Barack Hussein Frankenstein a jeho arabské jaro

Západní politická a vojenská podpora takzvané demokratizace islámských zemí nevedla k jejich osvobození od tyranie, ale k větší islamizaci.

Michal Semín

Článek na České pozici >

Islámský svět se bouří. Za roznětku či spíše jen za záminku k násilným protestům nyní posloužil škvárový trajler ke zřejmě neexistujícímu filmu, jenž poukazuje na duševní i mravní slabiny zakladatele islámu. Je otázkou, zda se někdy dozvíme, kdo je skutečným autorem tohoto veledíla či kdo předaboval některé výroky herců, kteří údajně nevěděli, že vystupují ve filmu zesměšňujícím Mohameda.

Rovněž asi zůstane nezodpovězena otázka, proč se aféra (video bylo před vypuknutím násilností již víc než měsíc na YouTube) rozpoutala jen krátce poté, co americký prezident Barack Obama odmítl dát okamžitý a bezpodmínečný souhlas Izraeli k preventivnímu útoku na Írán. Co bychom však vědět mohli a měli – USA, a potažmo celý Západ dnes čelí ničivé síle, jíž samy pomohly k životu.

Správná předpověď realistů

Velvyslanec USA v Libyi Christopher Stevens zavražděný místní lúzou v „osvobozeném“ Benghází se na zhotovení islamistického Golema také aktivně podílel. Z pověření americké vlády totiž pomáhal v místě bojů přetavit revoltu proti plukovníku Kaddáfímu v masové a ozbrojené povstání. V rozhovoru pro televizní stanici ABC se tehdy veřejnosti svěřil: „S rozechvěním sleduji odhodlání libyjského lidu postavit se tyranovi a hájit svá práva.“

Byly to právě tyto složky libyjské společnosti, z nichž vzešlo násilné přepadení amerického velvyslanectví a zavraždění jeho čtyř zaměstnanců. Podobné příběhy známe i z jiných zemí, kde se USA či jiné západní státy aktivně podílely na změně režimu – z Iráku, Sýrie či z Egypta.

Arabské jaro podporované Západem upevnilo mocenské postavení sil, jež jsou ke svým západním chlebodárcům nepřátelské.

Ukazuje se, co političtí realisté předpovídali. Arabské jaro podporované Západem upevní mocenské postavení sil, jež jsou ke svým západním chlebodárcům nepřátelské. Kritici americké intervencionistické politiky dlouhodobě poukazují na to, že politická a vojenská podpora takzvané demokratizace islámských zemí nevede k jejich osvobození od tyranie, ale k jejich větší islamizaci, jež je spojená s nárůstem pronásledování křesťanů i hrozby otevřeného konfliktu s židovským státem.

Obama i jiní západní státníci se tím ocitají v pasti, kterou si svou hloupostí sami nastražili. Mají nyní přistoupit na otevřený konflikt s elitami, kterým pomohli k moci?

Útok na náboženskou svobodu

Obama, vrchní velitel „války proti terorismu“, před několika dny v reakci na protiamerické protesty muslimů označil svou zemi za „světlo světa“ a ujistil v projevu muslimský svět respektem k „náboženskému přesvědčení druhých“. Video zesměšňující proroka Mohameda odsoudila i jeho ministryně zahraničí Hillary Clintonová, již hluboce pohoršilo. Nevzpomínám si však, že by se podobně vyjádřila na adresu Pussy Riot. Jejich blasfemické vystoupení v chrámu Krista Spasitele, jímž urazily miliony křesťanů, nejspíš považovala za projev svobody slova, kterou je třeba z principu hájit…

Obamova vláda prosadila zdravotnickou reformu, jejíž součástí je, že katolické nemocnice mají zákázáno odmítat antikoncepci.

Není to jediný případ, na kterém lze ukázat, že Obamova vláda „respektuje náboženské přesvědčení druhých“ selektivně. Nedávno totiž prosadila zdravotnickou reformu, jejíž součástí je, že katolické nemocnice mají zakázáno odmítat antikoncepci. Mnoho představitelů katolické církve v USA v této souvislosti hovoří o cíleném útoku na náboženskou svobodu a svobodu svědomí. Na hodnoty, jež USA považují za jeden ze svých nejcennějších vývozních artiklů.

Náboženské přesvědčení katolíků je však Obamovi lhostejné. Ví totiž, že na rozdíl od vyznavačů „náboženství míru“, pro něž je rouháním již samotná existence „nevěřících“, mu katolíci Bílý dům nepodpálí.