného než hlupáka. Šašek míval na panském dvoře výsadu sdělovat mocným tohoto světa pravdy, jež byly do té míry nepříjemné, že si to nikdo jiný, zpravidla ze sebezáchovných důvodů, veřejně nedovolil. A právě v tom spočívá největší hodnota Hájkova díla.
Někteří z těch, jež s politickými analýzami Petra Hájka v zásadě souhlasí, autorovi vyčítají náboženský kontext, do nějž svoji knihu zasadil. To považuji za chybné již z toho důvodu, že bez svého ukotvení ve víře by autor k některým podstatným závěrům nedospěl. Důležitější je však jiné hledisko – Hájkova kniha nám připomíná, že je třeba se i na věci nitrosvětské dívat sub specie aeternitatis. Mylná novověká redukce racionality na oblast empirických věd vyhnala metafyzické a náboženské otázky do sféry lidského soukromí a osobních preferencí, jež nelze objektivizovat. Hájek jde proti proudu a právem je vrací do středu naší pozornosti. Existuje-li Bůh, pak člověk je tvorem, jehož život, osobní i společenský, nemůže být na Stvořitelově plánu nezávislý. A pokud tak činí, stává se revolucionářem. Hájek si to dobře uvědomuje, když myšlenkový zárodek novověkých revolucí, první symbolickou deklaraci nezávislosti, nachází v biblickém příběhu o Luciferově vzpouře, vyjádřené pouhými dvěma slovy – nebudu sloužit. V tomto smyslu existují mezi revoltami, o nichž se Hájek zmiňuje či je dílčím způsobem analyzuje (husitské bouře, luteránství, Francouzská revoluce, bolševismus i soudobý neomarxismus) zřejmá kontinuita či souvislost. Hájkova kniha je pozoruhodná i tím, že do antikristovského tábora situuje skupiny, o jejichž existenci se sice všeobecně ví, ale o nichž se z řady důvodů mlčí. Řeč je o svobodném zednářství, silách organizovaného naturalismu, usilujících o vytěsnění zjeveného náboženství z veřejného života a jeho nahrazení „náboženstvím civilním“, vycházejícím ze sekulárního humanismu a právního pozitivismu.
V tomto kontextu a touto optikou Petr Hájek interpretuje i příčiny a povahu sporu dvou dominantních osobností polistopadové éry, Václava Havla a Václava Klause, jakkoli nelze tvrdit, že si řečeného kontextu byli oba aktéři vždy vědomi. Hájkova analýza myšlenkového dědictví Václava Havla patří k nejzdařilejším pasážím knihy. Hájkovi nejde o to prokázat, jak to dezinterpretují novináři, že byl Havel Písmem svatým ohlášeným Antikristem. Z ústní tradice Církve i literárního zpracování (Solovjev, Newman) dovozuje znaky, jimiž se má osoba Antikrista vyznačovat – naturalistický humanismus, prosazování myšlenky světovlády, militantní boj za světový mír či náboženský synkretismus. V tomto smyslu byl Havel, uctívaný architekty „nového světového řádu“ a podobně smýšlejícími lidmi po celém globalizací zglajchšaltovaném světě, pro převzetí oné tragické role typologicky vhodným kandidátem. Z tohoto důvodu je na místě vnímat konflikt Klause s Havlem na hlubší rovině než je rovina prostého politického střetu o to či ono řešení společenských problémů a proto se vnímavý čtenář neubrání Hájkem zprostředkovanému poznání, že k té skutečné pravdě a lásce má blíže současný český prezident, než jeho předchůdce.
Podnětem pro bezpředsudečné historické zkoumání a politologické analýzy, přesahující pouhé pozitivistické vykazování čísel a dat, je Hájkem zastávaná teze, že k tzv. pádu komunismu a sametové revoluci v Československu nedošlo primárně v důsledku spontánní vzpoury nespokojených mas, ale jako výsledek snah rozvědek a dalších, veřejnosti více či méně skrytých sil obou stran rozděleného světa, za účelem jeho mocenského sjednocení. Komunistický blok měl zamířit trochu doprava, „svobodný Západ“ doleva, a dialektickou souhrou na bázi teorie konvergence tak dát povstat novému řád, jehož vítězem bude trockistická levice a ideologie Frankfurtské školy, jejichž program je dnes prosazován pod pláštíkem humanrightismu, environmentalismu, teorie genderu či občanské společnosti. Průvodními znaky tohoto dominujícího a mediálně opečovávaného politického proudu jsou snahy o zánik národních států, odstranění společenských výsad modelu klasické rodiny či multikulturalismus, skrytě motivovaný nenávistí k vlastním duchovním a civilizačním tradicím. V českém politickém prostředí se tento v jádru neomarxistický program rozvinul pod hesly pravdoláska či havlismus, neboť pojmy levice a marxismus byly zkompromitovány sovětským modelem státního kapitalismu, jak reálný komunismus vcelku trefně Petr Hájek nazývá.
Pokud bych směl Petru Hájkovi doporučit, kde by svoji kritickou analýzu novověkého vývoje západní společnosti mohl v závěrečném díle své zamýšlené mortální trilogie ještě prohloubit, a tak se vyhnout možným rozporným postojům, přítomným v prvních dvou dílech, pak je to zacházení s pojmy kapitalismus a pravice. Je zřejmé, že chce autor oba pojmy ve svém oprávněném odporu k levicovému sociálnímu inženýrství uchopit pozitivně, téměř jako synonyma. Není však na místě se spíše ptát, což Hájek činí v případě jiných výdobytků moderní politické teorie a praxe, zda historicky vzniklá forma kapitalismu nebyla využita, jak to ostatně Marx s Engelsem předpovídali, a proto kapitalismus v této podobě schvalovali, ke koncentraci produktivního vlastnictví do rukou malého počtu osob, umožňující pozdější snadnější kolektivizaci a centrální řízení společnosti pod dohledem strany, byrokracie či malé skupiny kosmopolitních oligarchů? Nebyli blíže realitě H. Belloc, G. K. Chesterton či J. Schumpeter, když, každý z trochu jiného úhlu, varovně upozorňovali, že stávající model kapitalismu povede k socialismu a vzniku, Bellocovým termínem, otrockého státu? První dva zmínění, o nichž lze právem tvrdit, že patřili mezi kritiky kapitalismu, nebyli žádnými levičáky, což lze snadno odvodit i z toho, že prosazovali co největší rozšíření soukromého vlastnictví výrobních prostředků a vytvoření silné střední třídy výrobců a prodejců, nezávislé na výplatě ze zaměstnaneckého poměru. Taková forma kapitalismu, v dobrém slova smyslu lidová, by, jak společně tvrdili, byla silnější pojistkou proti kolektivizaci, než je rozdělení trhu mezi malý počet vlastníků. I proto si zaslouží kriticky promyslet Hájkovu tezi, že pravicové strany či hnutí v Evropě se ve 20. století zformovaly pouze ve Velké Británii, která je s problematickými aspekty kapitalismu nejvíce spojována. I stoupenec svobodného hospodářství, v němž stát hraje minimální a vždy jen subsidiární roli, mezi něž se počítám, se musí vyrovnat s oprávněnou námitkou, že kapitalismus ve spojení s individualismem a filosofickým liberalismem přispěl k rozvolnění tradičních společenských vztahů a institucí, v čele s vícegenerační a posléze i nukleární rodinou, jež umožňovaly relativně zabezpečený život bez potřeby řešit vzniklé existenční potíže přímou státní intervencí. Tzv. asistenční stát blahobytu, hypertrofovaný do podoby státní terapeutické agentury, nespadl z nebe (respektive nevzešel z pekla) samovolně, aniž by nebyl reakcí na předchozí neutěšený stav.
Navzdory těmto dílčím výhradám považuji knihu Smrt v sametu za znamenité dílo, jež umožňuje spatřit reálný stav naší společnosti a v jistém smyslu i celého lidstva právě pod těmi aspekty, na něž řadový čtenář nebývá jinými osobnostmi našeho veřejného života upozorňován.
Je-li tedy Petr Hájek šašek, tak nikoli s rolničkami, ale se zvonem, jímž nás nesvolává jen do agory politicky nekorektní a navzdory zdánlivé názorové pluralitě mediálně ostrakizované veřejné diskuse, ale i pobízí k niterné introspekci, z níž jako odpověď na palčivé otázky dneška, jejichž „pravicové řešení“ se momentálně jeví jako jen obtížně prosaditelné, vychází duchovní obrat ke Kristu a návrat po poušti agnosticismu a ateismu bloudící společnosti k radostné křesťanské zvěsti, nad níž žádné zlo nemá sebemenší moc panovat.
Vyšlo v lednovém newsletteru CEP.
Petr Hájek představuje svoji novou knihu (zdroj: Parlamentní listy)
Aktuálně >
Díky
Smrt v sametu mi přišla mnohem méně kontroverzní, než jsem očekával poté, co se v médiích psalo. Přesto je na můj vkus příliš „konspirační“. Konspirační přístup vytváří dojem, že se svět dá řídit zpoza opony. Jenže svět se řídit nedá a všechny pokusy ho ovlivňovat vytváří pouze konglomerát protichůdných zájmů, které do sebe vzájemně narážejí, ať jsou utajovány nebo ne. Výsledkem je, že ani údajně kompetentní a informované osoby jako politici nebo zpravodajci ve skutečnosti neví, co bude zítra.
Pokud jde o konvergenci východu a západu a její utajování, výstižně to popsal John Laughland v tomto rozhovoru: http://euportal.parlamentnilis.....jenec.aspx
Hájkův instinkt řadit kapitalismus na pravici považuju za správný a souhlasím s jeho varováním před „třetími cestami“. Idea distribitusmu či lidového kapitalismu troskotá na tom, že pokud společenské procesy skutečně vedou ke koncentraci kapitálu v několika málo rukou, pak by stát musel těmto procesům neustále bránit, neustále přerozdělovat rostoucí majetky. Kde je pak ta minimální a subsidiární role státu? Jak se tento přerozdělovací systém liší od současného?
Belloc byl romantik, který si idealizoval předkapitalistickou dobu a díky tomu i špatně posuzoval svou současnost. Ve skutečnosti díky průmyslové revoluci a přechodu k volnému trhu, kterého však nikdy nebylo dosaženo, se životní úroveň trvale zvedala a navíc neuvěřitelným tempem rostl počet obyvatel. Ne náhodou patří dnes anglofonní země mezi přední hospodářské velmoci s vysokou životní úrovní.
Kapitalismus sice historicky šel ruku v ruce s s filozofickým liberalismem, ale to bylo způsobeno historickými okolnostmi, kdy nastupující liberalismus uvolnil prostor pro nové hospodářství. Kapitalisté proto byli liberály, ačkoliv kapitalismus jako hospodářský systém může fungovat a funguje v jakémkoli politickém systému do té míry, do jaké je mu umožněno. Považuju za nešťastné, že papežové sice odsoudili Marxovu filozofii, ale víceméně se přiklonili k některým jeho ekonomickým myšlenkám a dali tak podnět k hledání „třetích cest“.
„Tzv. asistenční stát blahobytu, hypertrofovaný do podoby státní terapeutické agentury, nespadl z nebe (respektive nevzešel z pekla) samovolně, aniž by nebyl reakcí na předchozí neutěšený stav“.
Autor mluví zřejmě o Švédsku. Nebo má na mysli i takové levičkáky a etatisty jako byli bří Gracchové či Bismarck?
Jen pořád nevím, ale opravdu nevím, jak se to projevuje v ČR či třeba na Slovensku.
Jakožto nedovzdělaný se nechám poučit.
Proč tolik ironie, Ondřeji? Nedovzdělaný nejsi, takže jsi jistě četl Quadragesimo anno a znáš papežovo pojetí subsidiarity. Proč mne tedy interpetuješ k horšímu? Míra státního přerozdělování je dnes prostě neúměrně vysoká. A co je podstatné, vybrané peníze na daních jdou velmi často na projekty, které podkopávají autonomii rodiny či manželské soužití, przní děti v sekularizovaném státním školství apod.
Knihu jsem nečetl, takže jen k pár místům recenze, opět příliš „klausovským“: Tvrdit o trockistické levici a ideologii Frankfurtské školy, že „v českém politickém prostředí se tento v jádru neomarxistický program rozvinul pod hesly pravdoláska či havlismus“, přece není pravdivé, je to příliš zjedndušující. Trockistická levice a ideologie Frankfurtské školy samozřejmě útočí i u nás, zastupuje je tu Strana zelených s Ondřejem Liškou, různé organizace sodomitů, přednášející oborů „gender“, Jiří Dienstbier a lidé kolem něj, ale to přece není „pravdoláska“, to je leda jeden (okrajový) proud v pravdolásce. Typickými tvářemi pravdolásky jsou třeba Halík, Svěrák se Smoljakem, Pehe a další a to je něco trochu jiného. Na Halíkovi je možno kritizovat skoro všechno, ale přece jenom „odstranění společenských výsad modelu klasické rodiny“ rozhodně neprosazuje, nepochoduje v Prague Pride atd. To jednoznačné spojení „pravdolásky“ s „trockistickou levicí“, dělání ze Svěráka jakéhosi českého Cohn-Bendita atd. – v tom opět vidím vliv „klausismu“, neméně (byť jinak) zhoubného než „havlismus“, Klausovu posedlost Havlem jako jeho hlavním domácím protivníkem…
Stejně tak to upínání pozornosti na Havla jako „typologicky vhodného kandidáta“ Antikrista je spíš legrační, a to kvůli Havlově významu – Havel byl přece jenom regionálním, nepříliš významným politikem; to bychom měli jenom v Evropě kandidátů na Antikrista statisíce; spíš bych chápal,kdyby Hájek mluvil třeba o Obamovi, ale pravda, ten Klause nezajímá tolik jako Havel. (Ale vycházím jen z recenze, ne z knihy.)
No a to, že Klaus má blízko „k té skutečné pravdě a lásce“, to je opravdu podařený vtip.
Politologickou poznámku dr. zahradníka považuji za velmi důležitou. Také si myslím, že otázka je o něco složitější a chtěla by hlubší rozbor.
Typologickou vhodnost Havla spatřuji v jeho snaze o globální řízení lidstva (samozřejmě ku jeho prospěchu a pokroku) a mýtu obestírající jeho osobu, třebaže je spíše lokální. Geopolitický význam zde tedy nehraje roli. Jinak se mi Obama také jeví jako lepší předobraz, už jen proto, že u antikrista očekávám i přitažlivý zevnějšek.
Pokud jde o poslední odstavec, tak se mi zdá, že jste si, pane doktore, větu poněkud upravil, neboť věta zní: „k té skutečné pravdě a lásce má blíže současný český prezident, než jeho předchůdce“ nikoli „Klaus má blízko „k té skutečné pravdě a lásce““, což, jak uznáte, je něco jiného.
Myslím, že nám mnohdy chybí potřebný odstup a hodnotíme věci na základě jakýchsi výseků (byť neříkám, že jsou nedůležité): vztah k Němcům, amnestie, kuponová privatisace etc.
Z osobní zkušenosti vím, že si Klause v zahraničí, např. v USA, v Polsku (kde je musím v jejich obdivu dokonce mírnit), Itálii, (paleo)konzervativci velmi cení a považují ho za jednoho z nejlepších politiků současnosti. A neříkám, že by s ním ve všem souhlasili, ale dokážou se na vše podívat celistvěji a občas příjdou i s postřehem, který nám z naší perspektivy ani nedojde.
Havel, myslím, v oblasti „antikristovství“ zdaleka nedosahoval Obamova významu nejen proto, že byl jen lokální postavou, ale i tím, že neprojevoval nějaké zvláštní aktivity v oblasti prosazování deviantních reforem. Pokud na ně přišla řeč, vyjádřil třeba souhlas, ale s Obamovým velkým nasazením, s jeho opravdovým apoštolátem zvrhlosti to přece nejde srovnávat.
Toho, jak zní inkriminovaná věta o Klausovi a „skutečné pravdě i lásce“, jsem si všiml již předtím, ale domnívám se, že formulace, že k nim Klaus má „blíže“ (než Havel), přece jen vzbuzuje ve čtenáři dojem, že podle autora k nim má aspoň trochu „blízko.“
O zahraničním obdivu ke Klausovi vím a myslím si, že příčinou není nějaký „celistvější“ pohled, ale to, že 1) ho neznají tak dobře jako my a 2) jsou ovlivněni masívní antipropagandou, která ho dělá mnohem horším (pro neomarxisty), tedy mnohem lepším (z pohledu katolíka nebo konzervativce), než skutečně je. Mně to živě připomíná obrovský obdiv, který před pár lety chovali čeští katolíci k bratrům Kaczyńským a polskému Právu a spravedlnosti, a to pod vlivem propagandy v našem tisku, která je líčila jako jakési klerofašisty, kteří chtějí vrátit Polsko do středověku; a kdo by je potom neobdivoval? Ale ten, kdo znal situaci v Polsku lépe, hned od začátku pochopitelně věděl, že oba tihle intelektuálové z (levicového) Żoliborze mají do katolických politiků opravdu hodně daleko, což platilo i pro Jarosława, nemluvě už o Lechovi. Stejně tak my dobře známe spoustu Klausových praktických kroků a hlavně víme, že – stejně jako Kaczyńští nebyli katolickými politiky – ani Klaus není žádným konzervativcem, ale spíše hybridem liberála a národního (nacionálního) socialisty. Navíc je ovšem pravda, že Klausova činnost v zahraničí má mnohem více pozitivních aspektů než jeho politika doma – to, jak okopává kotníky bruselským papalášům, sice nemá moc velký praktický význam (ani nemůže mít, protože není hlavou nějakého velkého státu), ale přece jenom je zjevné, že jim to hodně vadí, že on opravdu narušuje ten jednohlasný souhlasný chór.
Jak jsem výše napsal, Hájek klade příliš velký důraz na konspirace. Doba zdaleka není a nebyla zralá na nějakého vládce světa, natož aby jím ve své době mohl být Havel, přes veškerý jeho mezinárodní věhlas a kredit. Toto spojení mi v knize přišlo jako velmi slabé, ale Hájek si to sám uvědomuje a netlačí na to. Kde se drží antagonismu Havel versus Klaus jako jako modelových přístupů ke společnosti a vládě, tam je přesvědčvější.
Na druhou stranu třeba Laughland píše o úspěšném pronikání trockistů do institucí na Západě. Havel s tímto procesem a pohledem na svět minimálně souzněl. Snažil se skloubit Masarykův odkaz s pokrokovými myšlenkami. Podporoval Zelené a všelijaké alternativy. Tak radikální jako někteří jiní asi nebyl, možná nebyl ani jejím typickým představitelelm (proto Halík či Svěrák), ale do tábora nové levice podle mého soudu patří. Kromě toho „pokrok“ je postupný proces – co si může dovolit Obama dnes, to by mu před pár lety ještě neprošlo, takže ne všechny myšlenky lze servírovat jaksi napřímo.
K zajímavé výměně názorů mezi Dr. Zahradníkem a Martinem dodám snad jen tolik, že názor Petra Hájka je podložen i tím, s čím se setkal během své „hradní“ anabáze, když mohl přímo či nepřímo hovořit se zahraničními státníky a jinými významnými osobami. Není samozřejmě možné dané osoby citovat, neboť poznámky o „vyvolení“ Havla západními rozvědkami a silami konvergence (zároveň architekti NWO) nebyly určeny pro média, ale interní okruh posluchačů. Pokud mohu soudit Hájkovo užití „pravdy a lásky“ ve vztahu ke Klausovi, tak to bylo v tom smyslu – a Hájek to v knize výslovně píše – že to ze strany Klause nebylo vědomé. Pán Bůh může použít jakýkoli nástroj, i ten sebeméně dokonalý, k prosazování svých úradků.
Konečně jsem přečetl článek i poznámky, na knihu nemám čas. Líbí se mi 6. a 7. Mně na panu Hájkovi (ač ho považuji za člověka na „naší“ straně) vadí (kromě věcí v 6.) jedna věc: Byť vyjmenovává množství nedostatků dneška, přece jen nejde na příčinu. Příčinou přece nejsou ony popisované revoluce. Ty jsou jen zhmotněním procesů, které tu probíhají, nespadly „z nebe“. Já vidím tou sekundární příčinou zesvětštění společnosti; dobře, to Hájek taky jaksi říká. Ale proč k tomu došlo a proč to postupuje? A tu jako primární příčinu vidím, že lid bral a bere do svých rukou stále větší moc. Občas z toho vybublá sem tam nějak ta revoluce. Ale jestliže lid bere do svých rukou moc, pak přece víme o postižení člověka dědičným hříchem, je náchalný konat zlo. A má-li lid stále větší moc, pak je i stále náchylnější ke zlu. Jinak řečeno: Pan Hájek je demokrat. A kdyby měl najít příčinu, nesměl by být demokratem. Být demokratem je jako dědičná vada bránící tomu, aby člověk našel příčinu postupující zkázy. Rozumějte mi: nejsem prvotně monarchista. Nejsem taky prvotně hierokrat (Japonci, Mayové, muslimové). Církev je jiná. Prvotně vím, že Kristus Pán zde na zemi ustanovil svou církev. Církev, která místo toho, aby šla dopředu a zpředu vedla, nyní couvá dozadu za lid a zezadu v nejlepším případě mentoruje, opatrně, lid vpředu jdoucí. A to vede k mnoha panem Hájkem správně registrovaným jevům. Varujme se však pouhého registrování.
Kdybyste, Felixi, netrávil tolik času internetovými diskusemi, možná by Vám zbyl čas i na knihu :-)Tu větu, že je Hájek demokratem, mám za spornou. Osobně se považuje za monarchistu. Je však pravda, že v některých vývodech není zrovna konzistentní. Také však způsobem své argumentace poukazuje na pokrytectví těch, kteří liberální demokracii zplodili a odmítají se přitom řídit jejími principy.
Myslím, že to je celkem zajímavá diskuse o povaze Antikrista. Podle mě ale nebude tak vehementně prosazovat různé zvrhlosti jako Obama (ostatně, to už asi nebude ani zapotřebí), neboť se o něm píše, že by svedl i vyvolené, kdyby to bylo možné. Což chápu tak, že bude přitažlivý i pro katolíky, konservativce atp. Pak by mu právě Havel svou zdánlivou neutralitou odpovídal více, protože by lépe „svedl i vyvolené, kdyby to bylo možné“ než Obama, který jedná zcela nepokrytě v duchu svého mentora Saula Alinského.
Srovnání dr. Zahradníka s Kaczynskými je trefné. Myslím, že jejich i Klausův konservativismus byl dán okolnostmi, tj. ostatní jsou ještě horší. Ostatně, stejně jako brzdím Poláky v jejich obdivu ke Klausovi, tak jsem brzdil i Čechy v jejich nadšení pro Kaczynske.
Ale nutno přiznat, že u Klause to není jen o vztahu k EU: vetoval antidiskriminační zákon, snažil se vymést neomarxistickou agendu z ministerstva školství, vystupuje proti tzv. homosexismu, snahám o vytvoření světové vlády (např. i skrze tzv. boj proti oteplování) atd.
Žádného podobného politika, snad s výjimkou Orbána, kterého ovšem drží na uzdě EU, opravdu nevidím. Ale možná se mýlím.
ad 4. Ano, tohle je pravda: „vybrané peníze na daních jdou velmi často na projekty, které podkopávají autonomii rodiny či manželské soužití, przní děti v sekularizovaném státním školství apod“. I já bych rád ustřihl kohoutek různým lindám sokačovým a dalším inženýrům, protože oni ty peníze dostanou, my je musíme na skutečnou pomoc těžce vybojovávat.
Já jsem se ale ptal na něco jiného, na to, kde v ČR je zaopatřovací stát a jak se to projevuje?
Narážel jsem na prostý fakt, že zaopatřovací stát alias Švédský model je něco úplně jiného, než systém sociálního pojištění, osekané SSP a sociální pomoci v systému HN v ČR.
Princip subsidiarity je součástí sociálního systému v ČR více, než si myslíš a nečetl jsem pouze encykliky, ale mám za sebou poměrně drsnou zkoušku ze sociální politiky.
Je však iluzorní, když např. systém osoby v hmotné nouzi (čísla si dohledej a můžeš udělat pokus z těch částek žít, já bych to nedokázal) nutí jako podmínku pomoci radikálně subsidiárně žalovat příbuzné o pomoc. Protože je bída (a tady jde o bídu ne chudobu) dědičná (někdy se mluví o tzv. nové chudobě), je celý výsledek této absurdní subsidiarity jen rozklad zbylých rodinných vztahů ve jménu subsidiarity.
Slyšel jsem jednoho „pravičáka“, jak považuje za neúnosné dojení dotací na péči o mrzáky a mentálně postižené, jmenovat nebudu, víš o koho jde. Jaké platy v těchto službách jsou za tu dřinu vím až moc dobře.
A ještě jedna poznámka k pomoci rodiny z osobní zkušenosti. Aby člověk nemusel ustoupit od katolických zásad (žena doma, náboženské „přehánění“) musí být určitým způsobem nezávislý na příbuzenstvu a nesloužit babičkám a jejich diktujícímu biči, zejména kdož to jsou takykatolíciale a i v tom je užitečné, že existuje cosi vytváří sociální suverenitu (další pojem z té zkoušky), tedy nezávislost. A že to systém dělá nedostatečně je nabíledni, a že byste rádi zrušili minimální mzdu tím se netajíš. Tak by otroci makali ještě za méně. Pohádky o tom jak to trh vyrovná jsou setejné smyšlenky, jako blouznění o efektu deregulace nájmů, už je vidět, k čemu to vede a bude hůř.
Prostě mluvíte sice konzervativně, ale v praxi! se nemůžu ubránit dojmu -a zažili jsme mnohé – že jste liberálové. Konzervativní a CEP to je asi jako hmota a antihmota.
Ad 12. Ano, těch několik Klausových vnitropolitických kroků z posledních let, které jmenujete, bylo opravdu pozitivních. Je ale charakteristické, že za svoje hlavní zahraniční téma si ze všech možných vybral právě boj proti globálnímu oteplování, tedy proti aktivitě (z hlediska „antikristovství“) přece jenom spíše okrajové; kromě toho mluví taky často o nedemokratičnosti dnešní Evropské unie, o potřebě zachovat národní státy atd., ale zásadním problémům, té shora řízené destrukci přirozené mravnosti (když už nemluvím o tažení proti Církvi), se vyhýbá. On i ODS se ostatně svou a-morálností vždycky spíše chlubili; viz jejich nadšení pro britskou kšeftmanku Thatcherovou, kontrastující se spíše rozpačitým postojem k Reaganovi (o něm mluví málokdy), pro kterého jako pro Američana byly náboženské či morální problémy vždycky důležité (oni to ti američtí politici samozřejmě mnohdy jen předstírají; ale i to svědčí o společnosti dobře).
U Klause je navíc několik momentů, které provázejí celou jeho politickou dráhu a které jsou pro mě absolutně nepřijatelné – odpor k emigrantům (teď naposledy ho vyjádřil před prezidentskými volbami), systematické vyvolávání nenávisti k vyhnaným Němcům, zásadní odpor k jakýmkoli restitucím, a to nejen církevním (restituce byly na začátku devadesátých let přijaty bez ohledu na jeho nesouhlas, jelikož Klaus před nimi upřednostňoval privatizaci do rukou komunistické nomenklatury; koaliční dohodu o církevních restitucích on r. 1993 zablokoval – jinak mohl být celý problém před dvaceti lety vyřešen; těžko se zbavit dojmu, že mu šlo o to, aby mohla být po následující léta vzbuzována nenávist vůči Církvi). To jsou všechno body, které nepříjemně připomínají uvažování a frazeologii komunistického režimu (zrádní emigranti, revanšisti, soukromí vlastníci), jež teď, před volbami, v zemanovsko-klausovském táboře znovu silně ožila; mám tedy neodbytný pocit, že tady lze uplatnit známé rčení: „Vypadá to jako kachna, kváká to jako kachna, tak to nakonec asi bude kachna.“ Tady se často píše o tom, které západní rozvědky si „vyvolily“ Václava Havla, ale jinde se zase (stejně případně) uvažuje o tom, která východní rozvědka si „vyvolila“ Václava Klause; a ty západní a východní rozvědky nemusejí být zase od sebe tak vzdálené. Prostě pro mě je to (i při těch některých pozitivních krocích, které však vyplývají spíše z jakéhosi komunistického národovectví než z konzervatismu) zcela nečitelný, nedůvěryhodný člověk; neuvěřil bych mu ani pozdrav „Dobré ráno.“
Orbán by už snad mohl vzbuzovat více nadějí, ovšem Maďarsko je v tak strašné hospodářské situaci, že je vůči Bruselu prakticky bezmocný. Jinak jiného obdobného relevantního politika v současnosti v Evropě také nevidím.
11. Ty předsudky! Snad u všech? Toto je třetí šplecht za čtyči dni, nejen že jsem nic nepsal, ale ani na čtení jsem neměl čas.
13. Pořád se obrací pořadí: mudruje se o tom, kolik se má přerozdělovat. To bych přenechal mudrcům, je jich plno. První je: Kdo přerozděluje. A druhé: na co dává. Přerozděluje blbý liberál? Konservativní liberál s IQ Swarzenberga? A dává na liberální divadelní kašpárky? Na granty zkoumající volnočasové aktivity čtyř Afroameričanů v Kouřimi?
,,,systematické vyvolávání nenávisti k vyhnaným Němcům,,,
Ajajaj, koukám, další kolaborant. Klaus má mnohé chyby, a jeho nekritická adorace mně štve, ale práva obrana země před revanšisty je jedna z nejpozitivnější věcí jeho vládnutí a ano skutečně jim jde o revanš. Nikdo je nenenávidí a nevyvolává vůči nim nenávist, ale jestliže chtějí v duchu Karlovarského programu stále totéž, je třeba být ostražitý a prásknout je přes nenechavé pařáty když se pokusí znovu je sem natahovat.
Když jsem napsal, že se mi líbilo 7. (z mnoha důvodů), nebylo by poctivé nenapsat, že se mi nelíbí 14. z mnoha důvodů: „jochovina, schwarzenbergovština, neokonservatismus, sudeťáctví, jedním slovem je to havloidni – Havel sice, jak výše uvedeno, neměl světový význam, ale plně k této světové ideologii přilnul, přímo jí žil; neomarxismus, zase jak výše uvedeno, bych do toho nepletl.
Komentář ke Contrasovi:
Contras: Já jsem se ale ptal na něco jiného, na to, kde v ČR je zaopatřovací stát a jak se to projevuje?
Semín: Zaopatřovací stát v ČR ale nebyl předmětem mého článku – jsem opravdu překvapen Tvojí kritikou mé kritiky kapitalismu :-) Já jen tvrdím, že to, že centrální státní autorita, vlivem liberalismu sekularizovaná, dnes organizuje a řídí mezigenerační i jiné formy solidarity, je dáno tím, že kapitalismus, spolu s dalšími faktory, přispěly zásadním způsobem k destrukci předchozích forem solidarity, organizovaných na bázi cechů, Církve, rodinných a příbuzenských vazeb apod. Moje stanovisko je přeci výtkou liberálům – nadáváte na asistenční stát a přitom jste ho sami zplodili!
Contras: Princip subsidiarity je součástí sociálního systému v ČR více, než si myslíš a nečetl jsem pouze encykliky, ale mám za sebou poměrně drsnou zkoušku ze sociální politiky.
Semín: Tvoje zkušenosti považuji za nesmírně cenné a víš, že jsem se o ně vždy zajímal. Proto jsem považoval Tvoji poznámku o nedovzdělanci za nejapnou.
Contras: Je však iluzorní, když např. systém osoby v hmotné nouzi (čísla si dohledej a můžeš udělat pokus z těch částek žít, já bych to nedokázal) nutí jako podmínku pomoci radikálně subsidiárně žalovat příbuzné o pomoc. Protože je bída (a tady jde o bídu ne chudobu) dědičná (někdy se mluví o tzv. nové chudobě), je celý výsledek této absurdní subsidiarity jen rozklad zbylých rodinných vztahů ve jménu subsidiarity.
Semín: Souhlas!
Contras: Slyšel jsem jednoho „pravičáka“, jak považuje za neúnosné dojení dotací na péči o mrzáky a mentálně postižené, jmenovat nebudu, víš o koho jde. Jaké platy v těchto službách jsou za tu dřinu vím až moc dobře.
Semín: Jmenovat ho nemusíš, ale opravdu nevím, jakého „pravičáka“ máš na mysli.
Contras: A ještě jedna poznámka k pomoci rodiny z osobní zkušenosti. Aby člověk nemusel ustoupit od katolických zásad (žena doma, náboženské „přehánění“) musí být určitým způsobem nezávislý na příbuzenstvu a nesloužit babičkám a jejich diktujícímu biči, zejména kdož to jsou takykatolíciale a i v tom je užitečné, že existuje cosi vytváří sociální suverenitu (další pojem z té zkoušky), tedy nezávislost. A že to systém dělá nedostatečně je nabíledni, a že byste rádi zrušili minimální mzdu tím se netajíš. Tak by otroci makali ještě za méně. Pohádky o tom jak to trh vyrovná jsou setejné smyšlenky, jako blouznění o efektu deregulace nájmů, už je vidět, k čemu to vede a bude hůř.
Semín: Ondřeji, ty se těch chimér prostě nezbavíš… Jsem zastáncem minimální mzdy na bázi mzdy rodinné, mnohokrát jsem o tom buď psal nebo přednášel, často v živém střetu s liberály. A ty pak napíšeš, že se netajím tím, že bych chtěl minimální mzdu zrušit! Vím, že máš na mně pifku, ale nemusíš mi kvůli tomu přisuzovat opačné názory, než jaké zastávám.
Contras: Prostě mluvíte sice konzervativně, ale v praxi! se nemůžu ubránit dojmu -a zažili jsme mnohé – že jste liberálové. Konzervativní a CEP to je asi jako hmota a antihmota.
Semín: Ano, snažím se do liberálního prostředí proniknout s argumenty a názory, které poukazují na vnitřní rozpory a negativní aspekty liberalismu. Není to můj první článek v newsletteru CEPu, ten první vyvracel liberální a a-teistické pojetí svobody. Vyčítej mi klidně, že to dělám blbě, ale netvrď, prosím, že jsem liberál.
Jinak díky Ti za všechny příspěvky zde i jinde na obranu českých národních zájmů a práv.
„Ve své přenášce jsem nehoroval za státem stanovenou minimální mzdu, ale za hledání optimálních podmínek pro to, aby živitelům rodiny mohla být vyplácena tzv. rodinná mzda“. Zdroj diskuse http://monarchista.cz/componen.....arskaetika
K tomu několik poznámek:
1. Máme různě veliké rodiny s různými nároky. Ovšem mzda není sociální dávka, ale odměna za odvedenou práci a je absurdní, aby práce byla odměňována dle početnosti potomstva; tedy ano, klientům sociálních služeb by to jistě vyhovovalo, když by se zaměstnavatel stal sociálkou, ale tudy cesta nevede.
2. Státní minimální mzda představuje garantované minimum toho, co aspoň za odvedenou práci musí být zaplaceno. Ohled na rodinu lze řešit daňovými bonusy a ne to přenášet na zaměstnavatele.
3. Zavedením Friedmannova zaručeného příjmu (na to lákal kdysi Tlustý a já chtěl proto volit ODS) by sice řešilo sociální problém, ale umožnilo by po zrušení minimální mzdy dotovat pány podnikatele a tak by stejně byly dvě alternativy:
a) zaručený příjem i bez práce by byl vysoký bez motivace k práci (a to je v podstatě ten Švédský model)
b) zaručený příjem by byl mizerný ve jako dávky HN u nás a jeho růst by tak byl závislý na tom, aby stejně nějaká minimální mzda existovala, protože odbory si u nás nejsou schopny plošně slušné platy vyřvat jako v Německu a páni podnikatelé by zaměstnance okrádali ještě více než nyní.
Ad 1 a 2) Souhlas s tím, že odměňování podle počtu dětí je nesmysl a že podpora rodiny prostřednictvím daňových úlev je smysluplnější.
Jen podotýkám, že mzda není pouhou odměnou za práci. Jinak by stačilo, aby jeden kopal díry a druhý je zahrabával. Ve skutečnosti je mzda většinou předem zaplacenou odměnou za pomoc podnikateli při produkci něčeho, co teprv přinese zisk či ztrátu v budoucnu. Příjemce mzdy tak získává nižší, zato současný a relativně stálý příjem z kapitálu, který nemusel sám shromažďovat, bez ohledu na pozdější zisk nebo ztrátu podnikatele.
Tím chci říci, že výše mzdy se řídí určitými obecnými zákonitostmi. Co si vyřvou odbory nebo nařídí stát, tyto zákonitosti nezmění ani nijak „neoblafne“. Vedlejší negativní efekty uškodí všem a nakonec i těm, kterým mají vyšší mzdy pomoci.
Ad 3) Friedmanova negativní daň trpí stejnými problémy jako jiné plošné sociální systémy – snižuje motivaci k práci, nutí jen o něco méně chudé dotovat cizí zahálku, politikům dává do rukou nástroj na kupování hlasů atd. Sociální systém by měl být co nejadresnější, ale příčiny a řešení problému chudoby jsou jinde. Jedinou cestou k vyšší mzdě je zvýšení produktivity, a to předpokládá akumulaci kapitálu.
O okrádání zaměstnanců lze mluvit jen v případě, že podnikatel neplní smluvní nebo zákonné podmínky, ne tím, že vyplácí dohodnutou, byť nízkou mzdu. Pokud vím, i někteří scholastikové tvrdili, že z přirozeného práva nevyplývá žádná povinnost platit mzdu ve výši zajišťující živobytí pracovníka.
Omyl romano. Každý je povinnen za práci zaplatit spravedlivou výplatu. K nízké mzdě, můžete být donucen souhlasit, např. pro nízkou zaměstnanost v regionu. Také podle katolického učení platí i přiměřený zisk a ten je spojen i s výplatami zaměstnanců.
To poslední vaše tvrzení je třeba upřesnit, záleží totiž o jaké mzdě a za co se bavíme, to by totiž také mohlo znamenat, že za moji měsíční práci jako horníka, dostanu jen takovou mzdu, že zaplatím nájemně a pak pojdu i s rodinou hlady.
Neustále stavíte lidské zákony nad přirozený a nadpřirozený zákon. Lidé se mohou dohodnout o čem chtějí, pokud to porušuje přirozený a nadpřirozený zákon (a z nich vycházející učení církve), jedná špatně. Máme nějakou hierarchii zákonů přeci.
Re: rodinná mzda
Rodinná mzda se neodvíjí od počtu dětí, na ní má právo i dosud nesezdaný muž. Však o tom podrobně hovořím v přednáškách, na které Ondřej odkázal.
Ad 21) Moje námitka se vztahuje k tomu, že existují ekonomické zákony, které výši mezd víceméně determinují. Z toho vyplývá, že mzda není pouze otázkou dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo údajného diktátu ze strany zaměstnavatele. Ve hře jsou další faktory, na kterých jsou závislí všichni zúčastnění, tedy i zaměstnavatelé, a proto výši mzdy nevyřeší manipulace zvenčí. Pokud mzdu uměle, tedy prostřednictvím intervence, zvýšíte, pomůžete možná několika zaměstnancům, ale uškodíte jiným, kteří díky tomu nenajdou zaměstnání. Problém je, že o těchto lidech se ani nedozvíte, neboť ani oni sami neví, čemu ve skutečnosti vděčí za svou situaci.
Četl jsem nedávno toto přirovnání: po řádění hurikánu Katrina američtí politici slibovali všemožnou pomoc obětem, samozřejmě z veřejných zdrojů, což prakticky znamená, že ty peníze vzali jiným potřebným, např. z výzkumu rakoviny, na kterou ročně zemře mnohem víc lidí, než zabil živel. Takové jsou paradoxy mocenských zásahů.
Jak se zdá, moderní katolická sociální nauka ekonomické zákony alespoň zčásti ignoruje, a tím pradoxně staví lidské zákony nad přirozené zákonitosti tohoto světa, což může vést jedině k selhání. Připadá mi, že dřívější katoličtí teoretikové přirozeného práva zřejmě lépe chápali tento fakt. Za spravedlivou považovali mzdu tržní. Např. Luis de Molina tvrdil, že vlastník je povinen platit spravedlivou mzdu za služby přizvážení průvodních okolností, a ne to, co je dostatečné pro živobytí jeho dětí a rodiny.
Závěrem bych dodal, že pokud někde příjmy nestačí pomalu ani na nájem, nehledal bych příčiny pouze ve mzdách, ale i na straně výdajů – proč je tam tak draho – a dalších okolnostech. Kauzalita je v tomto dost ošemetná.
Ad 22) Nepamatuju si to přesně, ale mluvil jste tuším o 3 dětech jako o maximu při určování rodinné mzdy, že? Pokud z toho nevyplývá nějaké odstupňování podle počtu, mluvme tedy o mužské mzdě. Zda děti skutečně má či nemá, mi připadá nepodstatné. Proti takové „diskriminaci“ nic nemám, pokud ji praktikuje zaměstnavatel dobrovolně. Ale uzákonění takové věci bych považoval za kontraproduktivní. A navíc v současnosti nemyslitelné.
Ještě pane romano. Uvědomte si také jednu věc. že za dob scholastiků jak píšete, nebyla mzda nutným předpokladem pro život. Větší část populace, byla více či méně nezávislá na příjmu potravin, paliva na zimu a pod. Zkrátka to nejnutnější a potraviny, si každý „vyrobil“ doma. Dnes se prostě bez peněz neobejdete a nejste schopen bez slušného příjmu existovat.
David – to není tak úplně pravda.
Záleží na tom, co si představujete jako komfort. Jasně, nejrůznější pojištění. Ale i to se dá obejtí.
Ovšem, kdo dnes chce žít v polozemnici s krávou a prasetem? Asi nikdo.
Ad 24)
a) Myslím, že v 17. století poměrně dost lidí žilo ve městech, kde mzda jistě byla zdrojem příjmů. Ale i kdyby to víceméně bylo, jak říkáte, těžko se na to odvolávat při hledání spravedlnosti – bylo by absurdní, aby výše mzdy nebo jakákoliv jiná cena závisela na tom, zda člověk momentálně má nebo nemá co „do huby“.
b) Ekonomická soběstačnost je možná pouze v malých společenstvích a i tam je poměrně nestabilní – závisí na sezóně, počasí atd. Každý takový výpadek znamená hladomor.
c) Bez dostatečného příjmu se jistě neobejdete. Jenom tvrdím, že příčiny nízkých příjmů mohou být jiné než hamižní zaměstnavatelé a že politika směrovaná proti zaměstnavatelům v konečném důsledku problém prohloubí.
Pro Hamish a romano : abych nebyl špatně pochopen. Bavím se na teoretické rovině. Rozhodně k existenci nepovažuji nutné mít většinu elektronických zařízení (různé přehrávače, satelity a chytré mobily), dovolené několikrát za rok a oblečení jen značkové.
Takže částečně souhlasím i s romano v těch nákladech některých rodin, ale i tak když to vezmu podle sebe, tak pokud bych měl jen jedno zaměstnání a ne i druhé odpoledne, těžko bych už realizoval pravidelné návštěvy tradičnách mší a vožení dětí na tradiční tábor už vůbec ne. Ono stačí jen co stojí škola, která je zatím zdarma (myšleno náklady na děti a jejich dopravu, sešity atd.)
Žádné pojištění jsem na mysli neměl pane Hamish a když se zamyslíte tak pochopíte jak jsem to myslel, dnes se neobejdete bez peněz, protože musíte platit za popelnici za TV, ikdyž ji nemáte atd. atd. Dříve jste si s tou kravkou žil, ikdyž těžce a prakticky bez peněz (tuším, že i tenkrát se daně platit museli). Pro chudý život dříve jste peněz skoro nepotřeboval, dnes se bez nich neobejdete ani týden. To je rozdíl a tomu by měl i odpovídat slušný výdělek.
Davide, aby nedošlo k nedorozumění, nešlo mi o to, že by chudé rodiny musely být nutně marnotratné. Spíš o to, proč jsou životní náklady v dané lokalitě tak vysoké. Dostaneme se tak k příčinám typu vysoké zdanění, inflace a nejrůznější regulace, omezení, zákazy, příkazy ovlivňující hospodářskou soutěž, zvyšující náklady nebo zajišťující někomu monopol.
Tyto věci z platíte často povinně a ještě častěji zbytečně. V takovém prostředí reálná mzda spíš klesá.
Koukám, že zřejmě romano věří v „mystickou“ či spíše gnostickou evolutivní sílu neregulovaného trhu. Potíž je, že neregulovaný trh není nic jiného, než masa trosek s následky dědičného hříchu a stejně jako masa pitomců vytvoří pitomost, masa hříšníků vytvoří hřích.
A protože světlo přichází shůry z vyzařování Církve nedá mi to nepřipomenout slova dnešní antifony z liturgie: Intrávit Iesus in templum Dei et eicebat omnes vendentes et ementes … et cathedras vendentium columbas evertit.
No, pokud jsme všichni takoví hříšníci, jak tvrdíte, pak mi nepřipadá příliš logické spoléhat se na nějaké regulace trhu. Nejsou snad naši vládcové stejnými nebo většími hříšníky než my, hříšné masy? Není to tak, že máme-li skutečně zatemněný rozum a náklonnost ke zlému, těžko jsme schopní efektivně řídit tenhle velký cirkus zvaný společnost?
Nevím nic o žádné „gnostické evolutivní síle neregulovaného trhu“. Zato jsem si vcelku jist, že pokoušet se řídit něco, čemu nepříliš rozumím a kde nedokážu ani říct, co bude zítra, je přinejmenším pýcha. Pýcha není hřích?
Společenské procesy jsou nepředvídatelné a skutečné příčiny konkrétních jevů nebývají zjevné. Zároveň ale nejsou zcela náhodné – fungují na určitých principech. Proto se dá říci, k čemu „kvalitativně“ povede taková nebo maková politika, ale nikoliv „kvantitativní“ stav zítřejší burzy. Proto jsem zastáncem co nejméně regulovaného trhu ze strany státu.
Tzv. volný trh totiž dovede účiněji reagovat na nejrůznější krize a problémy, ke kterým ve společenských procesech dochází. To je celé, nic mystického, pouze přiznání faktu, že ani ti tzv. u vesla oněm „masám trosek“ nijak účinně velet nedokážou.
Rád by som sa vyjadril k tomu, čo napísal Pan Contras v 16., predovšetkým:
„Ajajaj, koukám, další kolaborant. … obrana země před revanšisty je jedna z nejpozitivnější věcí jeho vládnutí a ano skutečně jim jde o revanš.“
Na základe Vášho komentára je pravdepodobné, že aspoň čiastočnú nenávisť k nemectvu pociťujete a benešovsko-boľševické rezíduá stále ovplyvňujú Váš spôsob zmýšľania.
Pokiaľ ide o Beneša, on bol Klausovi vlastne veľmi podobný. Ani on zdanlivo nepredstavoval ten najhorší element v ľavicovom politickom spektre svojej doby (boli tu predsa ešte komunisti a socdemáci), ale „vďaka“ svojej vnútornej nevyrovnanosti, zvláštnej zmesi idolatrie a závisti voči Masarykovi (čosi ako „love and hate relationship“), sklonom k tichej nenávisti a najmä absolútnemu nepochopeniu pre historickú nevyhnutnosť a európsku kultúru ako celok, sa z neho stal človek, ktorý ešte v exile propagoval a následne spoluzapríčinil veľké nešťastie a utrpenie miliónov ľudí, ako aj nevýslovné kultúrno-morálne škody, ktoré bude Postupimský systém generovať a udržiavať možno ešte stáročia. Nielen na škodu Nemcov, ale aj celej Európy.
Myšlienka, že české krajiny tvoria kultúrny priestor absolútne oddelený a schopný nezávislej existencie od nemeckého kultúrneho priestoru, má pôvod jednak v husitstve a na druhej strane v ľavicovo-revolucionárskom šovinizme časti českej spoločnosti 19. storočia. Vlastne ani nie tak v samotnom husitstve (i keď už vtedy sa začal miešať náboženská heréza s utopickým, či skôr dystopickým šovinizmom), ale skôr v jeho účelových interpretáciách v 19. storočí, ktoré jeho zlé postuláty ešte zhoršili a zmodernizovali.
Pritom je faktom, že takmer každé historické mesto v Čechách, na Morave a v Sliezsku má nemecký pôvod, bolo založené podľa nemeckého mestského práva (buď norimberské, alebo magdeburské) a pre Čechov ako národ jediným mysliteľným spôsobom národného jestvovania bola ich existencia v rámci zväzku Ríše, čo chápal už sv. Václav.
Dúfam, že Vám nie je neznáme dielo Josefa Pekaře a Jaroslava Golla, ktorí v skúmaní týchto otázok patrili do tej lepšej, antišovinistickej a v podstate ríšsky lojálnej časti českých vzdelancov.
Môj pohľad je: „všetko späť“ pre Cirkev, pre šľachtu a pre sudetských Nemcov (i Nemcov v iných európskych štátov). Vrátane navrátenia občianstva, nehnuteľností a opätovného zavedenia domicilu, potvrdzujúceho príslušnosť k určitému lokálnemu spoločenstvu. Z čisto logického a morálneho pohľadu na tom nie je nič zvláštne ani mimoriadne. Čo sa ukradlo, má sa vrátiť, a kde sa spôsobila krivda, treba ju odčiniť.
Má to význam aj z hľadiska subsidiarity. Išlo by nielen o spätný prílev akejsi neforemnej masy ľudí, ale o rekonštrukciu obecných komunít, ktoré v sudetských oblastiach vyhnaním úplne zanikli, a spolu s nimi sa vytratili aj ľudové tradície, zvyky a nárečia. Sudetskí Nemci sú navyše ešte aj dnes pomerne dobre organizovaní podľa regiónov, odkiaľ pochádzajú, a udržiavajú si tradície a katolícku vieru nepomerne lepšie než väčšina dnešnej nemeckej spoločnosti. O tej českej ani nehovorím, nebudeme si dúfam nič nahovárať… V Sudetoch mnoho farností de facto úplne zaniklo, mnoho kostolov a cirkevných pamiatok je tiež v smutnom stave.
Takže, Panu Contrasovi by som možno odporúčal štúdium diel Othmara Spanna, aby si lepšiu uvedomil, čo v podmienkach strednej Európy znamená „der wahre Staat“ a aká úloha (aj z hľadiska kresťanstva a katolíckej viery, napr. v kontraste s pravoslávím, ktoré sa tu vplyvom Veľkej Moravy a Byzancie kedysi takmer usídlilo) nemectvu prináleží. Prípadne ešte spoločensko-politické zamyslenia Ernsta Jüngera, Oswalda Spenglera, Richarda Wagnera a iných.
Viem, čím je dnes ovplyvnená podstatná časť Nemcov, ale myslím, že to netreba spomínať, keďže aj ČR je na tom po tejto stránke v priemere horšie než Slovensko a mnohé iné štáty Európy.
Dnešný zdanlivý vplyv Nemecka je len odpornou karikatúrou a deformáciou tejto vznešenej germánskej idey, ktorý je dokonca horší pre Nemecko než pre ktorýkoľvek iný štát, lebo ho takpovediac pripravuje o jeho vlastnú národnú podstatu a navyše z neho robí terč nenávisti nacionalistov rôznych európskych národov, ktorí možno prvotne v dobrej viere kritizujú zhubnú politiku EÚ. Aj v to sa prejavil zákerne plánovaný úspech liberálov a neomarxistov: z Nemecka namiesto národného vodcu v podstate nezávislých európskych či indoeurópskych národov urobiť element, ktorý bude cez Brusel diktátorsky doliehať na iných, čím v nich vzbudí nenávisť, a zároveň pôjde aj proti záujmom vlastného ľudu (v kmeňovom a tradicionalistickom zmysle, nie v osvietenskom zmysle „ľudu“ ako náhodnom zhluku práve žijúcich osôb) a národovstva (Volkstum).
Zdá sa byť viac ako pravdepodobné, že germánske národy, ktoré si najlepšie zachovali mnoho pôvodných indoeurópskych atribútov (z hľadiska kultúry, tradícií, mentality, etnického základu i vzhľadovej typológie), sa v rozhodujúcej miere podieľali na vzniku ranostredovekej Európy a zachovaní toho hodnotného z antiky, pričom zároveň prispeli svojím charakterom (ráznosť a agilný prístup, zároveň však bez prílišného svetského optimizmu, tiež cit pre prírodné prostredie a tvorivú melanchóliu v umení). A nejde pritom len o Franskú ríšu, Anglosasov a Škandináviu. U Čechov, Slovákov a Maďarov sa predpokladá pôvodne keltsko-germánsky etnický základ, u ktorých len neskôr pod rôznymi vplyvmi prevážil iný jazyk. Stredoveké španielske kráľovstvá a ideál hidalga boli počas reconquisty chápané ako pokračovatelia kráľovstva Vizigótov a jeho kódexu cti; tiež si odporúčam niečo nájsť o vzhľade kastílskej kráľovnej Izabely (pochádzajúcej z burgundského rodu Trastámara), pričom tento vzhľad určite nebol klasicky mediteránny, ale mal skôr blízko k štandardom severnej Európy.
Uhorsko sa konštituovalo najmä s pomocou Bavorov, proti vôli pohanskej časti Staromaďarov, a následne tam stáročia prebiehal prílev nemeckých „hostí“ (hospites). Pobaltie bolo christianizované a scivilizované zásluhou Rádu nemeckých/mečových rytierov, čiastočne Švédska. V severnom Taliansku počas stredoveku v rámci jednej Sv. ríše rímskej dlho prebiehala interakcia s nemeckými oblasťami. Fridrich III. sa tiež spolu s Dantem považuje za „spoluautora“ spisovného talianskeho jazyka a za mecenáša talianskych vzdelancov. Rusko bolo založené severogermánskymi Varjagmi, z ktorých pochádzala aj dynastia Rurikovcov. Väčšina ruských cárov a veľká časť ruskej šľachty a inej honorácie mala prevažne nemecký, dánsky, alebo ešte starý varjagský/vikingský pôvod. A ak by niekto chcel kolektívne obviniť Škandináviu z ľahkosti, akou sa tam šíril luteranizmus, treba povedať nasledovné: minimálne v Nórsku a na Islande bol luteranizmus zavádzaný násilne švédskou a dánskou štátnou mocou, proti veľkému ľudovému odporu, ktorý mal miestami aj ozbrojenú podobu.
Ospravedlňujem sa za dĺžku komentára aj za mierne odbočenie od témy, ale jednoducho som musel zareagovať, keď som videl, že aj tu niekto „proti šovinizmu bojuje šovinizmom“.
Volný trh sice v dlouhodobém horizontu řeší nerovnováhu trhu, ale za jakou cenu. Za cenu nesmírného utrpení. Dává se tak přednost celku na úkor Kristem vykoupeného jedince.
Jako zlý, zlý, špatný, hnusný „levičácký“ kynesián se jen držím toho co platilo v principu vždy, a to povinnost vrchnosti pečovat o dobro celku.
Neregulovaný trh je schopen uzdravovat dlouhodobě sebe, ale neslouží lidem a „sobota“ i trh musí být pro člověka ne lidi pro trh a „sobotu“.
Ano ano, s Říší dokonalých germánů (prvních, kteří odpadli k protestantské herezi) kupředu a zpět ani krok.
Co ty, slovanský podčlověče, si dovoluješ vůbec hovořit česky?! Však jsi stejně germán. Ať se ti to líbí, nebo ne.
Mám německé předky, jako ostatně každý v této kotlině, ale co to dokazuje? Absolutně nic. Cítím se jako Slovan, Čech a rozhdoně nehodlám ohnout hřbet před vůdcovstvím stavého Německa, které jediné nám zajistí mír a prosperitu!
Fuj, že se nestydíte. Takový mix rasisticko, šovinistických blbostí jsem dlouho nečet.
Vážený pane Donath.
Poněkud mně zaráží, že nepíšete jazykem, který je dle představy těch, co přijeli na těch malých, zdegenerovaných konících, měl být jediným jazykem v Horních Uhrách.
Nejen Hamish, ale i já měl poměrně široké sudetoněmecké příbuzenstvo a k Němcům žádnou nenávist necítím, dokonce se Německy domluvím, pouze znám historii novodobou i tu starší a řádím se heslem „Cizí nechceme, svoje nedáme“.
Je mi především známo ani ne tak to, že každé město v Čechách a na Moravě má německý původ (to je typická sudeťácká propaganda nezakládající se na pravdě), ale spíše to, že většina sídel v tzv. východním Německu má slovanský původ, včetně Berluna a také je mi známo, jak dopadlo Slovanské osídlení v této oblasti. (S Maďary to je podobně).
Taktéž jsou mi známy důvody, proč byli sv. Cyril s Metodem pozváni panovníkem k misii, i zde se jednalo o to, že si Němci z křesťanství udělali klacek svých velkopanských snah a nadřazenosti a jednali (jednají) tak dodnes ze stejných velkopanských motivů, ze kterých židovstvo odmítlo Mesiáše, kterého chtěli taky využít k tomu, co nakonec dnes dělají v Palestině ve jménu ideje, že většina palestinských měst má taky židovský původ a narozdíl od vašeho blábolu o českých a moravských městech to je i pravda.
Je ovšem škoda, že nemůžu vložit svou fotku, abyste mohl vyslovit své znechucení nad mou neárijskou lebkou, příp. jí porovnat s Himmlerovými tabulkami.
Už mně ti náckové unavují.
A pozdravujte Magyarorság.
Pro pana Contrase
Změstnanci mají malé platy protože je stát šikovně přes tzv. sociání a zdravotní pojištění o plat připraví!!! Pokud máte plat 15000,- Kč čistého zalatíte SP 1096 Kč a ZP 758 Kč dále říkají, že platí zaměstnavatel SP 4213 Kč a ZP 1517 Kč to, ale není pravda, na tento odvod státu jte musel vydělat Vy zaměstnanec!!!
Připočtěme ještě DZP pro jednoduchost 10% tj 1685 Kč /počíta se z Hrubé mzdy/. Teď to hezky sečtem, odvod ze mzdy je 9269 Kč. Jsem zastánce výplaty celé částky 24269 Kč zaměstnanci a zavedení dobrovolného pojištění jak soc tak zdravotního a samozřejmě zrušení daně z přijmů.
V současné době odevzdáte cca 40% výplaty státu, to znamená, že z 20 pracovních dnů pracujete 12 dnů na uživení své rodiny a 8 dní živíte státní úředníky. A lidé jsou tak „chytří“, že si to nechají líbit. Možná by pan Contrast měl změnit svou nenávist proti podnikatelům a zaměřit ji jinným směrem. Chudáci podnikatelé, už v tomto státě skoro neexistují, vzhledem k příšerné byrokracii. Současní vládci se řídí podle hesla „rozděl a panuj“ a pan Contrast jim to hezky zpapal.
Walter Donath, Nemecko je umely konstrukt lutheranskych Prusov, Bavorsko malo zostat orientovane na apeninsky polostov a strednu Europu, podobne dalsie katolicke regiony.
A je prirodzene, ze i v Spanielsku sa miesalo romanske obyvatelstvo, germanske, baskitske, ba i konvertovane zidovske a konvertovane moslimske. Tym dali vzniknut zaujimavej kulture. Na druhej strane, tam, kde germanske obyvatelstvo nebolo ovplyvnene premiesanim (kulturne) s inymi (Skandinavia, severne Nemecko), tam vykazuje napodiv velky rozvrat institucie rodiny, promiskuitu (aj vysoku promiskuitu zien), vysoky podiel nemanzelskych deti, urcity chlad, strojenost, atd.
Tiez si nemyslim, ze Cesko je tradicne orientovane na Nemecko geopoliticky- Cesko je orientovane na Strednu Europu, a aj Nemci, co sem prichadzali, tak sa stavali stredoeuropanmi, nie predlzenou rukou Nemecka, ktore ani neexistovalo, a bolo umelym konstruktom neskorsej doby.
Takze osobne podporujem oslobodenie Bavorov, a dalsich nemeckych katolikov, z nemeckeho jarma.
Pane Contras, o jakém celku to mluvíte? Trh není nějaký abstrakt, ale právě ti konkrétní jedinci. Nejde o vyrovnání nějakých matematických veličin, ale o pracovní místa, úspory a dobré čí špatné investice.
Keynesiánství se činí poslední půlstoletí a nezdá se, že že by si hospodářství Západu vedlo nějak oslnivě. Mohutná podpora spotřeby prostřednictvím inflace nevedla k odbourání nezaměstnanosti, zato vytvořila současnou „konzumní společnost“, která si už dlouho žije nad poměry a její čas už zřejmě vypršel. Jak dlouho ještě potřebujeme experimentovat s keynesovským modelem?
Ad vrchnost: je zvláštní nechat se nejdřív okrást vrchností, pak poníženě děkovat za velkopansky rozhozenou hrst „zlata“ a nazývat to péčí o dobro celku. Za obecné dobro považuju spravedlnost a společnou obranu, protože ty jsou skutečně v zájmu všech. Ostatní je dobrem pouze nějaké konkrétní skupiny.
A když už se tu hovoří o protestantismu, připomněl bych, jak stát pěkně zatočil s Církví. Počínaje Filipem Sličným, přes reformaci, princip „koho vláda, toho náboženství“, jozefínské „reformy“, francouzskou revoluci, až po dnešní demokratizaci a sekularizaci. Na tuto část dějin se lze dívat jako na proces posilování státu na úkor Církve, skrytého a později i otevřeného boje státu proti Církvi, případně jejího zneužití státem. Evidentně není v zájmu státu, aby byl pod vlivem Církve. Proto nerozumím tomu, jak mohou být mnozí katolíci buď přímými zastánci státu nebo zaujímat rozpornou pozici typu „chceme malý, ale silný stát, který se řídí principem subsidiarity“. Silný stát nezůstane malý a už vůbec se nebude řídit subsidiaritou. Jakou šanci pak má katolický stát? Není to spíš tak, že katolické náboženství může prosperovat jenom státu navzdory?
Pan Contras,
mňa zase unavuje a zaráža, keď musím pozorovať, ako si niekto klasické liberálne odrodilstvo (ak uvážime, že máte aj sudetonemeckých predkov) zamieňa s krajinskou/zemskou vernosťou a dokonca tomu z akýchsi podivných dôvodov dáva „katolícky“ nádych. Je viac ako zrejmé, že tu platí stará známa pravda: ľudia, ktorí svojimi postojmi fakticky zapierajú svoj pôvod, sú často väčšími a iracionálnejšími šovinistami než iní; asi len preto, aby predovšetkým sami sebe niečo dokázali (inak si to vysvetliť neviem). Tie tvrdenia, že proti Nemcom nemáte nič, všetkými ostatnými vetami úplne popierate.
Tým ste de facto zároveň zhodili pamiatku a dielo 2 najlepších českých historikov posledných storočí, ktorí nepodľahli Palackého fantazmagorickému a arogantnému mýtu o „zmysle českých dejín“ a nestratili kontakt s realitou.
Nemecký národ sa počas storočí (prevažne aj spolu s kresťanstvom a vyššou civilizáciou) znovu rozšíril po strednej a východnej Európe po tom, čo boli germánske kmene zo svojej pôvodnej domoviny vytlačené akýmisi nájazdníkmi z východu, ktorí síce tiež rozprávali indoeurópskym jazykom, avšak svoju „úctu“ k Európe a kresťanstvu pomerne dlho „preukazovali“ spolčovaním sa s Avarmi a vraždením najmä podunajských a balkánskych kresťanov, ktorí tu žili dávno pred nimi. Áno, mám na mysli Praslovanov, ktorí okrem iného v r. 626 takmer vyplienili Konštantínopol. Oproti nim boli predchádzajúce vpády a sťahovania germánskych kmeňov často len slabým odvarom, keďže pre tamtých nebola rímska civilizácia úplne cudzím pojmom a väčšinou už boli kresťanmi, hoci často ariánmi (tými však boli aj niektorí rímski cisári).
V podstate len prijatie kresťanstva, akceptácia kultúrnych vplyvov z Nemecka, Itálie a Byzancie a prispôsobenie sa štandardným európskym pomerom umožnilo, že títo prisťahovalci „prebili“ pôvodné keltské, germánske a románske jazyky, dokázali vnútiť slovanský jazyk pôvodným obyvateľom a nestratiť sa vo víre dejín, ako mnohé iné menej významné národy. A čo pre Vás bude asi najprekvapujúcejšie, aj pôvodní Slovania boli prevažne „severskejšieho“ typu (i keď často baltského, teda viac Áziou ovplyvneného) než veľká časť dnešných Stredoeurópanov, o Balkáne nehovoriac. Aj to nasvedčuje etnogenetickej kontinuite tohto staršieho miestneho obyvateľstva, ktoré v priebehu tisícročí vlastne len menilo jazyky a prispôsobovalo sa jazyku a zvykom toho kmeňa, ktorý toto územie práve ovládal, pričom s ním dočasne splynulo (najprv Kelti, potom Germáni, Rimania, Praslovania a nakoniec aj Staromaďari). Z mojej strany tu teda nejde o zásadné lipnutie na „nordicizme“ v každom jeho aspekte.
Byť vami, nerobil by som si žarty z fyzickej antropológie. Prečo aj? Môže to totiž mať len 2 dôvody: 1) buď je v tom ovplyvnenosť „moderným“ multikulturalizmom, ktorý má tendenciu odsudzovať dokonca aj novšiu metódu skúmania príbuznosti národov na základe chromozómov, pôvodne označovanú za „politicky neškodnú“, alebo 2) obyčajná nespokojnosť s vlastnými fyziologickými parametrami, ktorá sa potrebuje na niekom vyvŕšiť. (Ktovie, či by ste nemali zvážiť, že zažalujete potomkov Boticelliho o primerané finančné zadosťučinenie za nemateriálnu ujmu z toho, že Venušu namaľoval na Váš vkus až príliš nordickú…)
Prevažne nordickému vzhľadu kočovných a pastierskych Praindoeurópanov pritom nasvedčuje mnoho indícií. Naopak, pôvodní Európania pred 3000-4000 rokmi pracovali ako roľníci na pôde, boli nižšieho vzrastu, patrili k tmavším typom, podobne ako u Feničanov u nich prevládala predstava o rovnosti, matriarchát, kulty zmyselnosti a opilstva, ako aj mnoho iných podivných praktík, ktoré s neskoršou indoeurópskou a kresťanskou Európou nemajú nič spoločného. Julius Evola to nazýval afrodiziánska spoločnosť, teda zosobnenie krajného materializmu a pôžitkárstva, ktoré nemá zmysel pre nič skutočne krásne, nadosobné a vznešené. Bol im tiež cudzí určitý umelecký odstup, typický pre ľudové umenie Indoeurópanov: napr. starí neolitickí Európania svoje ženské symboly, „Venuše“ nezobrazovali decentne, s úctou a chladným odstupom, ale ako objekty zmyselnosti a pomôcky na rodenie detí. Aj v tom bola určitá zvrátenosť tejto „temperamentnej“ afrodiziánskej spoločnosti: boli ochotní masochisticky, iracionálne a so strachom sa podrobovať nariadeniam „Veľkej Matky rodu“, kým na druhej strane nepoznali monogamnú rodinu ani skutočnú úctu k žene ako manželke a matke. Túto dekadentnú, neperspektívnu spoločnosť zmietol až príchod Indoeurópanov.
Napriek tomu, že ani starí Indoeurópania pôvodne neboli kresťanmi (keďže v tej dobe to ani nebolo možné), ich mentalita a spoločenské normy boli oproti afrodiziánskej roľníckej civilizácii postavené na maskulínnom, aristokratickom a značne morálnejšom poriadku, ktorého stopy aj oveľa neskôr našli uplatnenie v ranom i vrcholnom stredoveku, predovšetkým v oblasti rytierstva, dvorskej kultúry a mnohých vzorcoch zmýšľania, prežívajúcich napr. vo Franskej ríši.
Vďaka vplyvu Indoeurópanov bola vykorenená nielen väčšina pôvodných európskych jazykov, okrem baskičtiny, (čo je možno škoda, ale aj v tom sa preukázala prevaha asketického aristokratického spoločenstva nad rozmaznanou zmyselnou spoločnosťou), ale tiež táto stará európska, prehnane zmyselná a zženštilá spoločnosť – napriek tomu, že do dnešných dní prevažnú časť Európanov tvoria práve potomkovia tých podrobených neolitických roľníkov.
Ak nordicizmus niekedy mal nejaký zmysel, bolo to v tom, aby tento afrodiziánsky temperament, kedysi skrotený a potlačený, znovu nevyplával na povrch a pomocou nemravnosti, zženštilosti, lenivosti a netaktnej surovosti nezničil to, čo bolo vybudované na ráznom, asketicky triezvom a kultúrne „chladnejšom“ indoeurópskom základe. Stojí za zmienku, že tieto útoky na dávny prínos indoeurópskeho prvku idú na 90% ruka v ruke s útokmi proti kresťanstvu – oba útoky sú imanentnou súčasťou moderny.
Indoeurópska kultúra by sa vo svojej pohanskej podobe tak či tak prepadla do úpadku (ako to často vidíme v Indii), ako každá iná, ak by nebola prijala kresťanstvo. Celý svet, ktorý je mimo Cirkvi, totiž zákonite smeruje do úpadku, či už pomaly alebo rýchlejšie. Nemyslím si teda, že nejaká jednoduchá materialistická „čistota krvi“ by ju zachránila.
Teraz si o tom môžeme akurát tak písať, pretože realita už nepripúšťa v podstate nijakú celospoločenskú obrodu a celú Európu už beriem ako stratený kontinent, v ktorom kde-tu možno prežijú ostrovky tradície…
Tu zdôrazňujem, že týmto veciam som sa pôvodne vôbec nechcel venovať, ale Vy ste začali s rôznymi dolichocefáliami a Reichsführermi, tak čo iné mi zostávalo, než sa pokúsiť trochu to uviesť na pravú mieru?
P.S.: Čo sa týka mňa, som karpatský Nemec a neviem, prečo by som sa nemohol hlásiť k svojej národnosti a odkazu svojich predkov. Vaše „poťouchlé“ narážky na „Horné Uhry“ si môžete nechať; nie je to ani originálne, ani vtipné. (To už radšej cynizmus a čierny humor Johna Lennona a Monty Pythons, tým sa aspoň občas niečo zadarilo a keď sa zdanlivo navážali do rôznych národov, každý to bral s nadhľadom.)
Maďarčinu celkom slušne ovládam, a ak máte pocit, že by ste v nej zvládli komunikovať lepšie, rád sa prispôsobím. Tiež som hrdý na to, že v dobe, keď Čechy plienili husiti, Uhorsko bolo bez problémov verné Žigmundovi, a keď došlo k Bielej Hore, stáli konzervatívna uhorská šľachta a nemecké mestá v Uhorsku takmer jednotne na strane katolíckej viery a cisára.
Tá hamletovská otázka skôr stojí takto: Prečo sa medzi tradicionalistami (nemyslím to teraz v cirkevnom zmysle, ale proste ako označenie v nejakom zmysle reakcionársky zmýšľajúcich ľudí) trpí panslavizmus, nekritický obdiv k Rusku a podobné blúznenia, kým Nemecko a germánska kultúra ako taká sú napriek svojim výkonom a prínosom už zhruba 150 rokov vystavené neuznaniu, čiernej závisti či aspoň bezmocnému výsmechu zo všetkých strán?
Jedna vec je kritizovať rozšírenie protestantizmu v časti Nemecka, v Británii a v Škandinávii (s tým predsa nesúhlasím ani ja), ale iná vec je byť iracionálne alergický na všetko nemecké AKO TAKÉ.
Walter, asi ste mali potrebu sa vyrozpravat, ale tu ste na katolickej stranke, a myslim, ze take nieco katolikov naozaj vobec nezaujima, my katolici nechapeme dejiny, ako vy, kde zstrednym bodom je rasa, ci arijstvo, ale my chapeme dejiny tak, ze ustrednym bodom je katolictvo, katolici, Cirkev a Kristus.
Vase videnie sveta a dejin je napr. mne osobne nielen cudzie, ale je pre mna i nezaujimave a nudne, a prezite, patriace tak do nestastneho obdobia 30.-40. rokov nestastneho 20. storocia.
Obvinujete druhych z nacionalneho pohladu, namiesto zemskeho, pritom mam pocit, ze sam vnimate vsetko, nacionalne, ba rasovo, a dokonca dost povysene, sovinisticky.
Pisete:
,,Julius Evola to nazýval afrodiziánska spoločnosť, teda zosobnenie krajného materializmu a pôžitkárstva, ktoré nemá zmysel pre nič skutočne krásne, nadosobné a vznešené. “
Co je zaujimave, ze juzne narody vacsinou v umeni dosiahli daleko viac nez germani- architekture, umeni, atd.
,,u Feničanov u nich prevládala predstava o rovnosti, matriarchát, kulty zmyselnosti a opilstva“- dost smiesne, mnohe juzne narody (Taliani, Spanieli, atd) maju ovela mensie sklony k alkoholizmu, v mnohych krajinach tam na ulici ani opiteho cloveka neuvidite. To staci porovnat so Svedmi, Anglicanmi, Danmi, atd.
Rovnost, matriarchat- no, Skandinavia je prebornik vo vsetkom z toho. Monogamna rodina tiez neexistuje jedine tak v Skandinavii, ked uz argumentujete tym.
Proste, rasovy sovinizmus nema miesto medzi katolikmi, a Vy Walter, si upravujete historicke fakty, ako sa Vam to hodi do mozaiky- cim dufam, ze vela podpory Vasim nazorom medzi tradicneorientovanymi katolikmi neziskate, lebo nase dejiny nie su nazory casti osvietencov z polovice neblaheho 20. storocia, ale autenticke krestanstvo, od staroveku cez stredovek, a baroko, a potom autenticke krestanstvo dalsich storoci, medzi ktore ale sovinisticke, a rasovo-centricke nazory nikdy nepatrili, pretoze ustrednym bodom je Kristus a Jeho Cirkev, a rozhodujuca identita neni to, ze je niekto German, ale ze je katolik.
Nino, dík.
Agresivní Slované, kteří pokořili mírumilovné Germány, to byl fakt nářez.
Jako bychom neznali Vikingy a jejich výboje – Irskem a Británií počínaje, Itálií konče.
Má ty prostoto!
Presne tak, Hamish, tiez mam pocit, ze Walter velmi rad vybera informacie, ktore zaraduje do predom vytvorenej, umelej a mylnej sablony.
Zrovna som narazil na zaujimavu cast jedneho textu, Waltera asi tento kusok nepotesi:
,,Promiskuita obyvatel je asi součástí divoké, vikingské tradice! V rybářském městečku Grundarfjordur, kde jsem žil, jsem potkal ženu (manželku oblastního policisty!), poměrně mladou paní, která měla 7 dětí, s 7 různými muži a nebyla zdaleka výjimkou, ani netrpěla špatnou pověstí! O děti se stará celé společenství, stejně jako o koně a ovce. Alimenty nejsou potřeba.“
http://libehrad.libehrad.cz/in.....-ledu.html
Proste, podla mna, nic neni take cierno-biele, ako by to rad Walter videl.
O dalsom ,,pokroku“ Skandinavcov a ich lutheranskych ,,cirkvi“ dost zaujimave:
http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0778.php
Asi jste to, nino, tak nemyslel, ale nepřisoval bych promiskuitu Islanďanů jejich národnímu temperamentu. Spíš je to pozůstatek kmenového způsobu života jako takového, který je tam ještě poměrně silný. Ostatně proto je Skandinávie takovým vzorem pro (nejen) naše socialisty.
1) Nikdy som netvrdil, že chcem niekde „získavať nejakých prívržencov“. Prezentoval som len svoj osobný názor a navyše som sa zmienil, že Európa si za úpadok môže sama, z celospoločenského hľadiska je neskoro a už nestojí ani za to, aby sme ju ľutovali.
Mimochodom, všimnite si aj situáciu v tom spomenutom Taliansku a najmä Španielsku. Ak chcete tvrdiť, že tak je to bohužiaľ len dnes a predtým to bolo lepšie, tak rovnako aj ja môžem poukázať na to, že predtým to bolo po mnohých stránkach lepšie aj v germánskych oblastiach či inde. Ako hovorím, úpadok je všeobecný.
Nehovoriac o tom, že keby nebolo Germánov, možno by stále existovala totálne rozložená Rímska ríša (to je pokojne možné, pretože mala dosť decentralizovaný charakter a každý miestny „miestodržiteľ“ v rôznych oblastiach Stredomoria by mohol vystupovať ako veľký Riman, hoci by mal odstredivé tendencie) namiesto stredovekých španielskych kráľovstiev (odvolávajúcich sa počas reconquisty na prvých hispánskych kráľov, teda Vizigótov). Hoci aj Španielsko dnes vyzerá ako vyzerá, ideál hidalga prispel k tomu, že tam úpadok trval o pár storočí menej.
Keby zase nebolo Indoeurópanov ako takých, bolo by aj šírenie kresťanstva v Európe často zložitejšie, keďže by ju obývali národy bez akýchkoľvek vzájomne podobných kultúrnych a povahových čŕt (napr. lužická kultúra, kultúra popolnicových polí, zvoncových pohárov a iné sa od seba líšili oveľa viac než neskoršie indoeurópske národy a kmene).
Navyše to boli afrodiziánske kultúry, ktoré nemali takmer žiadnu predstavu o morálke. Asi si dosť neuvedomujete, čo to znamená, a že mnohí Indiáni z dažďových pralesov alebo africkí domorodci žijú morálnejšie než títo „pôvodní predkovia“ väčšiny Európanov. Ak niektoré indoeurópske pohanské kmene v Európe misionárov vyhnali alebo zavraždili, v prípade existencie afrodiziánskych kultúr by ich zrejme stiahli z kože a zjedli zaživa.
2) Nehovoril som o tom, že nejaký národ je a priori „mierumilovný“ ani „agresívny“. Vôbec, už by niektorí mali prestať s tým, že keď sa kritizujú Praslovania, tak to berú osobne, akoby sa ich to bytostne týkalo, alebo čo… V skutočnosti boli Praslovania len jednou Z MNOHÝCH vĺn osídlenia, ktorých príslušníkov môžeme v strednej Európe brať ako svojich predkov. Iba náhodou žili v priaznivej politickej konštelácii na to, aby ich jazyk nebol zmetený niekým iným.
Alebo aj bol: viď napr. prípad Maďarov či Rumunov. Tak či onak, stále to boli len kvapky v mori.
Tzv. „slovanská kultúra“ je tým najheterogénnejším, čo v rámci indoeurópskeho priestoru existuje. Ešte ani Iránci a Indovia nemajú od seba kultúrne ďalej než mnohí tzv. „Slovania“.
V skutočnosti sa istý prvok asketickej aktivity, a ak chcete nesebeckej agresivity (z dôvodu prežitia ľudí z vlastného spoločenstva, na ktorom im záležalo), ukázal ako dôležitá súčasť životaschopných spoločností. Dnes táto „vigilantia“ v Európe zmizla a prispelo to k úpadku.
Preto som spomenul aj toho Ernsta Jüngera: vôbec nie kvôli jeho nemeckému pôvodu, ale preto, že ukázal pokrytectvo liberálnej formy pacifizmu a jeho deštruktívny účinok na spoločnosť. Hranie sa na „mier“, hoci v skutočnosti prebieha boj a rozklad, bolo v minulosti často horšie než vojna (i keď je jasné, že tí, ktorých padnú či ich rodiny, si to v daný moment myslieť nemusia).
Podľa Vás mali európske monarchie nečinne drepieť a uzatvoriť trvalý mier s revolučným Francúzskom, ktoré zavraždilo svojho kráľa, či s Napoleonom (a bol fakt, že im ho často ponúkali)? Nie: mier chápať len takticky a pri prvej príležitosti ten bezbožný štát zničiť. V záujme katolíkov, kresťanstva, Európy. Dnes (najmä keď existujú zbrane hromadného ničenia) je to inak a je prakticky nemožné aplikovať princíp rytierstva v boji: ale nikto tu predsa nevyzýva k nejakým vojnám…
Preto si myslím, že názory niektorých z komentátorov sú žiaľ viac ovplyvnené liberalizmom a názormi hippies, než by chceli pripustiť.
Alebo nenazývate liberalizmom, keď niekto tvrdí, že je možné úplne odstrániť staré základy spoločnosti a štátu? Svätý Štefan Uhorský a mnohí iní katolícki panovníci si to nemysleli, ale porážali zlo a zlom vedených ľudí, aby zabránili ich cieľom a ochránili svojich blízkych a verných. Teda nie bezhlavé útoky voči všetkým naokolo, ale mentalita ostražitosti a (okrem iného) aj vojenských cností, smerujúcich k ochrane svojej užšej či širšej rodiny/spoločenstva.
Vojenské naladenie a z neho vyplývajúca interná spolupatričnosť nemajú ako také nič s útočnosťou alebo nenávisťou voči iným. Militarizmus nie je to isté, čo bellicizmus, a ešte som nepočul nijakého neľavicového a nemodernistického katolíka navrhovať, aby sa zrušila armáda.
To by totiž nebolo kresťanstvo, to by bola marxistická Frankfurtská škola.
3) Nikdy som netvrdil, že Germáni, ľudia nordického typu, alebo ktoríkoľvek iní sú ako ľudské bytosti biologicky, resp. pred Božou tvárou nadradení ostatným. To rozhodne nie.
Ak má niektorá kultúra väčší význam pre určité rozsiahlejšie územie či pre iné kultúry: to je už iná vec. Niektorí aj toto môžu nazývať „nadradenosťou“, ale ja to považujem za zavádzajúce a tak to nenazývam.
Ak by som bol domorodým katolíkom niekde v Indonézii alebo v Mongolsku, nemal by som žiadny dôvod zameriavať sa špeciálne na Nemcov či vôbec na Európu (okrem Vatikánu). Hovoríme však o českých krajinách, resp. o Slovensku, tak som dúfal, že rozumní ľudia dokážu rozoznať ten rozdiel… Problém je ten, že niektorí to síce dokážu, ale pretaví sa to u nich do závisti či nenávisti. Práve preto som považoval za potrebné reagovať a zastať sa sudetských Nemcov.
4) Promiskuita nemusí vôbec súvisieť s kmeňovým spôsobom života. Len marxisti tvrdili, že kmeňová a rodová spoločnosť po sebe nasledovali a neprelínali sa.
V skutočnosti aj (a nielen) v germánskych kmeňoch rodová spoločnosť a rodina boli v období po Kristovi už jasne vymedzené. Nepomyslel autor toho výroku na to, že to môže byť skôr tým, koľko je na Islande „nominálnych kresťanov“? (Keďže tam je takmer každý po narodení takmer automaticky zapísaný do tamojšej ŠTÁTNEJ luteránskej cirkvi.)
Všeobecne je však o germánskych ľuďoch známe, že sú menej temperamentní, menej gestikulujú a sú zdržanlivejší v prístupe k iným. Zaujímavé, že raz sa útočí na tieto ich vlastnosti a raz sa to obráti a poukazuje sa na výnimky z pravidla – nie je to zvláštne? Kto chce psa biť, palicu si nájde.
A na základe niektorých tvrdení ešte nakoniec prídeme k tomu, že dekadentná meštiacka spoločnosť alebo mestské robotnícke prostredie sú snáď ako celok mravnejšie než tradičné prostredie na vidieku. Čo nepoviete…
Walter, k bodu 1., pisete:
,,Navyše to boli afrodiziánske kultúry, ktoré nemali takmer žiadnu predstavu o morálke.“
Mam pocit, ze v africkom slume je viac moralky, napr. sexualnej, ako v Skandinavii, ci Islande. A ze nieco Spanielsko dosiahlo, urcite to nebolo len dedicstvo Vizigotov, ale i hispano-rimanov (umenie, architektura, atd), ba i na katolicizmus konvertovanych zidov a moslimov. nesirte bludy.
2.) Vobec neviem, o com hovorite, nikto spolupatricnost nezatracuje, len vsetkych pravych katolikov je spolupatricnost na prvom mieste k Bohu, Cirkvi a ostatnym pravym katolikov, u Vas mam pocit, ze k nejakemu arijskemu pseudokmenu, ci inemu ,,pohanskemu“ totemu
3.) Myslim, ze ani tuna v diskusii, sa nevyskytol ziaden sovinizmus voci sudetskym Nemcom, myslim, ze skor Vy ste prezentovali urcite ,,sovinisticke“ postoje voci inym ludom, co asi nema s katolicizmom vela spolocneho
4.) Ja som netvrdil, ze promiskuita v Skandinavii a na Islande ide na vrub kmenovym strukturam, ved ,,afrodiziakalni“ moslimski Arabi zijuci v kmenoch maju vyssiu moralku nez Skandinavci a Islandania, a ini Germani.
Tym som len chcel poukazat na nezmyselnost sovinizmu, a Vaseho pohladu na svet.
Popravde, ak mam povedat pravdu, pre mna pokrsteny negramotny Rom, v osade niekde na vychode Slovenska, stoji vyssie nez nepokrsteni a neveriaci Arijci, ci Germani, ci co to je.
Vas problem je, ze identita ,,katolicizmus“ je pre Vas len nieco podruzne v porovnani s Germanstvom, ci ,,arijstvom“- len nejaky kmenovy totem, ci privesok. V skutocnosti je katolicizmus to jedine, hlavne, dolezite a jedine na com zalezi- katolicizmus nad vsetko!
Mohli by ste sa zamysliet, ci zahalovanie Vasho, do istej miery sovinistickeho, hodnotoveho zamerania, do nabozenskeho prestrojenia, neni svojim sposobom ruhanim.
Avsak tak- ci-tak to neni katolicke.
Ad 43. Bod 4 se zřejmě týkal toho, co jsem napsal o souvislosti kmenového života a promiskuity. Můj argument byl spíše ekonomický, neznám historii Islanďanů nijak podrobně. Obecně vzato tam, kde má kmen k dispozici dostatečné zdroje, není moc přirozených důvodů vytvářet monogamní (ani polygamní) rodiny. Kmen je schopen se kolektivně postarat o všechny narozené děti. Proto take u primitivních kmenů většinou není potřeba vlastnictví půdy. Nevím, jak moc tohle platí o Islanďanech, ale přišlo mi to na mysl, když jsem četl ninův příspěvek. Připadá mi, že ve Skandinávii jsou silné tendence vracet se k tomuto primitivnímu modelu, politicky, hospodářsky, kulturně a třeba i výchovou dětí.
Jinak, pane Donathe, návrat k venkovskému životu je vyloučený. Buď nalezneme mravnost v městském buržoazním prostředí anebo ji nenalezneme vůbec.
To je samozřejmě nesmysl.
Kolaps naší úžasné civilizace se samozřejmě dá předpokládat poté, co se venkov vilidní. Díky Bohu, lidé dnes mají často života ve městě plné zuby a volí spíše venkov s možností soběstačnosti. Mravnost v buržoazním prostředí se nenajde, města byla vždy zkaženější.
Pozor na iluze. Na venkově je taky dost lůzy. Dneska tam navíc nejsou pro nedostatek peněz fízlárny a kde jsou tam se ruší, takže se pakáž stahuje tam.
Ja osobne suhlasim s Hamishom. Vidiek ma dolezitu ulohu v spolocnosti, i centra-mesta plnia svoju ulohu, ale myslim, ze je spravne, ak vacsina populacie zije na vidieku, v mensich komunitach, a tak je rovnomernejsie osidlena krajina a uzemie.
Ma to vyznam pre zdravie populacie, socialnu kontrolu, brani to pocitu vykorenenia, a vytvara zdrave komunity.
Ak katolici ziju v neveriacej krajine, mali by v mestach budovat svoje stvrte, gheta (ako zidia, ci katolici pred koncilom v USA), ale hlavne sa sustredit na vidiek, a snazit sa ovladnut male obce, kde by na lokalne urovni bola zavedena socialna vlada Krista (samozrejme, s celonarodnym prepojenim, i s hierarchickymi prvkami). Postupne ovladnu obce, potom regiony, a nakoniec stat.
Organizovat videcke komunity, rody, vlastny socialny system, institucie, skolstvo.
Vidiek ma i vyhodu, ze je vhodnejsi pre viacdetne rodiny. I ked samozrejme, vzhladom k cenam asi nie kazdy vzdy vsetky moznosti k dispozicii, mozno by tu dobru ulohu zohrala nejaka institucia, co by to podporovala, a financne pomahala.
Pan Contras, suhlasim, ze vidiek nie je ani pre kazdeho, ale aj tak myslim, ze zohrava pozitivnu ulohu, ze dokaze sa tam viac udrzat katolicka identita. I katolici, v mestach, napr. v USA, pred Koncilom si vedeli udrzat svoju identitu, mali vlastne stvrte, od Koncilu to nevedia, ale na vidieku to je o nieco lahsie.
Taka dedina, co ma napr. 200 obyvatelov, tu je jednoduchsie pre zaciatok ovladnut katolikmi, ako mesto, co ma ma 200 tisic obyvatelov. Ovladnut potom samospravu (lokalne uplatnovat socialnu vladu Krista, ked sa uz neda celostatne), neskor lokalne skolstvo, a vytvorit tam komunitu, socialny system, solidaritu, obnovit chram. A da sa popri zamestnani privyrabat si polnohospodarstvom, co dnes neni tak zle, vzhladom k dnesnym cenam potravin, a ich kvalite. Zdrave prostredie je dobre pre zdravie deti, brani pred alergiami, domy su vhodnejsie pre pocetnejsie rodiny, atd.
ad 48: To je romantismus. Na venkově bydlím. Plno fetek, satanisti nám vymlátili okno po křtu dcery na návsi v kapličce, kde se 40 let nesloužilo. Ne vesnici se smilní stejně jako ve městě. Bezbožnost je tam taky stejná ne-li ještě větší než ve městě. Není vesnice jako vesnice.
Výhody to má taky, třeba slepice na dvorku a čerstvá zelenina z polí kupované rovnou ve skladu.
Ale romantická představa čistého venkova a nemravného města je jenom sen.
50: je naozaj pravda, ze neni dedina ako dedina. I medzi dedinami su velke rozdiely, casto i medzi susednymi. A niektore su naozaj na urovni najvacsich upadkov vo velkomestach (alkoholizmus, drogy, atd). Takze urcite zalezi od konkretnej lokality, umiestnenia, miestnych zvyklosti, atd.
Ale myslim, ze vyhody mozu byt pri spravnej lokalite:
1.) spominana svojpomoc (a vacsia miera nezavislosti) v podobe dopestovanej zeleniny, ovocia, chovu hospodarskych zvierat (vajicka, mlieko, atd)- a teda i zdravsie, kvalitnejsie potraviny, nehovoriac uz o tom, ako dnes potraviny drazuju
2.) Vacsie moznosti pre deti byt blizsie k prirode, zdravsiemu prostrediu (riziko alergii v mestach, atd), atd
3.) Rodinny dom, vidiek tiez poskytuje lepsie prostredie a podmienky pre viacdetne rodiny
4.) mensie obce sa daju rychlejsie a lahsie ovladnut katolikmi ako mesta, cize dosiahnut aspon lokalnu socialnu vladu Krista, ked uz sa neda (zatial) na celostatnej urovni
5.) Lepsie sa da izolovat vidiecka komunita od niektorych negativnych vplyvov neveriaceho sveta a uzavriet od dekadentnych vplyvov
..
Atd
a samozrejme, dolezite bude obnovit tradicnu dedinsku pospolitost, solidritu, spolupatricnost, akusi ludskost, zaujem o druheho. A obnovit nabozensky zivot. Obnovit niekedy opustene chramy, opat ich velkost- pre tradicnu liturgiu, s tradicnym knazom.43
Netvrdím, že má venkov zmizet. Sám jsem se tam odstěhoval. Problém je s prací. Venkov prostě většinu lidí neuživí. Na zemědělskou výrobu je při současných technologiích potřeba minimum lidské práce. Pozemky se taky nedají dělit do nekonečna a pro rozrůstající se rodiny nestačí. Město je a bude pro spoustu lidí z venkova přirozenou a často jedinou volbou.
Jiná věc je, zda je současný stav měst a venkova výsledkem přirozeného vývoje. Je třeba silniční síť optimální? Vzhleďem ktomu, že ji stát ani nedokáže udržovat v řádném stavu, tak asi ne. Automobilová doprava je tak upřednostněna před železniční. Jednotlivé regiony nemají moc prostoru pro vlastní daňovou a sociální politiku, což je zase výhoda pro velká města atd.
Co navrhuje nino, je teoreticky možné, ale bez usilování o určitou regionální politickou samostatnost a nezávislost na centrální vládě dlouhodobě neudržitelné.
romano, suhlasim, ze rozdiel by bol medzi katolickym statom (ktory by sa snazil, aby vacsina populacie zila v mensich komunitach, a podporoval ludi spravnym sposobom), a dnesou situaciou, kedy by sa katolici mohli spolahnut len na svoje sily.
,,Problém je s prací. Venkov prostě většinu lidí neuživí.“- ciastocne suhlasim, zo zaciatku to tak nesporne je. Preto by som odporucal v prvych fazach pristahovanie do dedin, obci, ktore sa nachadzaju v nejakej lokalite, kde su do nejakej rozumnej vzdialenosti mesta, kde sa da za pracou dochadzat.
Cize najskor kombinacia zamestnania a polnohospodarstva, kedy sa ozivuju polnohospodarske zrucnosti, vedomosti, a vypomaha sa polnohospodarskou produkciou pre zivobytie rodiny.
Neskor, v dalsej faze, by katolici, ak by sa rozrastali mohli budovat i vlastne farmy, a hlavne vlastne firmy (stavebne, remeselne, drobne dielne), ktore by viazali katolicku pracovnu silu, a pomahali so zivobytim.
,,Pozemky se taky nedají dělit do nekonečna a pro rozrůstající se rodiny nestačí.“- samozrejme, ale ani katolici nebudu zahalat, a za peniaze z remesiel, zamestnania, farmarcenia, a dalsich zarobkovych cinnosti budu dokupovat dalsie pozemky, stavat dalsie domy, osidlovat dalsie obce, a dalej sa sirit. V buducnosti, ak bude klesat pocet obyvatelov, ako sa ukazuje, ze bude, bude klesat porodnost, starnutie obyvatelstva a narastat vyludnovanie (co sa uz aj v mnohych regionoch a krajnach uz deje), tak miesta na expanziu bude dost, rovnako ako pody.
Dnesna civilizacia miest smeruje k samozniceniu. Su prilis otvorene. Konzum, materializmus, neskromnost, vysoke naroky na nespravne veci degeneruju ludi, zeny sa nahanaju za luxusom, uzivanim si, muzi za peniazmi na auta, elektroniku, atd, to ze tam nie je cenzura, to vedie k promiskuitnemu zmyslaniu. Ludska povaha upada uplne logicky.
Na vidieku, v mensej obci sa da skorej izolovat, zaviest socialnu vladu Krista.
Napr. zaviest urcity dress code pre ludi. Napr. zeny aby nenosili kratke sukne, nohavice, atd, ale dlhe sukne a slusne oblecenie. A ked to tak budu robit vsetci tam, tak sa to pre ludi stane uplne normalnym a prirodzenym.
Na dedinskych skolach zaviest krize na urady a do skol. Obmedzit TV, internet, mobilne telefony, sekularnu tlac. Atd.
Inak, i dnes existuju komunity, ktore sa dokonca na Zapade zivia skoro len polnohospodarstvom.
Napr. menoniti v Belize. Ti sa tam nie az tak davno zacali stahovat pred problemami v Mexiku. Vyklcovali lesy, vybudovali kolonie a farmy. Dnes uz tvoria viac ako 4,1% populacie tohto stredoamerickeho statu, a ich pocet i podiel vdaka vysokej porodnosti narasta stale. Kym celkovo medzi Belizanmi je vysoka porodnost (30,71 na 1000 obyvatelov), medzi menonitmi je este omnoho vyssia: 42.53 na 1000. Inak, kedze menoniti su nemeckeho povodu, je prave Belize jedna z mala krajin, kde narasta pocet a podiel Europskeho obyvatelstva na ukor neeropskeho. Ci sa im naoniec podari ovladnut krajinu, to neviem si predstavit akym sposobom by ho riadili, lebo na rozdiel od katolikov nemaju ideologiu, ktora by to efektivne dokazala.
Tym samozrejme nevravim, ze pre katolikov by bol taky prudky skok do takeho tvrdeho zivota zvladnutelny, avsak myslim, ze ciastocne sa posunut blizsie k pode, k polnohospodarstvu, k vidieku, k vacsej regionalnej a lokalnej samostatnosti, k izolacii, a vlastnemu zivotnemu stylu (inspirovaneho davnejsimi casmi, historiou, atd) by nebol na skodu. Prikladmi rastucich, uzavretych komunit v zapadnom svete je viac.
Chasidski zidia to vdaka dlhym historickym skusenostiam zvladaju v meste (izolovat sa, vybudovat gheto, obstarat zivobytie, uchovat svoj sposob zivota).
Napr. chasidska stvrt Kiryas Joel v New Yorku:
http://en.wikipedia.org/wiki/Kiryas_Joel,_New_York
Tam sa pise, ze priemerna domacnost ma 6 deti, a neni vynimocne ani 8 a 10 deti. Inak, pre zaujimavost,kedze ti zidia prisli z Madarska, dany Kiryas Joel ma najvyssi podiel ludi s madarskymi predkami v USA.
Avsak pozrime sa na rast ich populacie:
-rok 1990: mali 7,437 obyvatelov
– rok 2000: mali uz 13,138 obyvatelov
– rok 2011: mali uz 20,291
Tomu sa hovori riadny rast. V porovnani s tym, my, katolici, stracame drahocenny cas.
Ale pozor, teraz pride zaujimavy udaj. Aky je priemerny vek obyvatelov Kiryas Joel. Je to len 15 rokov!!! Taka tam je vysoka porodnost.
Tu si to porovnajme so statmi sveta, a potom si uvedomime tu vysoku porodnost:
http://en.wikipedia.org/wiki/L.....median_age
Pre porovnanie, Ceska republika ma priemerny vek 40,4 rokov, Japonsko 44,6 rokov. Dokonca i taky Afganistan ma vyssi priemerny vek (18 rokov). Keby ta stvrt bola samostatnym statom, tak podla tej tabulky, by bola krajinou s najnizsim priemernym vekom, spolu s Ugandou, avsak rast populacie je u chasidskych zidov dokonca zrejme omnoho vyssi nez v Ugande, vdaka vyssiemu veku dozitia, nizsej umrtnosti, mensiemu vyskytu nasilnych umrti, AIDS, atd.
Nino, kde berete tu jistotu, že by se katolíci tak horlivě zajímali zrovna o zemědělství? Neexistují snad katoličtí přírodovědci, ajťáci, strojaři, inženýři, burzovní makléři, programátoři, grafici apod?
Různých komunit je po celém světě mnoho, některé fungují, jiné ne. Třeba mnoho izraelských socialistických kibuců jednoduše zkrachovalo. Komunitní způsob života může fungovat, pokud je komunita dostatečně izolovaná před světem a dokud má dost zdrojů. Jak se však rozrůstá, zdroje ubývají a uzavřenost je nadále neudržitelná. To je samozřejmě nebezpečné pro katolickou morálku i způsob života, ale nevím, jak by se tomu dalo vyhnout. Dnešní život se od toho ve středověku liší v tom, že je lidí mnohonásobně více. 7 a více miliard lidí se nemůže živit zemědělstvím a nemůže žít v uzavřených ghettech nebo komunitách.
Komunity a ghetta mezi sebou musí přinejmenším obchodovat. Proto se musí setkávat a k tomu myslím odjakživa sloužila města, kde ostatně různé skupiny obyvatel žily odděleně ve vlastních čtvrtích. To mi připadá jako naprosto v pořádku, nejsem příznivcem multi-kulti-kultu, ale odmítat město jako a priori špatné mi připadá jako opačný extrém, který zavání ignorováním reality světa. Ostatně hédonismus, který připisujete městskému způsobu života, je spíše výsledkem sociální politiky a života na dluh, což ale nejsou normální hospodářské a sociální jevy. Mravy ve městech určitě bývaly vždy volnější, ale některé věci prostě nebyly možné.
Počet obyvatel Země stoupá i přes nízkou porodnost na Západě. To znamená, že potížím s ubývajícím životním prostorem, zdroji se nelze vyhnout. Maltuziánská hrozba není úplně planá. Jediné řešení, které znám, je prohlubování dělby práce. Nejen mezi lidmi, ale i mezi těmi komunitami a ghetty. Možná i tak to skončí nějakou katastrofou, kdoví.
zacnem od konca, Maltuzianska hrozba sa ukazala ako neplatna, uz dnes vidiet opak maltuzianstva, vymieranie a vyludnovanie, a to bude narastat, lebo moderna civilizacia nici prirodzene instinkty, a vedie k samodestrukcii (demografickej, hospodarskej, politickej, ideovej).
Svet buducnosti bude svet vyludnenia. Este dnes su riedko osidlene regiony (Argentina, Ukrajina, Urugudy), a v buducnosti bude vyludnovanie sa sirit do dalsich krajin.
Napr. Bulharsko:
http://www.sme.sk/c/5988205/po.....liona.html
To je extrem, ale pocet obyvatelov klesa ak sa nemylim i na Ukrajine, vychodnom Nemecku, Madarsko, Chorvatsku, Srbsku, Albansku (kvoli vystahovalctvu tam hlavne, nie pre nizku porodnost), Rumunsku, Moldavsku, Estonsku, Litve, Lotyssku, asi uz i v Grecku, Armensku, Gruzinsku, i v Rusku (i ked tam trochu sa trendy posledny rok zlepsili), asi i Bielorusku. A to sa zrejme bude sirit postupne i na Spanielsko, Portugalsko, dalsie krajiny.
A uz i v moslimskych krajinach klesa porodnost, i ked tie maju stale navrch. Cize preludnenie nehrozi, skor opak. Zanik celych dedin, miest, regionov a narodov, co bude nepochybne velka kulturna strata.
este dodam, pisete:
,,kde berete tu jistotu, že by se katolíci tak horlivě zajímali zrovna o zemědělství? Neexistují snad katoličtí přírodovědci, ajťáci, strojaři, inženýři, burzovní makléři, programátoři, grafici apod?“- no, vyhody su zjavne, preco by tak robili, dava im vacsiu slobodu, a moznost uchovat si svoj zivotny styl. Inak, aby sme sa rozumeli, neni som vyhradne za polnohospodarsku obzivu, ako ste ma pochopili zrejme, takisto remesla, a i Vami spominane cinnosti su potrebne, ale i tak myslim, ze posun k polnohospodarstvu, pripadne posun k vacsiemu venovaniu sa polnohospodarstvu popri inej zarobkovej cinnosti.
V katolickej krajine by bolo tiez lepsie, aby vacsina populacie zila na vidieku (nevravim, ze nevyhnutne musia vsetci pracovat v polnohospodarstve, takisto mozu dochadzat za inou pracou, napr. v priemysle do miest) v mensich sidlach. Ma to lepsi efekt, a ochranu pred odsudzenim, a vykorenenim.
V nekatolickom state ma vidiek i tu ulohu, ze sa tam lepsie izoluje, chrani katolicka identita, a podobne.
,,Jak se však rozrůstá, zdroje ubývají a uzavřenost je nadále neudržitelná.“ no, Europa sa vyludnuje, pody bude stale viac, a cim viac sa komunita rozrasta, tym ma viac i ruk, i mozgov, a moze dokupovat dalsiu podu, domy, atd.
Este podotykam, ze nie som privrzencom Kibukov, vzhladom na tie socialisticke, protirodinne a kolektivisticke principy.
Katolici maju tu vyhodu, ze popri polnohospodrstve, mozu organizovat i dielne, remesla, firmy, atd. Avsak myslim, ze vidiek im v dnesnej situacii dava lepsie zazemie, a tiez, ze vaci posun spat k pode neni zly.
,,Ostatně hédonismus, který připisujete městskému způsobu života, je spíše výsledkem sociální politiky a života na dluh, což ale nejsou normální hospodářské a sociální jevy.“- tazko povedat, nakolko sa nam mladez v mestach dnes podari udrzat. Drahe a luxusne auta, znackova elektronika a oblecenie, komunikacne prostriedky, zeny nemravne oblecene v uliciach, kariera, media, skolstvo, a podobne- to vsetko ovplyvnuje mentalitu mladeze k hedonizmu, ktori im zastiera realny ciel a nici ludi a spolocnost. Dnes neviem, ako sa tomu da zabranit. Dedina, vidiek sa da ovladnut, a nastavit tam pravidla, ale ako sa nam to podari v statisicovom, ci milionovom meste dnes? Avsak samzrejme, nevravim, ze vidiek je pre kazdeho, to nie. A aj ludia z vidieka budu dochadzat do mesta- za pracou, vzdelanim, sluzbou, atd.
Cize mesta vzdy boli, i budu, ale je lepsie, ked je krajina rovnomerne osidlena, a vacsina ludi zije v mensich komunitach. Za nasej dnesnej situacie, ked zijeme v nekatolickych statoch, ale vidiek plni, alebo moze plnit ulohu i ochrany katolickej identity, a moralnych postojov, a zivotneho stylu.