Archiv textů publikovaných na stránkách Institutu sv. Josefa do května 2011
PRÁVA BOŽÍ NÁM MUSÍ BÝT NADE VŠE
Michal Semín
Již jsem si mnohokrát kladl otázku, proč jsme jako katolíci zticha, jsme-li svědky veřejného rouhání. Bojíme se lidského posměchu či útoků liberálních médií? Pokud ano, pak si ovšem lepší společenské podmínky ke křesťanskému životu nezasloužíme. Nebudeme-li hájit práva Boží, proč by měl Bůh, natož pak stát, hájit práva naše?
POMNI, ŽE PRACH JSI A V PRACH SE NAVRÁTÍŠ
Michal Semín
MEMENTO HOMO QUIA PULVIS EST, ET IN PULVEREM REVERTERIS… Když nám Církev v liturgii Popeleční středy připomíná slova Hospodinova, pronesená po vyhnání Adama z ráje, obrací naši pozornost k smrti. Nad prvním člověkem smrt nepanovala, tu do lidského života vnesl až prvotní Adamův hřích. Hřích, jenž člověku do cesty postavil lidsky nepřekonatelnou překážku k dosažení svého posledního cíle.
KDYŽ SLEPÍ VEDOU SLEPÉ
Michal Kretschmer
Na závěr loňského podzimního plenárního zasedání Německé biskupské konference vydal její předseda, arcibiskup dr. Robert Zollitsch, obsáhlou tiskovou zprávu o jejím průběhu a závěrech. Zpráva, jakkoli to nebylo jeho úmyslem, ukazuje nesmírný úpadek katolické církve v Německu, jenž je podle mého soudu ještě výrazně větší, než je tomu u nás. Pokusím se to zdokumentovat s odvoláním na text Zprávy a připojím k tomu své komentáře.
MÁ KATOLICKÁ CÍRKEV VINU NA ŠOA?
Radomír Malý
Dostala se mi do rukou nedávno vydaná publikace „Já a Ty“. Jde o metodickou příručku pro učitele, jak mají vysvětlovat žákům nacistické vyhlazení Židů za II. světové války. Vydala ji Společnost křesťanů a židů, odbornou revizi provedli mimo jiné Leo Pavlát, Ivan Štampach, Daniel Herman, Tomáš Halík aj.
Samozřejmě že je o šoa (holocaustu) nutno mluvit a předávat o této události informace budoucím generacím. Strašlivá genocida milionů Evropanů židovského původu, mezi nimiž byli ortodoxní židé, ateisté, ale i věřící katolíci a protestanti (na což se zapomíná, jen z Rakouska jich bylo odvlečeno do Osvětimi cca 21 tisíc, v plynových komorách hynuli i katoličtí duchovní a řeholnice židovského původu, např. sv. Terezie Benedikta Edith Steinová), nemůže a nesmí být ignorována. Otázkou pouze je, jak o tom psát a učit, aby to bylo v souladu se skutečností.
KDYŽ TEČE KŘESŤANSKÁ KREV
Michal Semín
Pronásledování křesťanů je na vzestupu a počet oblastí, v nichž jsou vystaveni cíleným útokům ze strany vyznavačů jiných náboženství či ateistů, také významně stoupá. Indičtí hinduisté, cejlonští buddhisté či ortodoxní Židé v Izraeli, kapitalističtí komunisti v Číně či jevropeističtí sekularisti – ti všichni podnikají účinné kroky k tomu, aby byla Kristova zvěst z veřejného prostranství vytlačena kamsi na okraj či zcela mimo zákon. Patrně nejvýrazněji se tato nenávist ke Kristu a jeho stoupencům projevuje v zemích, v nichž je většinově přítomný islám. Hrůzných příkladů této systematické nenávisti v posledních týdnech a dnech jsme byli mediálními svědky ve dvou „spojeneckých“ zemích Západu – Pákistánu a Egyptě.
OSOBNOST OTCE A ŠKOLNÍ VÝSLEDKY DÍTĚTE
Magdalena Nakielska
Začátek školního roku máme za sebou. Naše ratolesti se vrátily ke školním povinnostem a každým dnem se utkávají s novými výzvami. Školní problémy vznikají, když dítě tyto nové výzvy nezvládá a „resty“ se kupí. V tu chvíli není lehkým úkolem být rodičem. Ne všichni rodiče vědí, v čem vězí školní potíže a jak mohou svému dítěti pomoci. Zvláštní roli v intelektuálním vývoji dítěte hraje otec. Učí dítě zodpovědnosti, dává mu pocit bezpečí, uvádí ho do světa dospělých. Vědomé zapojení otce do učebního procesu dítěte vede k lepšímu rozvoji mladého člověka v oblasti poznávání, což se také odráží na školních výsledcích. Jakým způsobem může otec ovlivnit intelektuální vývoj dítěte?
O ADVENTU A VÁNOCÍCH TROCHU JINAK
Radomír Malý
Potkal jsem starého známého, praktikujícího katolíka. Když jsme se loučili, řekl jsem: „Tak kéž bychom se takhle sešli v nebi!“ Odpověděl mi poněkud udiveně: „No to se určitě sejdeme, jsme přece zapsáni v knize života…“ Namítl jsem: „Tím si nemůžeme být jisti.“ On na to: „Jak to, že ne, všichni přece přijdeme do nebe…“ Nebyl prvním a žel asi ne posledním katolíkem, kterého jsem slyšel takhle mluvit: Všichni přijdeme do nebe, no jasně, Bůh je přece láska!
VE ŠKOLE SVATÉHO JOSEFA: ŘÍJEN 2010
Nea Marie Brkičová
Přednášky vyhověly nárokům jak začátečníků a laiků, tak náročnějšího publika. Kromě základních fakt vztahujících se k tématu katolické rodiny, k pojmům zákona přirozeného a zjeveného, ke svatému růženci a fatimskému zjevení, se posluchači dověděli také řadu novinek a zajímavostí z odbornější úrovně. Připraven byl také program pro téměř padesát zúčastněných dětí. V průběhu dne se věnovaly buď výtvarným činnostem (mj. výroba dušičkových věnečků), výrobě kompasu, nebo hrám ve třídě i na hřišti. Děti, jež se neúčastnily přednášky o sv. růženci, měly na stejné téma katechezi s P. Alešem Haklem FSSPX. Ty úplně nejmenší měly k dispozici hernu a program zajištěný maminkami.
PROROCTVÍ PANNY MARIE Z QUITO PRO DNEŠNÍ ČASY
Miroslava Čejková
Je přímo s podivem, jak v dnešní mediální společnosti zaplavené nejrůznějšími podružnými informacemi ty závažné zůstávají nepovšimnuty nebo jsou záměrně diskreditovány. Nejinak tomu chodí i v Církvi, pouze s tím rozdílem, že je tím mimo jiné dávána v sázku spása duší. O utajovaném třetím fatimském proroctví zde není třeba hovořit, alespoň se o této manipulaci obecně ví. Existuje však jiné proroctví Panny Marie, jehož věrohodnost se vyrovná církevně uznaným zjevením ve Fatimě, Lurdech či v La Salletě, a jež přímo promlouvá k našim časům. Ano, Matka Boží v 17. století v Quitu, v hlavním městě Ekvádoru, svěřila matce Marianě Františce de Jesús Torres y Berriochoa (1563 – 1635) vize týkající se dvacátého století. Dnes sbíráme jedovaté plody tehdy předpovězeného úplného morálního rozkladu, za jehož ukrácení se matka Mariana obětovala.
UZAMČENÁ HALÍKOVA „LABORATOŘ“
Michal Semín
Měl jsem zrovna rozepsaný článek, v němž hájím Tomáše Halíka před obviněním z ateismu. Když tu pročítám sobotní Lidové noviny a v nich Halíkovo konstatování, že by si jeho ateistický oponent T. Hříbek vlastně nejvíc rozuměl s fundamentalistou Semínem, jehož pojetí víry údajně uvízlo v osidlech 19. století. Právem T. Halík vyčítá svému Hříbkovi, že nekritizuje křesťanství, ale jeho karikaturu. A do té se to pak strefuje! Však o tom také T. Halík ví svoje, neboť stejnou metodu používá dlouhodobě ve sporu s kritiky filosofických a teologických směrů, odvozených z kriticky neprověřených premis novověkého myšlení.
BOŽÍ TRESTY? DNES CENZUROVÁNO!
PhDr. Radomír Malý
Témat, která jsou v dnešní demokratické společnosti „nekorektní“, neustále přibývá. Homosexualita, smilstvo, satan a peklo… k tomu se řadí i Boží tresty. Toto platí ne pouze v bezbožeckém prostředí, ale i v samotné neomodernismem kontaminované církvi. Boží tresty jsou zkrátka tabu. Po nedávné tragédii v německém Duisburgu, kde dav při Techno Party ušlapal několik lidí, se němečtí biskupové předháněli v ujišťování, že se nejednalo o žádný Boží trest, neboť je prý absurdní, aby milosrdný Bůh „trestal“ za pouhé projevy radosti mládí.
V letošních číslech 30 a 31 Katolického týdeníku, jenž vychází jako list českých a moravských diecézí, byly otištěny dva články, které jsou v rozporu s katolickou naukou, vztahující se k pátému a šestému Božímu přikázání.
POZNÁMKY KE KNIZE PETERA KREEFTA ACH, TEN SOKRATES
Michal Kretschmer
Kniha sestává ze tří rozhovorů, jež vede fiktivní Sokrates, znající celou dnešní vědeckou i filosofickou problematiku, ale zůstávající věrný své metodě filosofického tázání se, jak ji známe z Platonových dialogů. V prvním rozhovoru je mu oponentem dr. Rex Herrod, jenž provádí potraty. V druhém se k němu přidává profesor Attila Tarian, zabývající se filosofickou etikou a konečně ve třetím se k nim připojuje psycholog Pop Syke.
U čtenáře četba knihy nevyžaduje nějaké hlubší filosofické vzdělání. Stačí zdravý rozum, který ocení neúprosnou logiku Sokrata odhalující nedostatky a rozpory v tvrzeních jeho oponentů. Argumenty Sokrata se opírají jen o rozumové úvahy, nikdy o nějaké náboženské přesvědčení.
ZMĚNA PAPEŽOVA POSTOJE K TŘETÍMU FATIMSKÉMU TAJEMSTVÍ?
Michal Semín
Letošní mariánský máj přinesl dvě významné události, vztahující se k poselství Panny Marie z Fatimy. Ve Věčném městě se ve dnech
3. – 7. května uskutečnila mezinárodní konference pořádaná The Fatima Center, kde se před zraky více než stovky účastníků, biskupů a kněží ze všech obydlených světadílů, diskutovalo o tom, zda je možné považovat v roce 2000 Svatým stolcem zveřejněné třetí fatimské tajemství za úplné.
„REÁLNÝ“ A „POTENCIÁLNÍ“ ČLOVĚK?
Radomír Malý
Nejvyšší soud mexického státu a zároveň hlavního města Mexika Ciudad de Mexico nejenže schválil legální potraty, ale stanovil také tresty vězení pro zdravotníky, kteří z důvodů svědomí je nebudou chtít provádět nebo na jejich průběhu spolupracovat. Zdůvodnil to, jak uvedl polský „Nasz Dziennik“, velmi svéráznou právní argumentací, jež zní: „Lidská práva reálného člověka musí mít přednost před lidskými právy člověka jen potenciálního.“ Škoda, že se toho nedožil A.C.Lewis. Jeho „Rady zkušeného ďábla“ mohly být obohaceny o další finty pekelníků, neboť tato právní filozofie jakoby přímo vzešla z Luciferovy advokátní kanceláře.
A PŘECE JE SOUVISLOST MEZI „KNĚŽSKOU PEDOFILIÍ“ A HOMOSEXUALITOU
MVDr. Pavel Čermák
„Mnozí psychologové a psychiatři ukázali, že neexistuje žádná souvislost mezi celibátem a pedofilií. Ale mnozí další ukázali, jak jsem se v poslední době dozvěděl, že existuje souvislost mezi homosexualitou a pedofilií. Taková je pravda. Mám doklady od psychologů. V tomto je ten problém.“
Radomír Malý
Mám před sebou dokument rady ČBK Justitia et Pax k nadcházejícím volbám, podepsaný J.E. biskupem mons. Václavem Malým a nevěřím vlastním očím. Od r. 1990 se biskupové systematicky bránili zaujmout před volbami výraznější stanovisko morálního charakteru z obavy před „vměšováním se do politiky“ – a teď se biskup Malý zcela nepokrytě jménem České biskupské konference, podpořen plzeňským J.E. mons. Františkem Radkovským, jak bylo možno poslechnout si v televizi, vyjadřuje k tak ryze politickým a finančním otázkám, jako je státní dluh. Tím spíše si zaslouží pochvalu a ocenění olomoucký arcibiskup J.E. mons. Jan Graubner, který se jako předseda ČBK od dokumentu jasně distancoval.
MAJÍ HOMOSEXUÁLNÍ AFÉRY V CÍRKVI A DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL NĚCO SPOLEČNÉHO?
Pavel Čermák
Musíme se ptát, jak je toto možné právě v katolické církvi, která od svého vzniku prohlašuje homosexualitu za hříšnou. A zde se dostáváme k podstatě věci. V šedesátých letech dvacátého století se začalo prosazovat takzvané Hnutí lidského potenciálu, spojené s humanistickou psychologií. Jedni ze zakladatelů Hnutí lidského potenciálu byli Abraham Maslow a Carl Rogers. Maslowovy myšlenky rozvinul Carl Rogers do podoby client-centered therapy, neboli léčby zaměřené na klienta. Stoupenci tohoto hnutí považují za nejvyšší stupeň vyjádření lidského života myšlenku seberealizace.
Radomír Malý
Kdo sleduje televizní zpravodajství, musí být nutně překvapen mediální masáží, jak je údajně Katolická církev prolezlá skrz naskrz kněžími-pedofily, kteří zneužívají děti. K tomu nezbývá než prohlásit zcela jasně a otevřeně: Jedná se o obrovskou lež nepřátel Církve a Ježíše Krista! V čem spočívá? Nikoli v tom, že by mnohé případy zneužívání v některých církevních institucích v USA, Irsku, Německu či Rakousku nebyly pravdivé. Smutnou skutečností je i to, že někteří církevní představení nepostupovali proti viníkům s náležitou razancí nebo je dokonce kryli. Bolest, lítost nad tím a spravedlivé rozhořčení jsou tady přirozenou reakcí věrných katolíků.To však nestačí. Zůstat pouze u toho by bylo kapitulací před nepřáteli víry.
LIDSKÁ DŮSTOJNOST NEBO PÁD DO ŽUMPY?
Radomír Malý
Mezi českými nekatolíky (ale i vlažnými nebo modernisticky orientovanými katolíky) je rozšířen názor, že tradiční a konzervativní katolíci jsou zamračenými škarohlídy, kteří nerozumějí vtipům a zábavě, jenom prý pořád vyhrožují Božími tresty. Hlásají to především lidé, kteří se s pravověrnými katolíky setkávají jen velice málo. Kdyby byli s nimi v častějším kontaktu, rychle by zjistili, že veselé kopy, které umí pobavit, u nich rozhodně nechybí.
Kdo zná moji maličkost, tak ví, že i já nějak patřím k tomuto typu. Jako pravý Moravák a Brňák, „křtěný“ Svratkou a Sušilovým Rousínovem, rád posedím u sklenky dobrého vína nebo šálku kávy, k čemuž neodmyslitelně patří jadrné anekdoty a smích tak bujarý, až mne nebožka žena častokrát musela brzdit (upozorňuji, že se řehtám jako kobyla). Za mlada jsem na plesech řádíval jako „lev salónů“ a i dnes, v „ranně důchodcovském“ věku pokaždé se zaujetím poslouchám dobrou, břesknou a ryčnou lidovou muziku.
ŠVÝCARSKÁ ČOKOLÁDA MÁ DIVNOU PŘÍCHUŤ
Radomír Malý
Švýcarské krajině dominují – jak jinak – kostely. Katolické i protestantské, neboť čtyřjazyčné obyvatelstvo je konfesně rozděleno téměř přesně půl na půl. Teď ale do toho vstupuje nový prvek: islám. V zemi žije cca 7 procent muslimských přistěhovalců, často už ve druhé generaci. Za tu dobu si stačili vybudovat mešity, k nimž neodmyslitelně patří minarety, tj. štíhlé věže, z nichž muezzini, nižší duchovní, vyvolávají modlitby. Právě o tyto minarety šlo v nedávném kontroverzním hlasování, ne o to, že by někdo chtěl mohamedány ve Švýcarsku zbavit svobody vzývat Alláha a proroka Mohameda.
Tomáš Auer
Není odpovědné a prozíravé pro konzervativce a obzvláště pro křesťanské demokraty, jestliže bezmezně a nekriticky mluví o výhodách členství a užší integrace s EU, a přitom zamlčují či bagatelizují negativa a úskalí, která s sebou přináší postupné vytváření struktur a posilování moci evropského nadnárodního státu prostřednictvím ratifikace Lisabonské smlouvy. Naopak by měli před důsledky přijetí Lisabonské smlouvy varovat své voliče a celou českou společnost. Lisabonská smlouva podlamuje suverenitu členských států EU, zvláště menších států jako je Česká republika. Dosavadní smlouvy EU umožňovaly zpravidla jen jednomyslné hlasování, kdežto Lisabonská smlouva je ve většině případů nahradí hlasováním kvalifikovanou většinou a pomocí obecných překlenovacích ustanovení tzv. paserel bude možné rozšířit hlasování kvalifikovanou většinou také na nové oblasti pravomocí. To znamená, že ve věcech, ve kterých budeme kvalifikovanou většinou přehlasováni, bude rozhodováno o nás bez nás.
Radomír Malý
Hans Christian Andersen, bratří Grimmové, u nás Karel Jaromír Erben a Božena Němcová… Kdo by neznal jejich pohádky? K nim se v posledních dnech možná zařadila i chomutovská paní primátorka Ivana Řápková.
Její pohádka má s těmi klasickými jedno společné: Vypráví něco, co se nikdy nestalo a za standardní situace stát nemohlo. Paní magistra Řápková chce totiž žalovat plzeňskou právnickou fakultu. Prý „zašantročila“ všechny její doklady o pětiletém magisterském studiu. Ona sama vlastní pouze diplom, opravňující užívat před jménem titul mgr. Tak aspoň to tvrdila v pátek 6. 11. v pořadu „Události, komentáře“ na ČT 2 redaktoru Jakubu Železnému.
Každý vysokoškolský pedagog se musí smát tvrzení Řápkové, že se na fakultě „ztratily“ dokumenty o jejím studiu. To je prostě za normálních okolností totální nesmysl, který potvrdí každý, kdo někdy na vysoké škole učil.
ZÁKAZ KŘÍŽŮ V ITALSKÝCH ŠKOLÁCH ANEB „ZDRAVÝ LAICISMUS“ V PRAXI
Michal Semín
Z této aféry si lze vzít několikeré poučení. Je zřejmé, že svou suverenitu neztratily členské státy až ratifikací Lisabonské smlouvy, ale již mnohem dříve. Přestože italská vláda rozsudek odmítá a hodlá jej soudně napadnout, z rozsudku ESLP je zřejmé, že v očích této evropské instituce je Itálie pouhým regionem širšího politického celku, jehož právní řád transcenduje normy jednotlivých států, sdružených v Radě Evropy. Této skutečnosti si všímají mnozí domácí i zahraniční komentátoři či veřejně činné osoby, což lze s potěšením kvitovat. Bohužel mezi nimi nevidím žádné lidovce, Msgr. Halíka či jiné české koryfeje křesťansky zabarveného europeismu.
BUDETE PO ŠKOLE, DOKUD NEBUDETE ZPÍVAT ČISTĚ!
Radomír Malý
Při zprávách o druhém irském referendu k Lisabonské smlouvě jsem si vzpomněl na svá školní léta. Bylo to za chruščovovské euforie, kdy se věřilo, že komunismus, čili „ráj na zemi“, už je na dosah ruky. Učili jsme se tenkrát v hodině zpěvu k tomu písničku. Ale ouha – nota falešná. Protože šlo o poslední hodinu toho dne, naštvaná učitelka řekla: „Budete tady po škole tak dlouho, dokud nebudete zpívat čistě!“
Podobnost s irským referendem je samozřejmě „pouze náhodná“. „Budete tak dlouho chodit k urnám, dokud nezvolíte správně!“ – takový byl smysl opakovaného irského hlasování o LS.
ZAMYŠLENÍ NAD OTÁZKAMI ČBK U PŘÍLEŽITOSTI NÁVŠTĚVY SVATÉHO OTCE
P. Tomáš Stritzko FSSPX
V brožuře k přípravě na návštěvu Svatého otce nám naši otcové biskupové předkládají otázky k zamyšlení nad naším životem, nad druhými a nad naší společností. Myslím si, že po dvaceti letech od pádu komunismu při příležitosti návštěvy papeže je toto zpytování nad tím, co jsme udělali s dědictvím katolíků, kteří ve čtyřicetileté éře komunismu prolévali svou krev pro Krista a připravili půdu pro obnovu Církve, velmi vhodné. Jako český katolík se i já cítím osloven těmito otázkami a chtěl bych se s vámi podělit o některé úvahy nad těmito tématy. Čerpám ze svých zkušeností v pastoraci, ale i ze svědectví svých osobních kněžských přátel v českých a moravských diecézích a z pozorování života v naší společnosti. Mé názory nejsou míněny jako nějaká superdogmata, ale jako pobídka k zamyšlení, ke kladení otázek zodpovědným autoritám a k práci na řešení v duchu katolické víry.
Dariusz Zalewski
Slovo „manipulace“ má dnes široký význam a bývá používáno poměrně svévolně. Jeho kořeny pocházejí z latinského výrazu pro ruku (manus) a etymologicky se vztahuje k činnostem vykonávaným pomocí rukou. Takovéto úkony nemusejí mít v sobě pejorativní rys. Vždyť například řemeslník (tzv. „zlaté ručičky“) mnohdy uvolňuje zarezlou matku pomocí „nekonvenční“ manipulace, a nikdo mu nebude vyčítat, že tím porušuje morální normy.
To, co je přípustné v mechanice, však nabírá v jiných oblastech kultury záporných rysů. Je to patrné zejména v souvislosti s médii, kde jsou informace vytvářeny tak, aby ovlivňovaly postoje jednotlivých posluchačů, televizních diváků či čtenářů.
BYL HITLER ŽENA? PSALI TO V NOVINÁCH…
Martin R. Čejka
Není to zas až tak dávno, co mi jeden starý a zbožný varhaník, který je dnes již na pravdě Boží, s poněkud tajemným výrazem ve tváři sdělil, že se našel svatý grál, a ukázal mi starý výtisk časopisu Hrom s článkem „Svatý grál nalezen v milánské zastavárně!!!“. Stejnému zdroji uvěřila i babička jednoho známého, když mu nadšeně vyprávěla o jistém americkém farmáři, který svou brokovnicí skolil krvelačného motýla s rozpětím křídel dva metry a nějaké centimetry. Hrom si svého času zakládal na zcela smyšlených událostech, přičemž asi jen málokdo z jeho tvůrců očekával, že by jim někteří čtenáři mohli opravdu uvěřit. Ale, jak vidno, mýlili se, a tak možná dodnes mezi námi žijí lidé, kteří jsou přesvědčeni, že „Hitler byl žena!!!“, neboť o tom četli v Hromu a dokonce viděli i „tajné fotografie“, na nichž byl Führer s decentně vyvinutým poprsím zachycen v slušivém kostýmku.
BĚDA TOMU, SKRZE KOHO PŘICHÁZEJÍ POHORŠENÍ
Michal Semín
Premonstrátský klášter v Želivě zažil již mnohá ponížení. Kdo by se domníval, že tím největším zlem, které klášter postihlo, byla jeho přeměna na internační tábor po zákazu mužských řádů komunistickým režimem, mýlí se. Přes veškerou hrůzu přineslo komunistické pronásledování také, i když to komunisti nezamýšleli, dobro – oběť ze strany internovaných a svědectví o zázračném uzdravení dominikána Jiřího Maria Veselého. Horší než komunistická perzekuce totiž bylo „spuštění na místě Božím“, jež se v želivském chrámu odehrálo letošního 22. srpna.
ŽHÁŘSTVÍ VE VÍTKOVĚ A DIKTATURA RELATIVISMU
Radomír Malý
Podpálit dům, kde spí malé dítě, je bezpochyby bestialitou těžkého kalibru. Na pachatele tohoto činu v severomoravském Vítkově vůči cikánské rodině by plně sedla Spasitelova slova o mlýnském kameni, jenž by jim měl být uvázán na krk. Dvouletá Natálka přežila jen o vlásek a následky si ponese celý život.
Jenže připomenul jsem si v této souvislosti jiný případ, který se udál před pár lety v USA. Jedna zdravotní sestra, zaměstnaná na potratové klinice, odcházela z práce domů a najednou uslyšela na dvoře ústavu srdceryvný dětský pláč.
PŘEDNÁŠKY O KATOLICKÉ VÍŘE A ZÁSADÁCH KŘESŤANSKÉHO ŽIVOTA
Pod hlavičkou Institutu sv. Josefa se uskutečnil velký počet zajímavých přednášek a diskusí. Téměř všechny byly zaznamenány a později rozšířeny prostřednictvím CD nosičů mezi značný počet věřících. Přesto jsou jistě nepravidelní návštěvníci těchto stránek z řad věřících a zájemců o katolické učení, kteří si dosud žádnou přednášku neposlechli, neboť se žádné osobně nezúčastnili a ani neměli dostatečný motiv k obstarání si její nahrávky. Snad by se rozhodli jinak, kdyby si mohli ověřit, že poslech těchto přednášek jejich křesťanský život může významně obohatit. Proto jsme se rozhodli vyjít všem váhavcům vstříc a na odkazu nahrávek zveřejnili kratší úryvky přednášek, ze kterých lze získat představu o jejich zaměření a obsahové kvalitě.
ŠŤASTNÉ DĚTI
Radomír Malý
Protikatolická propaganda často používá argumentu, že prý katolická víra vychovává ke skrupulozitě, k neustálému strachu před věčným zatracením v pekle a vůbec ke stresovému životu. To se prý projevuje už v životě malých dětí. Skutečnost je ovšem zcela jiná. Tam, kde jsou děti vychovávány v pravé, autentické katolické víře, prožívají naopak radostné dětství a mládí. Jejich život je totiž od útlého věku zakotven v Bohu, konkrétně ve vtěleném Bohu, Ježíši Kristu, který vždycky byl a je zdrojem nefalšované radosti. Institut sv. Josefa vydal již 5 CD s názvem „Štastné děti“ (a další se k vydání připravují).
PAPEŽ A OBAMA
Michal Kretschmer
V souvislosti s audiencí Obamy u papeže je třeba si klást otázku, zda je vhodné, aby papež, biskupové či představitelé katolických organizací přijímali osoby, které ve svém oficiálním postavení zřetelně pracují proti Církvi a dodržování přirozeného mravního zákona. Na jednu stranu se zdá, že rozhovor s nimi by je mohl od jejich úmyslů alespoň částečně odvrátit či zpomalit jej ich provádění, na druhou stranu se tím ale vytváří dojem, že křesťané s nimi mají něco společného. Myslím, že je třeba se s nimi buď vůbec nesetkávat, aby takový až nápadný bojkot mohl být prezentován jako vyjádření odporu vůči jejich postojům a chování, nebo při setkání s nimi se jasně vyjádřit tak, aby to nemohlo být vykládáno jako podpora ze strany křesťanů.
OD KYTARY PO POHORKY
Martin R. Čejka
Humor může být útočištěm v rozbouřených dobách, aby se člověk nezbláznil, ale také zbraní, která neviditelně proniká do ledví nepřátel. Ostatně náš národ i v těch nejtěžších časech dokázal vtipem čelit protivenství osudu. Někteří to považují za slabost, já však za sílu. A tak pro mne není žádnou urážkou, označil-li nacistických říšský protektor Reinhard Heydrich Čechy za „smějící se bestie“, neboť právě z jeho úst je to poklona, ač nechtěná.
Kolumbijský katolický filosof Nicolás Gómez Dávila s trochou cynismu napsal: „Při pohledu na dnešní Církev (klérus – liturgie – teologie) je tradiční katolík nejdříve pobouřený, poté zarmoucený, a nakonec propuká v smích.“ Účelem toho článku není zesměšňovat duchovní osoby či instituce, nýbrž poukázat, k jakým podivným, až komickým, někdy tragikomickým, projevům vede nové náboženství zvané „pokoncilním katolicismem“, a poodhalit hlubší problém.
KŘESŤANSKÁ NEBO PROTIKŘESŤANSKÁ „PLATFORMA“?
Radomír Malý
Je před volbami a ČSSD potřebuje i křesťanské, především katolic/pké, hlasy. Tzv. Křesťansko-sociální platforma má věřící přesvědčit, že „socani“ nehlásají nic protikřesťanského. Volební stratégové ČSSD uvažují profesionálně: když pravidelný návštěvník nedělních bohoslužeb, jenž se octne v pokušení dát ČSSD hlas kvůli jejímu sociálnímu populismu, uvidí na její kandidátce „praktikujcího katolíka“ z „křesťanské“ platformy, nebude již dále zkoumat názory této partaje na morální problematiku, protože už má alibisticky „rozhodnuto“. Když za ČSSD kandidují i „praktikující“ křesťané, tak přece nemůže hlásat nic protikřesťanského, proto šup do urny její lístek!
SMRT POTRATÁŘE
Michal Kretschmer
Je nesporné, že se potratář dopouští obvykle opakovaně hříchu vraždy za přitěžujících okolností, kterými jsou smrt bezbranné nevinné lidské bytosti a zisk jako motiv činu. Potratář je nájemný vrah. Takový zasluhuje potrestání a to rozsudkem a výkonem trestu smrti. Státy místo aby umožňovaly vraždění nenarozených, mají naopak potratáře přísně trestat. Z hlediska pozemtřetí fatimské tajemstvíské spravedlnosti vycházející ze zásady „zub za zub, oko za oko“ G. Tiller dokonce dostal méně, než si zasloužil.
KONSEKVENCE VE VÝCHOVĚ
Rüdiger Kitzmann
Rozhodující jsou i jasné a jednoznačné hranice. Bud platí to, co požaduji, bez výhrady, nebo raději nevyžaduji nic. V každém případě si člověk musí předem dobře rozmyslet, jak to, co vyžaduje, tak jakým způsobem to vyžaduje. Kdo připustí diskusi a musí v důsledku toho něco vzít zpět, ten už v tomto případě, stejně jako v následujících prohrál. To samozřejmě neznamená, že by děti neměly žádné právo se k pravidlům vyjádřit. Rozhodující je zde okamžik načasování: než „odklepnete“ nějaké pravidlo jako platné a vypustíte ho do světa, je možné ještě prodiskutovat, co a jak. Později ale už ne, jinak hrozí, že se zapletete do neblahého bludného kruhu bojů o moc, kapitulaci a ztráty autority… Také věk dětí je důležitý. Čím je dítě mladší, tím menší má právo se vyjádřit, protože schopnost posoudit situaci a duševní rozhled dozrávají teprve s přibývajícím věkem. Je proto nebezpečné a nesmyslné nechávat malé děti, které ještě vůbec nejsou s to posoudit dosah svého jednání, kdeco rozhodovat. Snadno potom podlehnou scestné představě, že mohou do všeho mluvit a všechno spoluurčovat.
BUDOU NA PRANÝŘI I NAŠI STAŘÍ KATECHETÉ?
Radomír Malý
Už je to nějakých sedm let, kdy světová média krmila veřejnost zprávami o sexuálním zneužívání mladých mužů katolickými kněžími v církevních ústavech v USA. Aféra však rychle utichla. Ukázalo se, že přes nepopiratelný nárůst těchto odsouzeníhodných jevů v pokoncilním období, souvisejících s neomodernistickou relativizací katolické sexuální morálky, se jednalo o netypické případy, jakých bylo u učitelů nebo lékařů podstatně více než u duchovních. Vyšlo též najevo, že mnohá obvinění si různí chytráci vymysleli, aby dostali od příslušné církevní instituce tučné odškodné.
Teď ale vydala zprávu vyšetřovací komise irské vlády, zřízená r. 1999 na základě televizní reportáže o údajně „otřesných“ poměrech v církevních tzv. „reformních“ internátních školách, které byly obdobou našich „pasťáků“, tj. domovů pro mravně narušenou mládež. Zpráva je založena na výpovědích 2500 bývalých chovanců těchto zařízení od 30. do 80. let minulého století a konstatuje, že děti tam byly „bity, týrány hladem a sexuálně zneužívány“. O sexuálním zneužívání bude nejspíš platit totéž, co je v předchozím odstavci řečeno o stejných případech v USA. Prokázaná provinění samozřejmě nehájím a požaduji spravedlivé potrestání. Novinkou se tu ale stává obvinění z „bití“ a „týrání hladem“. To může být velmi nebezpečný precedens k perzekuci nekonformních pedagogů a také rodičů.
JAK V NESKROMNÉ DOBĚ VYCHOVÁVAT KE SKROMNOSTI?
Dariusz Zalewski
Vyzývavé oblečení, nepřiměřené líčení nebo barvení vlasů není na našich školách ničím výjimečným. Polský tisk nedávno dokonce psal o gymnazistce, která napadla učitelku, protože jí nařídila smýt make-up. Kardinál Stefan Wyszyński již před několika desítkami let poznamenal, maje na mysli dospělé ženy, že se v ulicích místo matek objevily manekýny. Ze všeobecného úpadku mravů jsou obviňovány sdělovací prostředky, vliv vrstevníků, a rovněž, stále častěji, ne příliš vhodný příklad rodičů. Provokativní způsob oblékání se týká jak děvčat, tak chlapců. A nejde pouze o koketování s opačným pohlavím. Oděv, souvisí-li s vlivem subkultur, bývá také světonázorovým vyjádřením.
ČAU, KATOLICKÁ CÍRKVI!
Radomír Malý
Tímto poněkud méně zdvořilým pozdravem se s pravou církví Kristovou rozloučil (publikováno na internetovém médiu „kreuz.net“ 17. 3. 2009) jeden nedávný německý konvertita. Jeho slova stojí alespoň za zkrácenou citaci: „Je mi 27 let a konvertoval jsem před pár lety ke Katolické církvi plný nadšení a idealismu. Teď odcházím s těžkým a zlomeným srdcem. Vedou mne k tomu dva důvody.
KNĚŽSKÉ BRATRSTVO SV. PIA X. VYZÝVÁ PŘEDSEDU NĚMECKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE K ODVOLÁNÍ SVÉHO VEŘEJNĚ ZASTÁVANÉHO BLUDU
Představený německého distriktu FSSPX P. Franz Schmidberger vydal 27. 4., na svátek sv. Petra Canisia, prohlášení, ve kterém požaduje okamžitou nápravu duchovních škod, způsobených zastáváním nekatolického učení o povaze Kristovy vykupitelské oběti předsedou Německé biskupské konference arcibiskupem Robertem Zollitschem.
Z prohlášení P. Schmidbergera:
Arcibiskup Robert Zollitsch, předseda Německé biskupské konference, popřel na Bílou sobotu v televizním pořadu „Horizonty“ smírnou povahu utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista. Tvrdil, že Bůh, skrze utrpení svého Syna, pouze prokázal solidaritu s lidmi, kteří také trpí a umírají. Ježíš sice na sebe vzal hříchy lidstva, nepřinesl však za ně zadostiučinění, pouze tím vyjádřil svou spjatost s lidmi.
Popření smírné oběti, požadované Otcem, je zásadním způsobem bludné.
Zde je podstatný úryvek z výše uvedeného rozhovoru:
Tazatel: „Vy již nepovažujete za oprávněné tvrdit, že Bůh obětoval svého Syna pro naše hříchy? Již byste se takto nevyjadřoval?“
Arcib. Zollitsch: „Nikoli. Bůh dal svého Syna ze solidarity s námi, aby ukázal – máte pro mne takovou cenu, že jsem zcela s vámi a to v každé situaci“.
Předseda Německé biskupské konference popírá článek víry. Pokud toto své tvrzení neodvolá, vystavuje se nebezpečí, jak o tom svědčí kanonické právo, formální hereze.
Učení Církve je jednoznačné: Meritorní příčinou je jednorozený Syn, náš Pán Ježíš Kristus, „když jsme s ním byli ještě znepřáteleni,“ (Řím 5, 10), protože „nás miloval svou velikou láskou“ (Ef 2, 4), a skrze své svaté utrpení na dřevě kříže zasloužil naše ospravedlnění (kap. 10) a tak za nás přinesl satisfakci Bohu Otci (Trid. koncil, DH 1529).
Svědectví Písma sv. je nevyčerpatelné. Zde je jen nepatrný výběr:
„…teď, když jsme ospravedlněni jeho krví…byli jsme usmířeni smrtí jeho Syna“ (Řím 5, 10).
„On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě“ (1 Petr 2, 24).
„Jeho ranami jsme byli uzdraveni“ (Iz 53, 6).
Toto je moje krev, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů“ (Mt 26, 28).
Shrneme-li to, zdá se, že arcibiskup Zollitsch činí ze smírné oběti pouhou „oběť solidarity“. Kristus trpí na základě své přináležitosti k lidem, jako jakýsi terapeutický společník v našich těžkostech a nikoli z důvodu objektivní potřeby vykoupení z hříchu.
Vyzýváme tímto arcibiskupa Freiburgu a předsedu Německé biskupské konference k okamžitému zřeknutí se výše uvedeného názoru. Ten je třeba považovat za herezi, a protože vyšel z úst vysoce postaveného biskupa, působí nemalou škodu.
Doufáme, že k vyjasnění tohoto stanoviska dojde veřejně a to během několika málo dní.
Originální rozhovor s arcibiskupem Zollitschem si můžete poslechnout zde: http://www.kreuz.net/article.9028.html
OBRANA DRMOLÍCÍCH BABIČEK
Martin R. Čejka
Bylo to krátce po mé konverzi, kdy jsem se jistému známému, mimochodem stoupenci tzv. charismatické obnovy, svěřil, že mi dělá velké potíže modlitba k Panně Marii. U bývalých protestantů se jedná o jev poměrně rozšířený, neboť protestantismus považuje mariánskou úctu (navzdory tomu, „co nás spojuje“) za ďábelskou modloslužbu. A i přes rozumové přijetí pravé křesťanské víry, tj. víry katolické, zůstávají v člověku podivné skryté pocity, jako by se úctou Matky Boží dopouštěl něčeho nedovoleného, či přinejmenším přepjatého. Můj známý mi ochotně nabídl pomoc, pozval mě do „spolča“ a s výrazem svobodného zednáře, který adeptovi nabízí povýšení do lóže, dodal: „U nás je to jiné. U nás se nemodlíme jako drmolící babičky v kostele.“ Musím přiznat, že mě ta slova z úst katolíka překvapila, neboť podobné věty jsem slýchával ve „spolču“ protestantském.Záhy jsem zjistil, že můj známý není se svým názorem na „drmolící babičky“ v Církvi osamocen.
SVĚT, VE KTERÉM ŽIJEME
Michal Kretschmer
V Písmu svatém je slovo „svět“ používáno v trojím významu. Za prvé je tím označováno vše stvořené, onen „svět viditelný i neviditelný“ zmiňovaný v Kol 1,16. V tomto smyslu je svět něčím dobrým, protože má za původce Boha. Někdy se slovem „svět“ rozumí jen naše Země či její obyvatelé (např. v Deut 30,4, 1 Sam 17,46, Neh 1,9, Žalm 33,8, Mat 4,8, Mat 24,14).
V křesťanské literatuře a kázáních se též hovoří o „marnosti světa“ a odrazuje se od ní. Je tím myšleno zaměření člověka na stvořené věci, které je odtrženo od jeho posledního cíle, totiž spásy duše, kdy stvořené věci, jež nemusí být samy o sobě špatné, jsou vyhledávány pro ně samé. V tomto druhém významu slova „svět“ vybízí sv. Pavel, aby ti, „kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali“ (1 Kor 7,31). Píše též o rozpolcenosti těch, kdo se starají „o světské věci“ (1 Kor 7,33-34).
V Novém zákoně, především u sv. Jana, se vyskytuje ještě další význam slova „svět“, a to jako společenství hříšníků odvrácených od Boha, které je pod mocí satanovou.
JAKÉ JSTE VYBRALI JMÉNO?
P. Dariusz Madejczyk
Otázka výběru jména dítěte většinou vyvstává ještě několik měsíců před jeho narozením. A dokonce i ti, pro něž je manželství teprve vzdálenou vyhlídkou, nezřídka dumají, jaké jméno dají svému dítěti.
Otázka je o to zajímavější, že důvody, jimiž se při volbě dnes řídíme, jsou vskutku rozličné. Pohnutky jedněch jsou velmi jednoduché, odráží módu, oblibu herců, zpěváků či dokonce postav z televizních seriálů. Pro jiné je to však věc, která se bezprostředně dotýká víry – hledají svému dítěti svatého patrona.
PO WILLIAMSONOVI KONDOMÁNIE?
PhDr. Radomír Malý
Ještě ani nevychladly počítače redaktorů světových médií po článcích,
rozpitvávajících výroky biskupa Williamsona o holocaustu – a už má Katolická
církev další „aféru“. Tentokrát se o ni postaral papež Benedikt osobně. Řekl
na tiskovce v letadle do Kamerunu, že kondom neřeší situaci nakažených virem
HIV/AIDS, spíše ji ještě zhoršuje. Raketovou rychlostí jsou už tady protesty
vlád: francouzská, belgická, německá (a možná už i některé další, o kterých
ještě v tuto chvíli nevím). Jak informují Britské listy 19.3., společným
jmenovatelem je údiv nad tím, že Katolická církev neuznává, že kondom
„bezpečně“ chrání před nákazou, vždyť to tvrdí Světová zdravotnická
organizace WHO! Zajímavé – ještě před pár lety i horliví zastánci této
latexové gumy psali, že neposkytuje spolehlivou ochranu, pouze prý „snižuje“
riziko nákazy. Proč najednou tato změna? Čichám, čichám….ano, člověčinu,
jenže z té její horší stránky. Je krize a zboží nutno prodat! Odbyt se musí
zvýšit, proto kondom je zaručeně spolehlivý – a pokud ne, platí bod číslo 1.
TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ GENERÁLNÍHO PŘEDSTAVENÉHO KNĚŽSKÉHO BRATRSTVA SV. PIA X.
Papež Benedikt XVI. zaslal 10. 3. 2009 dopis biskupům katolické církve, ve kterém objasňuje motivy, jež jej vedly k důležitému kroku z 21. 1. 2009 (Dekret o snětí exkomunikací).
Po nedávné „vlně protestů“ srdečně děkujeme Svatému otci za to, že vrátil diskusi na místo, které ji přísluší, tedy do úrovně věroučné. Plně s ním sdílíme jeho hlavní starost hlásat evangelium „v naší době, kdy je víra na rozsáhlých územích vystavena nebezpečí zániku jako plamen, který už nemá čím se živit“.
Církev nepochybně prochází údobím velké krize, jež může být překonána pouze integrálním návratem k čistotě víry. Spolu se svatým Atanášem vyznáváme, že „kdokoli chce být spasen, je v prvé řadě třeba, aby se držel katolické víry. Jestliže ji někdo nezachová neporušenou a ucelenou, bezpochyby zahyne navěky.“ (Atanášovo vyznání víry)
Aniž bychom chtěli Tradici omezovat rokem 1962, přejeme si, aby byly Druhý vatikánský koncil a pokoncilní učení chápány ve světle této Tradice, kterou sv. Vincent Lérinský definoval jako to,“co bylo věřeno vždy, všude a všemi“ (Commonitorium), bez přerušení a v plně homogenním rozvoji. Jen tak budeme moci účinně přispět k evangelizaci, přikázané Spasitelem (viz Mt 28:19-20).
Kněžské bratrstvo sv. Pia X. ujišťuje Benedikta XVI. o své připravenosti zahájit věroučné rozhovory, které dekret z 21. ledna považuje za „nevyhnutelné“, vedeno touhou sloužit zjevené Pravdě, jež je nejvyšším úkonem lásky k všem lidem, křesťanům i nekřesťanům. Ujišťuje jej svými modlitbami, aby jeho víra nepřestala a tak mohl utvrzovat svoje bratry (viz Lk 22:32)
Svěřujeme tyto věroučné rozhovory pod ochranu naší Panny Marie Matky Důvěry, plni jistoty, že nám vyprosí milosti k tomu, abychom věrně předali to, co jsme obdrželi, „tradidi quod et accepi.“ (1 Kor 15:3)
Menzingen, 12. 3. 2009
+ Bernard Fellay
VÝCHOVA V DOBĚ DOSPÍVÁNÍ
P. Hervé de la Tour
Období dospívání je věkem starostí a problémů. Základním problémem je utváření celistvého „já“. Utváření se týká čehosi ještě nedokončeného, něčeho nestálého, co se něčím stává. Je to tedy období nepokoje a nejistoty. Jistota vzhledem k věcem a lidem mizí, a to ne proto, že by byli jiní, ale poněvadž se k nim mění vztah dospívajícího. A to souvisí se změnami, které se odehrávají v něm samotném, či přesněji v jeho uvědomování si sebe sama. Naivní představa, kterou má dítě o sobě, svém životě, bytí a možnostech – to vše, co vytvářelo jistý a jednoduchý svět, mizí. Je to, jako kdyby dítě, vstupujíc do věku dospívání, muselo znova objevovat celý svět. A to je rozhodně těžší než jeho první objevování, neboť se stává uvědomělým. Šťastná nevědomost raného dětství je navždy ta tam.
PROHLÁŠENÍ BISKUPA RICHARDA WILLIAMSONA FSSPX
Svatý otec a můj představený, biskup Bernard Fellay, mne vyzvali k tomu, abych přehodnotil výroky, jež jsem před čtyřmi měsíci pronesl v pořadu švédské televize, neboť důsledky, ke kterým vedly, jsou příliš závažné.
Vědom si těchto důsledků pravdomluvně prohlašuji, že těchto svých výroků lituji, a kdybych předem věděl, jakou škodu a bolest způsobí, zvláště Církvi, ale také pozůstalým a příbuzným obětem zločinů Třetí říše, nepronesl bych je.
V pořadu švédské televize jsem pouze vyjádřil mínění (…“domnívám se… myslím si“…) „nehistorika“, utvořené před dvaceti lety na základě mně tehdy dostupných a od té doby zřídkakdy veřejně prezentovaných důkazů. Události posledních týdnů a doporučení představených Kněžského bratrstva sv. Pia X. mne přesvědčily o mé osobní zodpovědnosti za způsobené nesnáze. Všem, které jsem upřímně pohoršil, se před Bohem omlouvám.
Jak prohlásil Svatý otec, každé nespravedlivé násilí vůči byť i jedinému člověku zraňuje lidstvo jako celek.
+ Richard Williamson
Londýn, 26. 2. 2009
PŘED 61 LETY 25. ÚNORA…
PhDr. Radomír Malý
Před 61 lety 25. února český premiér a zároveň předseda KSČ Klement Gottwald v euforickém opojení snadným vítězstvím a také alkoholem zvolal ke shromážděným davům: „Právě jsem se vrátil z Hradu… a pan prezident demisi reakčních ministrů přijal…“ Frenetický řev mužů v uniformách Lidových milicí mu byl odpovědí. Začala 40letá éra komunistické totality. Přes 230 rozsudků smrti z politických důvodů, 8-10 tisíc umučených ve vyšetřovnách StB nebo v táborech smrti Jáchymov, Bitýz, Leopoldov atd., 100 nezvěstných „reakčních živlů“, 600 zastřelených na hranici, 250 tisíc politických vězňů-muklů (mukl = muž určený k likvidaci). Tak vypadá bilance této „vlády vrahů“, jak nazval komunistický režim zlínský básník Jožka Husek, jedna z jeho obětí. Od ukončení třicetileté války r. 1648 nenajdeme v našich dějinách s výjimkou vlády nacistů režim, jenž by měl na svém kontě tak vysoký počet nevinných lidských životů.
ARCIPRAŽSKÁ TRAGIKOMEDIE
Michal Semín
Snad už každý, kdo jen trochu zasvěceněji sleduje reakci pražského arcibiskupa na „snětí exkomunikací“ biskupů Kněžského bratrstva sv. Pia X., si nejspíš položil otázku, zda internetové stránky kardinála Miloslava Vlka nespravuje nějaký skrytý sympatizant FSSPX. Autor posledních komentářů (je jím skutečně kardinál Vlk?) si obléká z ostudy kabát. Vždy, když se domnívám, že už nelze napsat větší nesmysl, bývám vyveden z omylu.
PROHLÁŠENÍ P. TOMÁŠE STRITZKA FSSPX K VÝROKŮM KARDINÁLA MILOSLAVA VLKA
OTEVŘENÝ DOPIS REDAKTORŮM ČESKÉ TELEVIZE
Vážení redaktoři Dobrého rána a pořadu Před polednem,
byl jsem pohoršen tím, jak Vaše redakce pojaly dnešní (6. 2. 2009) referování o rozhodnutí papeže Benedikta XVI. zrušit tzv. exkomunikace latae sentantiae čtyř biskupů, působících v Kněžském bratrstvu sv. Pia X. (tak zní oficiální název kněžské společnosti, kterou jste vy i vaši hosté nepřestávali označovat pejorativním slovem „lefebvristi“). Do studia jste pozvali tři hosty, kteří jsou všeobecně považováni za zastánce liberalizačních změn po Druhém vatikánském koncilu a kritiky některých postojů současného papeže. Jak jistě víte, jeden z nich se aktivně zasazuje za změnu oficiálního stanoviska Církve k homosexualitě, jiný váš host byl vyloučen z dominikánského řádu a následně z katolické církve za postoje, které nemají oporu v katolické věrouce, jakož i za aktivní členství v organizaci svobodných zednářů. Rozuměl bych tomu, kdyby si veřejnoprávní médium, usilující o nestrannost a objektivitu, pozvalo jednu z těchto osob, nerozumím však tomu, proč jste si do studia nepozvali také někoho, kdo apoštolát FSSPX zná i odjinud, než jen z lože Most či novinových článků a internetu. Proč jste nekontaktovali někoho, kdo FSSPX v České republice zastupuje či s ním spolupracuje? Proč jste ve svém časově poměrně rozsáhlém pořadu ani jednou nezmínili skutečnost, že generální představený FSSPX biskup Fellay názory biskupa Williamsona na rozsah šoa jednoznačně odmítl a že i samotný biskup Williamson se za vzniklý incident veřejně omluvil? Sledujete těmito zjevnými nedostatky ve vaší práci nějaký záměr? M. Putna karikoval FSSPX prezentací tvrzení, že na současný svět pohlížejí optikou organizovaného spiknutí proti katolické církvi, na kterém se aktivně podílejí média. To je samozřejmě hloupost – většina novinářů o dění v katolické církvi referuje jednostranně z důvodu nedostatečného vzdělání či vlastního nesouhlasu s katolickou věroukou a mravoukou a tak ke své nekvalitní a předsudečné publicistice nepotřebují jednání Velkého Orientu na Kavčích horách.
Žádám Vás tímto, v případě že se tomuto tématu budete i nadále věnovat, o větší vůli k názorové pluralitě, ke které se veřejnoprávní Česká televize alespoň teoreticky hlásí.
S přáním všeho dobrého,
Michal Semín
SVATÝ STOLEC – FSSPX: VÝCHODISKA K NAUKOVÝM ROZHOVORŮM
John Vennari
Zrušení údajných exkomunikací Benediktem XVI. je dobrou zprávou pro celou Církev. Tím patrně největším důvodem k radosti je fakt, že k tomu došlo bez toho, že by bylo Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX) nuceno zaujmout kompromisní stanoviska v otázkách víry a zásad, z nichž vychází jeho kritický postoj ke škodlivým reformám Druhého vatikánského koncilu.
HOLOCAUST, BABYCAUST A CÍRKEV BOJUJÍCÍ
PhDr. Radomír Malý
„Včera holocaust – dnes babycaust!“, tato hesla lze dnes běžně číst na transparentech při Pochodech pro život v německém jazykovém prostoru. Současné legální vraždění nenarozených dětí je tak srovnáváno s nacistickou genocidou Židů za II. světové války. Liberální a socialistická propaganda se nad tím vzteká, v Německu se obránce nenarozeného života Günther Anen právě za toto srovnání musel zodpovídat před soudem. Objektivně a z hlediska přirozené logiky však proti tomu nelze nic namítat. U obou genocid nacházíme stejný motiv: oběti jsou na obtíž, vadí – proto je zabijme!
MY JSME TA DOBA
Michal Kretschmer
Mnoho lidí, i křesťanů, má sklon naříkat nad poměry, ve kterých žijí, a prohlašovat, jak to dříve bylo jiné a lepší. Mohou mít i pravdu. O to ale nejde. To, co vadí, je postoj pasivity, ono přesvědčení, že se nedá nic dělat, které je často přijímáno s ulehčením, že nehrozí žádná povinnost akce a případného konfliktu. To není křesťanská odevzdanost do Boží vůle
VÝCHOVA PRO ŽIVOT
Zdeňka Rybová
Na prvním místě je potřeba vidět podstatu výchovy pro život v tom, že dítěti je vštěpena antirelativistická koncepce pojetí mravního kodexu; že nejde o něco, co si samy děti /lidé/ v životě vytvoří, třeba podle podmínek či zkušeností a na základě individuálního názoru, ale že jde o pevně stanovený bod přirozeného zákona. Že člověk sám není pramenem a normou.
FALEŠNÁ OMLUVA MARTINA C. PUTNY
PhDr. Radomír Malý
Putnův článek je napsán přesně v duchu komunistického štvaní po r. 1945 a ještě více po r. 1948 proti katolickým intelektuálům. Jaroslav Durych málem skončil před soudem, neboť prý „nese vinu na smrti Karla Čapka“. Bolševická propaganda tenkrát hlásala, že prý Čapek zemřel, jsa „uštván reakcí“. To by snad mohlo být pravdou, kdyby Čapek zemřel na infarkt nebo mrtvici, jenže on zemřel na zápal plic, který si uhnal předvánoční prací v zimě na zahradě na své chatě.
PAPEŽ PIUS XII. VIDĚL SLUNEČNÍ ZÁZRAK
4. listopadu, ve stejný den, kdy Am p/p erika volila svého prezidenta, zveřejnil Vatikán zprávu, v níž potvrdil, že papež Pius XII. spatřil ve vatikánských zahradách čtyřikrát sluneční zázrak.
„Viděl jsem ‚sluneční zázrak‘, je to čistá pravda,“ napsal Pius XII.
Dříve jedinou informací o tom, že se Pius XII. stal svědkem slunečního zázraku, bylo prohlášení kardinála Federica Tedeschiniho (1873–1959), který se o události zmínil ve své homilii.
Nyní se našel zápis Pia XII., který to potvrzuje.
DOBRO, NE HODNOTY
Michal Kretschmer
Dnes se často hovoří o hodnotách (anglicky „values“ z latinského „valor“) zatímco dřívější filosofové hovořili o dobru. Diskutuje se např. o hodnotách Evropské unie. Je však rozdíl mezi hodnotami a dobrem. Dobro je něco, co je objektivní, co je nezbytně spojeno s bytím. V souvislosti s lidskou společností hovoříme pak o obecném dobru (bonum commune). Řád bytí pak odpovídá řádu dobra. Naproti tomu hodnota je používána ve smyslu subjektivním, jako něco, co si mohu zvolit a co má pro mě nějakou cenu, kterou jsem ochoten za ni zaplatit.
NENECHEJME SI UKRÁST SLOVA
Michal Kretschmer
Klasická filosofie (a ostatně již sv. Augustin v De doctrina christiana) učí o slovech, že jsou znameními věcí. Přitom slovní základy těchto slov nejsou něčím přirozeným, nýbrž lidmi domluveným, jak také vyplývá z existence různých jazyků, kde táž věc je označována různými slovy. U slov odvozených nebo složených to tak už úplně neplatí, proto/aže tvorba slov v jednotlivých jazycích se řídí určitými pravidly, jako např. různé přípony mají svůj ustálený význam.
Slovo samo o sobě nic nevypovídá, pouze označuje věc, čímž se rozumí nikoliv jenom nějaký hmotný předmět, ale cokoliv, co jest. O slovu samém tedy nelze říci, že je pravdivé či nepravdivé, to lze až o nějakém výroku, který subjektu přisuzuje predikát. Zdálo by se tedy, že na slovech nezáleží.
To však není pravda.
„BUĎ ZDRÁV!“ NEBO „BUĎ NEMOCEN!“?
PhDr. Radomír Malý
Latinské slovo „Salve!“ znamená „Buď zdráv!“ Tak se nazývá i revue řádu sv. Dominika pro teologii a duchovní život. Její třetí letošní číslo je věnováno postavě papeže Pia XII., od jehož smrti uplynulo 9. října 50 let.
Po jeho přečtení jsem dospěl k názoru, že by se mělo raději nazývat „Aegrota!“, což znamená „Buď nemocen!“ Tady jde skutečně nikoli o zdraví, nýbrž o útok na ně. Snad jen fakt, že z celkových 10 článků alespoň 3 jsou opravdovým balzámem pro katolické srdce, oázou katolicity uprostřed pouště neomodernismu, mne ušetřil nebezpečného množství adrenalinu v krvi.“
SVATÝ JOSEF V LESE
Bratři Grimmové
„Byla jednou jedna matka, která měla tři dcery, z nichž byla ta nejstarší Alvína nezpůsobná a zlá, ta prostřední Adéla byla mnohem lepší, i když také nějakou chybičku měla, ale ta nejmladší Amálka byla dobré a zbožné dítě. Ale matka to byla podivuhodná, neboť právě tu nejstarší měla nejraději a tu nejmladší nemohla ani vystát. Proto posílala často ubohé děvčátko do lesa, aby se jí zbavila, neboť si myslela, že jednoho dne se Amálka dočista musí ztratit a domů se již nikdy nevrátí.“
SKONCUJME S TOLERANCÍ „UMĚLECKÉHO“ BOHOROUHAČSTVÍ !
PhDr. Radomír Malý
S chutí bych všem pseudouměleckým bohorouhačům dal jednu radu: aby namalovali též proroka Mohameda jako nahého s erekcí nebo jako gaye. Je stoprocentně jisté, že by mne neposlechli. Moc dobře vědí, proč. Nejspíš by skončili ve stoce s podříznutým hrdlem.
Fotografie ze svatováclavské poutě si lze prohlédnout zde.
KYSELÉ „SLADKÉ“ FRANCÚZSKO
Branislav Michalka
Svätý otec sa zase po čase ocitol vo Francúzsku. Vo Francúzsku, tejto niekdajšej prvorodenej dcére Cirkvi, máme teraz laickú (slobodomurársku) republiku a tak iste nebude o zábavu núdza. Príchod pápeža, zarámovaný do úvodných tónov Marseillesy na uvítanie, dáva tušiť koľko kyslých letkvarov bude musieť Cirkev svätá opäť vypiť počas týchto dní. Už to, že je papež vítaný za zvukov piesne, pri ktorej sa rabovali kláštory, mučili a popravovali katolíci počas Francúzskej revolúcie, svedčí o súčasnom postavení katolíckej Cirkvi, ktorá začína pripomínať bezodnú nádobu, schopnú prehltnúť čokolvek, bez schopnosti to stráviť, následne sa zvíjať v bolestiach a ešte sa tváriť aké je to všetko milé a príjemné.
MŮŽE BÝT FEMINISMUS KONZERVATIVNÍ?
Michal Semín
Je-li Sarah Palinová, členka Feminists for Life (http://www.feministsforlife.org), skutečně představitelkou konzervativních sil v americké politice, jak si asi budou v Bílém domě s prezidentem McCainem rozumět? Je totiž nepravděpodobné, že by McCain dopustil, aby politiku Bílého domu určovala Palinová a nikoli on sám. Je natolik zkušeným politikem, aby takovou situaci nepřipustil. Je tedy dosti pravděpodobné, že konzervativní voliči tandemu McCain/Palinová budou opět zklamáni. Tak jako již vícekrát, když s nevolí pozorovali, jak prezidenti, zvolení za Republikánskou stranu, jmenují za členy Nejvyššího soudu osoby, mající rozhodující podíl na uzákonění potratové legislativy v USA.
OSMAŠEDESÁTÝ V ČESKÉ CÍRKVI
PhDr. Radomír Malý
Prvními hlasateli neomodernistických herezí byli tenkrát v českých zemích především laičtí intelektuálové, kněží méně. Nejznámějším reprezentantem pokoncilního „aggiornamenta“ se stal psycholog dr. Jiří Němec, překladatel Heideggera. Kolem něho se soustředila skupina intelektuálů, kteří požadovali i v české církvi pokoncilní změny: ekumenismus, větší myšlenkovou „otevřenost“ pro ideje moderní filozofie (včetně neomarxismu Frankfurtské školy) a pro podněty nekřesťanských náboženství, větší rozhodovací „práva“ laiků v Církvi atd. Zajímavé je, že tyto myšlenky byly katolíkům-laikům, vězněným v 50. letech, většinou cizí.
ODPOČÍVEJ V POKOJI, MOUDRÝ ALEXANDŘE
Michal Semín
Komunismus v té podobě, ve které jej znal Alexandr Solženicyn, se již na scénu světa nejspíš nevrátí. Jeho kritika totalitního režimu zůstane v paměti nás všech, kteří komunismus na vlastní kůži také zažili, a pevně doufám, že ani příští generace nezůstanou vůči tomuto svědectví hluší. Dnes bychom se však měli hlouběji zamýšlet nad tím, co sděloval Solženicyn společnosti Západu, vycházejícího z idejí novověkého osvícenství a sekulárního humanismu. Jeho pobyt v pracovních táborech, v nichž byla lidská důstojnost hrubě pošlapávána, mu umožnil rozeznat dekadentní znaky společnosti, ve které je lidství zbožštěno. Solženicyn v Gulagu pochopil, na rozdíl od zesvětštělých elit naší doby, že je nerozumné klanět se komunismu, kapitalismu, penězům, rovnosti, růstu HDP či politické moci, že jediné, co je člověka důstojné, je klanět se Bohu.
ACH, TEN OSMAŠEDESÁTÝ…
PhDr. Radomír Malý
Letopočet s osmičkou na konci vždycky signalizuje významná jubilea české historie. Jedním z nich je i pověstné Pražské jaro roku 1968, symbol zklamaných nadějí. Uvolnění komunistické tyranie tenkrát zlikvidovaly sovětské tanky.
Jenže rok 1968 byl důležitý i pro dějiny západního demokratického světa, který byl v jednom ohni. Od května do podzimu tam probíhaly studentské nepokoje, které končily zapalováním aut, vybíjením výkladních skříní a verbálními i fyzickými útoky proti pedagogům a úředníkům. Tento západní „osmašedesátý“ nebyl na rozdíl od našeho ničím pozitivním. Co vlastně chtěli studenti v Paříži, Frankfurtu a Los Angeles?
SCHÖNBORNOVO VEŘEJNÉ POHORŠENÍ
Christopher A. Ferrara
Schönbornovo jednání je neomluvitelné. Udělení papežského ocenění Braunerové a Steindlové, pojmenovaného po nikom menším než svatém papeži Řehoři Velikému, musí být, ve jménu Božím, revokováno. Z důvodu veřejného pohoršení je dále nezbytně nutné, aby se kardinál Schönborn rakouským věřícím omluvil a přijal konkrétní kroky k účinnému stvrzení neomylného a nezměnitelného učení Církve o posvátnosti lidského života v mateřském lůně. Neučiní-li tak, pak mají věřící právo požadovat jeho odvolání.
QUEER PARADE V BRNĚ
PhDr. Radomír Malý
Návrat k pohanství… řeknou snad někteří na adresu brněnské Queer Parade homosexuálů a lesbiček, pořádané 28. června. Omyl! Naše protikřesťanská civilizace se již octla ve svém mravním úpadku mnohem dál než pohanská antika. Petronius, milenec té odporné zrůdy, císaře Nerona, si na rozdíl od řečníků brněnské Queer Parade netroufal vykřikovat na Foru Romanu, že protipřirozený způsob sexuálního života je „štastný“ a proto je třeba bojovat za „práva“ pederastů.
STRACH Z TRESTU
Dariusz Zalewski
„Agrese plodí agresi.“ Již samotná volba slov je svým způsobem demagogií. Napovídá, že vychovatel je agresorem, tedy čímsi na způsob bandity, který na školní chodbě napadá nevinné děti. To souvisí s mylným přesvědčením, kdy je trest ztotožňován s agresí (lat. aggressio – útok, napadení). Trest je však oproti agresi činem morálním. Proto je „teorie nákazy“ (agrese vyvolává agresi, násilí plodí násilí) z výchovného pohledu od základu falešná. Slepá agrese opravdu rodí slepou agresi, ale to se netýká našeho případu. Mladý člověk, když vidí trestajícího vychovatele, se neučí agresi (útoku s cílem způsobit křivdu), nýbrž si osvojuje pravdu, že zlo musí být vždy potrestáno, což je velký rozdíl!
PŘÍPRAVNÝ DOKUMENT SYNODU BISKUPŮ ZPOCHYBŇUJE NEOMYLNOST PÍSMA SVATÉHO
John Vennari
Popírání neomylnosti Písma svatého je v dnes v Církvi široce rozšířené. Není to tak dávno, co jeden údajně konzervativně smýšlející kardinál prohlásil, že Písmo svaté obsahuje omyly v oblasti přírodních věd a historie. Tento moderní postoj k Písmu svatému je dalece vzdálen od toho, co Církev o Písmu svatém neomylně po celá staletí učila. I. Vatikánský koncil neomylně stanovil, že jak Starý, tak Nový zákon, „ve svém celku i jednotlivých částech, byly sepsány z vnuknutí Ducha svatého a mají Boha za svého původce…“. Navzdory jasnému prohlášení koncilu odmítá přípravný dokument pro synod tuto skutečnost uznat.
JDĚTE NA ŠKOLENÍ DO TORUNĚ!
PhDr. Radomír Malý
Bylo mi velkou ctí být hostem v diskusním pořadu Radia Maryja a Televize Trwam v polské Toruni. Zkušenost, kterou jsem tam získal, mne přesvědčila, že naši televizní moderátoři by napřed měli jít k nim do Toruně na školení a potom teprve se pustit do moderování debat s politiky a vědeckými i kulturními pracovníky na našich obrazovkách. Tam by poznali ono čapkovské „jak se to dělá“.
OTEVŘENÝ DOPIS CELOSTÁTNÍ KONFERENCI KDU-ČSL K PROBLEMATICE ZDRAVOTNICTVÍ
Hnutí pro život
Je samozřejmé, že nestačí pouze odstranit nespravedlivé zákony. Je třeba odstranit příčiny, které napomáhají porušování práva na život. Zvláště je třeba poskytnout náležitou ochranu postavení rodiny a ženy: rodinná politika musí být osou a hnací silou veškeré sociální politiky, aby byla umožněna skutečná svoboda při rozhodování o rodičovství. Bohužel ani v této oblasti KDU-ČSL nic kromě několika okrajových změn neprosadila, ani nezískala pro rozumné myšlenky politiky ostatních stran (např. volební právo rodin, rodinná mzda, …). Naopak v některých případech svým postojem k levicově-feministickým ideologiím spíše rodinám uškodila (rovná mzda, náhradní výživné, slučitelnost rodiny a zaměstnání, antidiskriminační zákon).
POZNÁMKY K CHARISMATICKÉMU HNUTÍ – II. ČÁST
Michal Kretschmer
Charismatici také často hovoří o zkušenosti „křtu Duchem svatým“ jako uvědomělém prožití Boží milosti a poslání Ducha svatého do jejich nitra, který je naplňuje chválou, radostí, silou, odvahou k vyznávání víry, důvěrným vztahem k Bohu a vědomím společenství křesťanů v církvi. Zde hrozí nebezpečí absolutizace této zkušenosti, jako by křesťanská dokonalost a angažovanost nebyla bez takového prožitku možná, stavění „křtu Duchem svatým“ do kontrastu se svátostným křtem či s biřmováním, případně určité oddělování se od těch, kdo tuto zkušenost nežijí, a přecenění významu této zkušenosti.
PANSEXUÁLNÍ TOTALITA ZA ROHEM?
PhDr. Radomír Malý
Jestli si někdo myslí, že totalitními diktaturami jsou pouze komunismus, nacismus a islámský fundamentalismus, tak žije v dokonalé iluzi a virtuální realitě. I mnohé dnešní západní demokracie se už fakticky staly (někdy téměř, někdy již zcela) totalitními diktaturami. Jejich vládnoucí ideologií je pansexualismus, násilně vnucovaný občanům již ve školních lavicích. Ano, povinnou sexuální výchovu ve školách je třeba považovat za totalitní indoktrinaci, podobnou marxismu-leninismu za komunistické éry.
SENÁTNÍ KONFERENCE „DŮSTOJNÁ SMRT“
Michal Kretschmer
Na konferenci chyběla zásadní filosofická debata k eutanazii, což je škoda, ale uvědomuji si, že k takové zásadní a ne jednoduché debatě tam nebyl dostatečný prostor. Muselo by se totiž nejprve ukázat, že existuje nějaká objektivně platná etika a nikoliv pouhá autonomie člověka.
POZNÁMKY K CHARISMATICKÉMU HNUTÍ – I. ČÁST
Michal Kretschmer
Charismatické hnutí nemá mezi tradičními katolíky dobrou pověst, a to z celé řady oprávněných důvodů. To ale neznamená, že by odmítali charismatické dary jako takové – vždyť sám sv. Pavel vybízí: „Horlivě usilujte o duchovní dary …“ (1 Kor 14,1). Nemluví proti charismatům, chce jen odstranit nepořádky a připomenout, že nejvyšším darem je láska, bez které by všechny ostatní dary, včetně těch charismatických, byly neužitečné.
O POTRATECH SE NEDISKUTUJE!!!
PhDr. Radomír Malý
Tak už se znovu debatuje o potratech. Lidovci z nich učinili beranidlo proti Julínkově reformě zdravotnictví. Chtělo by to sice otázku, proč se tohoto tématu dotkli až teď, když se jim to politicky hodí, ale budiž. Oceňujeme, že se přece jen vyjádřili záporně k plánu Julínkova ministerstva liberalizovat potraty pro zahraniční návštěvnice. Každému je jasné, že jde hlavně o Polky. Jenže jedno je na celé té věci totálně špatně. O potratech se nediskutuje, proti potratům se bojuje.
ITE, MISSA EST – A NYNÍ RADĚJI BASEBALL, PROSÍM!
Michal Semín
Papežská liturgie je měřítkem liturgie Církve jako celku, má sloužit jako příklad a vzor ostatním biskupům a kněžím, kterým jsou tento drahocenný poklad Církve, jakož i moc přinášet mešní oběť, Kristem svěřeny. Bohužel se včerejší liturgie ničím nelišila od toho, čeho jsme bývali svědky u Jana Pavla II. – teatrálnost, banalita, neliturgická a usebrání neumožňující hudba, projevy neúcty k Nejsvětější svátosti oltářní.
ZEMĚ, KDE ZÍTRA ZNAMENÁ PŘEDEVČÍREM
Roman Marek
Autonomní společenství Katalánsko, kterému díky demoliberálnímu požehnání vládnou levicoví extrémisté, se rozhodlo zavést zákony na ochranu lidu před možnými negativními dopady náboženské činnosti. Katalánská vláda přijala 21. listopadu loňského roku zákon, díky němuž bude de facto možné sloužit mši sv. pouze se souhlasem osvíceného úředníka. Nepodezřívejme však demokraticky zvolené představitele lidu z nízkých pohnutek! Zákon uvádí, že nová i stará místa kultu, případně jejich vznik musí mít patřičné schválení, a to z důvodů „hygieny, bezpečnosti a důstojnosti“. Takže katalánským neomarxistům jde v podstatě o to, aby byla mše sv. sloužena důstojně. Pokud se tak nestane, zakročí.
RODINA A KŘESŤANSKÁ VÝCHOVA V SOUČASNÉM SVĚTĚ
P. Franz Schmidberger
Současné rodiny onemocněly duchem doby a materialismem. Zájem rodičů se v první řadě nasměroval na materiální bohatství, na životní standard, na vydělávání peněz, na čistě ekonomická dobra. Ale čím větší okázalé materiální bohatství, tím větší vnitřní chudoba. Člověka nečiní šťastným to, co vlastní, ale to, jaký je. Nevzbuzuje snad v Německu, jedné z nejbohatších zemí světa, hrůzu nedostatek dětí a velká nenávist vůči dětem? Ročně je v této zemi zabito při potratech 300 000 dětí. To je přibližně stejné číslo jako počet přistěhovalců z jiných kultur, především z Turecka, kteří každým rokem míří do Německa. Půjde-li takto vývoj dál, bude mít Německo v r. 2050 o deset milionů občanů méně. Jsme vymírajícím národem. Před více než osmdesáti lety napsal Oswald Spengler knihu s názvem Zánik Západu. Stojí zde: „Kde jedna kultura vymírá, vytvoří se přechodné vakuum, které zaplní jiný, silnější národ se svou kulturou.“ A tak se v blízké budoucnosti stane Německo převážně islámskou zemí. Podobně jako kvůli své dekadenci zaniklo starověké Řecko a Řím.
TAJNÉ ODŠKODNĚNÍ
Michal Kretschmer
Mravouka se zabývá povinnostmi obou stran v rámci vzájemných vztahů (prodávající – kupující, zaměstnavatel – pracovník, stát – občan, věřitel – dlužník). Za podmínky, že poskytovatel nějakého plnění řádně koná, k čemu jest povinen, má nárok na odpovídající protiplnění, tedy prodávající na plnění v dohodnuté ceně, zaměstnanec na dohodnutou mzdu, stát na spravedlivě určené daně, věřitel na splacení dlužné částky v dohodnutém termínu. Pokud jedna strana v takovémto směnném vztahu neposkytuje to, k čemu jest povinna, může se druhá strana domáhat nápravy, a to i soudní cestou. Problém nastává, když na jedné straně existuje spravedlivý neuspokojený nárok, na druhé straně chybí vůle či možnost jej uspokojit a náprava legální cestou není možná, což může nastat například z důvodu nedostatku důkazů o existenci spravedlivého nároku nebo z důvodu neexistence spravedlivých zákonů.
KRÁSNÝ ŽIVOT S JEŽÍŠEM KRISTEM
Radomír Malý
Velmi mnoho katolíků žije s klidným svědomím, že sice přestupují Boží zákon, ale „je přece jiná doba“ a „i Církev se jí musí přizpůsobit“, proto si žádný hřích nepřipouštějí. V tom je utvrzují i mnozí „progresivní“ teologové, rádoby „katoličtí“ publicisté a také žel i někteří kněží z pastorace. Vědomí závažnosti hříchu a jeho důsledků výrazně pokleslo. Už papež blahé paměti Pius XII. prohlásil, že „největším hříchem současného člověka je ztráta vědomí, že hřích existuje“.
POSTMODERNÍ KOSOVO NEBO ISLAMISTICKÁ ALBÁNIE?
Michal Semín
V Případě Kosova tu tedy máme výbušnou směs dvou křesťanství nepřátelských ideologií – islámu a postmoderního liberalismu. Která z nich převáží? Stane se Kosovo rejdištěm radikálních islamistů a vývozcem „náboženství míru“ do jiných evropských států nebo tu zvítězí multietnicko-multikulturní sociální inženýrství sekularizovaných politických elit Evropské unie?
SVOBODNÍ ZEDNÁŘI – FANTASMAGORIE NEBO REÁLNÉ NEBEZPEČÍ?
Radomír Malý
Tak se mi zdá, že té literatury o zednářství je nějak moc, samozřejmě té protizednářské. Kromě řady dobrých knih, statí a studií jsou tam ovšem i takové, které vycházejí z bujné fantazie nebo jsou poznamenány nadměrným strachem z aktivit zednářských lóží. Ty potom poskytují odpůrcům Církve vítaný propagandistický arzenál o „paranoidních katolících“. Faktem je, že pokoncilní rozvrat Církve není pouze dílem zednářů, ale také dílem samotných katolíků, kteří nežijí podle nauky Církve a jimž různé změkčující teorie o prázdném pekle nebo o „právu“ svědomí na mimomanželský sex a antikoncepci příjemně šimrají v uších. Znamená to ale, že zednáři už dnes nejsou nebezpeční? Že jsou jen neškodným charitativně-vzdělávacím spolkem bez politických a ideologických ambicí? Že už o likvidaci Katolické církve vůbec neusilují?
KLAUS NEBO ŠVEJNAR ANEB VOLBA MENŠÍHO ZLA?
Michal Semín
Podle jakých měřítek se má katolický volič rozhodovat, stojí-li před volbou mezi kandidáty, kdy ani jeden z nich nevychází z křesťanského morálního a sociálního učení? V této souvislosti se obvykle hovoří o tom, že neexistuje-li po všech stránkách vyhovující řešení, je třeba volit „menší zlo“. Považuji za alarmující, že se tento pojem stal součástí ustáleného lexikonu i v katolických kruzích. Pro politické pragmatiky či liberálně smýšlející teology to bude možná objev, ale člověk nesmí volit žádné zlo, tedy ani „menší“.
MORTALIUM ANIMOS
Pius XI.
Ze všech nekatolíků, kteří mají plná ústa křesťanského společenství, však nenapadne ani jednoho, aby se podřídil autoritě náměstka Ježíše Krista a naslouchal jeho učení. Prozatím prohlašují ochotu vyjednávat s římskou Církví, ale na stejné úrovni, jako rovný s rovným. Není však pochybnosti, že kdyby jim bylo dovoleno takto vyjednávat, učinili by to s úmyslem dospět k dohodě, jež by jim umožnila podržet staré názory, které jsou příčinou, proč bloudí mimo jediné stádo Ježíše Krista. Je jasné, že Svatý Stolec za těchto okolností se nemůže žádným způsobem účastnit těchto konferencí. Z těchže důvodů se nemohou katolíci zúčastňovat takových podniků a podporovat je. Kdyby to činili, uznávali by falešné náboženství, zcela odlišné od jedné Církve Ježíše Krista. Což můžeme strpět, aby se Pravda, a to Pravda Bohem zjevená, stala předmětem vyjednávání? To by bylo počínání svrchovaně hříšné. Jediné, o co se tu jedná, jest, aby zjevená Pravda byla hájena. Ježíš Kristus poslal své apoštoly do celého světa, aby hlásali jeho evangelium všem národům, a aby neupadli nikdy do bludu, dal jim Ducha svatého za učitele veškeré Pravdy /Jan 16,13/.
ZAČÍNÁ TÝDEN MODLITEB ZA SJEDNOCENÍ KŘESŤANŮ
Michal Semín
Právě dnes čelíme velikému zlu, který má svůj původ v naturalismu. Autorita v Církvi je až příliš často zneužívána pro účely, které nesledují zájmy Boží, ale zájmy Bohu cizí. Vzpomeňme například na kampaň, kterou Česká biskupská konference pořádala před referendem o vstupu naší vlasti do Evropské unie. A protože autorita v Církvi existuje proto, aby „posilovala ve víře“, jsou zneužitím Bohem svěřené autority všechna rozhodnutí, a z nich vyplývající činnosti, které katolickou víru i katolický život podrývají. Přijímáním na ruku počínaje a současnou ekumenickou praxí konče.
KATOLICKÁ SOCIÁLNÍ NAUKA V PRAXI
Radomír Malý
Jako katolíci bychom očekávali, že naši věřící poslanci, zejména z řad KDU-ČSL, zaujmou k reformám současné vlády stanovisko v duchu sociální nauky Církve, jak ji známe z papežských encyklik od Lva XIII. až po Jana Pavla II. Nestalo se tak. „Křesťanská“ politická strana, jejíž převážná většina zákonodárců a ministrů se hlásí ke Katolické církvi, slepě a nekriticky přebírá program ODS.
KDYŽ UMÍRÁ MUŽ
Martin R. Čejka
Říká se, že když se křesťanští rytíři dozvěděli o smrti sultána Saladina, sňali své přilbice a vzdali mocnému nepříteli hold. Chtěli tak uctít jeho odvahu a vojenskou zdatnost. Katolíkům také nebylo nikdy na překážku uznat velikost a výjimečné přirozené nadání „starých“ pohanů, jakými byli např. Alexandr Veliký, Julius Caesar, Sokrates, Vergilius atd. Člověk však nemusí být slavným vojevůdcem, panovníkem, básníkem či filozofem, aby si zasloužil obdiv. Může být také „obyčejným“ kytaristou a zpěvákem narozeným ve vesnici Kingsland v Arkansasu.
DO NOVÉHO ROKU L.P. 2008
Michal Semín
Přes veškeré nesnáze, přes všechen úpadek, chci připomenout, že nemáme právo podléhat zoufalství či hořkosti. Ty jsou projevem příliš pozemského způsobu uvažování. My jsme povoláni k životu nadpřirozenému a tedy i hodnocení dějů časných je třeba provádět pod zorným úhlem věčnosti.
PANNA MARIA FATIMSKÁ PŘEMOŽITELKA VŠECH BLUDŮ
Zjevení Panny Marie ve Fatimě v roce 1917 zůstává nadále aktuální, neboť jeho poselství je východiskem z dnešní hluboké církevní krize, o které sestra Lucie dos Santos hovořila jako o „ďábelském zmatení“. Co je vlastním obsahem poselství Panny Marie a jak je máme ve svých životech žít? Zveřejnil Svatý stolec v roce 2000 celé znění třetího fatimského tajemství nebo ne? A pokud ne, proč? Co je pravděpodobným obsahem nezveřejněné části třetího tajemství? Bylo Rusko zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jak o to žádala Panna Maria? Jaké jsou či budou důsledky neuposlechnutí pokynů Panny Marie?
O SVĚTĚ MÓDY VE SVĚTLE VÍRY
Rozhovor s Colleen Hammondovou vedl Michal Semín.
My ženy si často neuvědomujeme, že to, jak se oblékáme, vytváří podvědomé účinky – nemluvě o hormonálních reakcích – u mužů kolem nás. Tak, jako muži nikdy nepochopí, jak mohou být ženy alespoň jednou do měsíce tak emočně rozhozené, nám ženám pro změnu nedochází otázka tzv. čistoty očí. Muži jsou z biologických příčin více náchylní k smyslovým reakcím na vizuální podněty. Jsem vdaná déle než dvacet let a popravdě řečeno, stále tomu nerozumím – ale uznávám to!
PAPEŽ SVĚTEC HANBOU CÍRKVE?
Dr. Radomír Malý
Po léta protikatolická propaganda napadala Církev za papeže – těžké hříšníky: smilníka Alexandra VI., válečníka a tyrana Julia II., lakomce Benedikta IX. Obrana katolíků spočívala v poukazu na to, že papežové – světci výrazně převažují nad špatnými. Snad právě proto změnili nepřátelé taktiku a pustili se do svatých papežů. Bohužel někteří katolíci jakoby s nimi soutěžili, kdo nakydá na tyto Boží muže více špíny. Toto je nutno žel konstatovat po přečtení 3. čísla dominikánské revui „Salve“ z r. 2007.
NÁVRAT TRADIČNÍ LITURGIE?
Michal Semín
Zatímco v SP nachází mezi tradičním a moderním ritem kontinuitu, ve své knize La Mia Vita píše: „Jsem přesvědčen o tom, že krize Církve, v níž se dnes nacházíme, je do velké míry závislá na kolapsu liturgie.“ A ve své předmluvě k francouzskému překladu knihy mezinárodně uznávaného liturgika Mons. Klause Gambera uvádí, že liturgie Pavla VI. je „umělým výtvorem, banálním produktem ušitým horkou jehlou“.
SVODY MODERNÍ KULTURY
Martin R. Čejka
V jistém ohledu bych si dovolil umělecké dílo přirovnat ke svátosti, protože také zahrnuje materii, formu a intenci. A stejně tak jako u svátosti, i zde může být materie, forma a intence neplatná nebo pochybná. Přinejmenším tehdy, když na kulturu uplatňujeme morální měřítka. (…) Co se materie a formy týče, tak populární kultura má problém s definicí sama sebe. Jistě jste se v novinách setkalis článkem, v němž se kritik ptal sám sebe i čtenářů: „Je toto ještě umění?“
JSOU KAPITALISMUS A SOCIALISMUS SLUČITELNÉ S KATOLICKOU SOCIÁLNÍ NAUKOU?
Radomír Malý
Weber a Sombart mají proto plnou pravdu, když kalvinismus pokládají za prvopočátek kapitalismu. To lze doložit i tím, že prvotní kapitalistické prvky ekonomiky se projevily právě v těch zemích, které přijaly kalvinismus: v HolINTRONIZACE BOŽSKÉHO SRDCE V RODINÁCHandsku se rozvinul obchod ve velkém, v Anglii se v 17. století objevily počátky průmyslu, Švýcarsko se vydalo cestou koncentrace finančního kapitálu v bankách.
Aktuálně >