Strážce Ježíše Krista.
Giovanni Sandigliano
Jedné pravdě bych bez zjevení nikdy nemohl uvěřiti. Je to pravda, že Ježíš Kristus měl naraziti na překážky, obtíže, odpor při vykonávání svého poslání. Přinášel světu pravdu a ctnost. Kdo nemiluje pravdu? Kdo nevítá ctnost? A přece je tomu tak! Ježíš Kristus žije celý život uprostřed zjevného nepřátelství těch, kteří ho měli přijmouti. Když vystupuje na kříž, je veden těmi, kteří na něho čekali tolik věků, kteří prosili o jeho příchod tolika vroucími modlitbami. Zášť proti němu byla tak všeobecná, že se ve chvíli, když se rozhodovalo o jeho životě, nenašel nikdo, kdo by se ho byl zastal, kdo by byl pronesl aspoň slovo v jeho prospěch. Tak tomu bylo ostatně vždy! Sotva se narodil, již ho pronásledovala ruka krále ukrutníka, jenž se bál o svou korunu a proto usiloval o jeho bezživotí. V oněch dnech však, když měl býti zachráněn jeho život, postavila mu Prozřetelnost po bok zachránce. Náš svatý Patriarcha zasluhuje vznešeného názvu strážce Ježíše Krista a Církev sv. zdůrazňuje v litanii, již schválila k jeho cti, tuto přednost sv. Josefa. Pozdravuje jej slovy: »Bedlivý strážce Kristův, oroduj za nás!« Církev sv. pozdravuje jej takto jistě pro událost, vypravovanou v evangeliu, pro péči Josefovu o Ježíše za pronásledování Herodova. Věnujme pozornost úryvku evangelickému, jenž vypráví tento bolestný děj, a dívejme se v duchu, jak Ježíš v náručí Josefově bezpečně prchá do Egypta.
I. Pronásledování. — 1. Rozpomeňme se na slovo, jež pronesl stařičký Simeon v chrámě, když tiskl na svých loktech božské Novorozeně a prosil Boha, aby teď mohl v pokoji zavříti oči: »Tento jest ustanoven… na znamení, jemuž budou odpírati.« (Luk. 2, 34.) Chtěl říci: Bude vystaven šípům závisti; bude vydán pronásledování a pohanám, on sám i jeho evangelium budou potírány v každé době. Tato slova docházejí ověření v boji, jenž zuří dvacet století proti Kristu Ježíši. — Ježíš Kristus byl mnoho milován, byl však též mnoho nenáviděn. Byli veleduchové, kteří se před ním sklonili, byli mučedníci, kteří pro něj zemřeli, byla srdce andělsky čistá a krásná, jež pro něj bila. Nechybělo však ani nepřátel jeho jména a jeho díla, kteří vyplýtvali své duševní síly i bohatství, aby jej svrhli s trůnu a zahladili jeho jméno. Pronásledování je dílem satana, jenž bojuje proti Ježíši Kristu a proti Bohu.
2. Předpověděné pronásledování brzy propuklo, sotva se Ježíš narodil. Požíval právě prvního odpočinku na loktech nejsv. Panny, když jej pekelný řev vyburcoval ze spánku. Zpráva o narození Ježíše dostala se vypravováním sv. Tří králů k sluchu Herodovu. Zpupný a ukrutný král, jenž se nehrozil prokláti železem srdce manželky a příbuzných i vlastních dětí, zachvěl se při zprávě o zrození nového krále, boje se, že jím bude svržen s trůnu a že se vrátí královské žezlo do rodiny Judovců. Vzpomeňme si, co vypravuje evangelium! Králové, přicházející z východu, hledají novorozeného krále židovského, obracejí se do Jerusalema a na dvoře Herodově žádají o poučení. Herodes se vzrušil. (Mat. 2, 3.) V svém srdci přísahal, že zahubí obávaného soka. Pronásledování bylo již rozhodnuto. Měl býti ještě stanoven jeho způsob. Kristus nedosedne na trůn judský, padne na cestě k němu. To byl ničemný sen bezbožného Heroda.
3. Pronásledování proti Ježíši Kristu trvá věky. Je to pochopitelné. Pronásledování můžeme nejvýstižněji označiti jako boj bludu proti pravdě, boj bezpráví proti spravedlnosti, boj neřesti proti ctnosti. Ježíš Kristus a jeho evangelium představují pravdu, spravedlnost a ctnost. Mohou tedy býti necháni na pokoji? Od chvíle, kdy se objevil Kristus uprostřed nás, začalo pronásledování. A trvá dodnes. Vidíme sami, kolik nepřátel má i dnes Ježíš Kristus. Pronásledování je potřebné. Mezi námi žijí jistí křesťané, kteří jsou křesťany jen podle jména. Pro ty je pronásledování zkušebným kamenem. Kdo zůstane věren Ježíši Kristu, je pravý křesťan, kdo podlehne, má jen jméno křesťana. Čím jsme my? Stydíme se za Ježíše Krista? Chraň, Bože! Ve zkoušce ukažme se jeho hodnými! A pak jistě spočine koruna na našem čele.
II. Výstraha andělova. — 1. Herodes řekl králům, když k němu přišli s dotazem na novorozeného krále židovského: »Jděte a ptejte se pilně po dítěti, a když je naleznete, zvěstujte mi, abych i já přijda poklonil se jemu.« (Mat. 2, 8.) Nepřítel rozestíral tak síť, aby polapil Ježíše Krista a udusil každý pokus o obnovení bývalého království. A byl přesvědčen, že se zdaří jeho plány. Dodnes se utíkají nepřátelé Církve Kristovy po zkušenosti tolika století k týmž úskokům, jichž použil Herodes, a dodnes nepochopili, že není moudrosti ani rady proti Bohu! Nezdálo se, že se podaří podnik Herodův? Zbožní králové byli by uvěřili jeho slovům a byli by zavedli obávaného nepřítele do domu Josefova, aby jej vylidnil, kdy a jak by se mu zlíbilo. Plány lidí bývají snadno zkříženy Bohem, jenž má k své službě všechny síly všehomíra.
Lidové ztvárnění andělské výstrahy sv. Josefa
2. Tu vystupuje na jeviště postava Josefova. Tři králové nevracejí se k Herodovi. Byvše upozorněni andělem vracejí se jinou cestou do svého domova. Herodes vidí, že se zklamal v svých výpočtech a chtěje stůj co stůj provésti svůj záměr přísahá, že vyvraždí všechny chlapečky do dvou let, a je jist, že zahubí i Ježíše Krista. Bude mu moci tentokráte uniknouti novorozený Král? Byla hluboká noc. Maria a Josef spali hlubokým, osvěžujícím spánkem. Vedle nich spal Ježíšek. Tu vstoupil anděl Boží, obklopený světlem do chudičkého příbytku, přiblížil se k Josefovi, vzbudil jej a hned mu praví: Josefe, ty spíš? A život Dítěte je ohrožen. Herodes přísahal, že je zahubí. Vzhůru, vstaň, vezmi matku a jejího syna a uteč do dalekého Egypta! A zůstaň tam tak dlouho, dokud ti neřeknu, aby ses vrátil!
3. Jsou křesťané, kteří trnou strachy o dílo Ježíše Krista. Dosáhne pronásledování svých ničemných cílů? Dojdou žalostného splnění plány bezbožníků? Dnes se činí v nové podobě tytéž pokusy, jež podnikal Herodes proti Ježíši Kristu. Nebojme se! Prozřetelnost zabezpečila své Církvi stálý život po všechna století. Božský Mistr pravil již svým apoštolům: »Nebojte se! Já budu s vámi až do skonání věků.« Anděl, jenž se zjevil Josefovi a upozornil ho na kruté záměry Herodovy, bdí i nad Církví. Tento anděl sluje Boží Prozřetelnost. Naši nepřátelé nemohou provésti vše to, co chtějí. Běsní jen na úseku dosti úzkém a nepřekročí vykázané cáry, nedovolí-li Bůh. A tato linie, ať je pošinuta sebe dál, nikdy není přece tak daleko, aby byla vydána Církev sv. úplné zvůli pekla. Bůh řekl již satanovi, když mu dovoloval zkoušeti Joba, starozákonního trpitele: »Nuže, budiž v tvé moci, avšak života jeho šetři!« (Job 2, 6.) Pokoušet ho můžeš; zničiti jej však, to nikdy.
Matteo di Giovanni: Vraždění neviňátek (kolem 1492)
III. Na loktech Josefových. — 1. Rozpoutává se násilné, kruté pronásledování. Vojáci Herodovi jdou hledat po domech ubohé, nevinné dítky. Jejich matky se marně pokoušejí je ukrýti a utajiti. Ty, které neznají nebezpečí, nemlčí a vyjevují vojákům svým pláčem úkryty, kde chtěla láska mateřská zachrániti nemluvňata před mečem katanů. Prorok uzřel ve vidění vraždění neviňátek a byl tím dojat až k slzám. Herodes není dojat. Jak zatvrzuje srdce vášeň pýchy a ctižádosti! Myslím, že uprostřed tolika nářků matek a toliké krve Herodes plesá radostí. Onen večer ukládal svou hlavu k nejklidnějšímu spánku, jsa jist, že zničil jediného obávaného soupeře! A přece jej nezničil! Církev sv. pěje v svých hymnech, že se Ježíš Kristus a to samojediný zachránil před zavražděním: »Unus tot inter funera impune Christus tollitur!«
2. A jakým způsobem je zachráněn? Josef zachovává život Ježíši. Sotva zmizel anděl, světec spěšně vstává, bere Dítko a nejsv. Pannu a odchází směrem k Egyptu. »On vstav, vzal dítko i matku jeho v noci a odešel do Egypta.« (Mat. 2, 14.) Kdo může popsati starosti duše Josefovy, jeho obavy na tomto útěku? Neuslyší o útěku Herodes? Nepošle za nimi houfy katanů, aby je dopadly stůj co stůj? Kolikrát byl znaven, vyhladovělý a cítil potřebu na hodinku si odpočinouti pod nějakým stromem, na břehu nějakého potoka. Avšak nikoliv! Zdálo se mu, že slyší v dáli dusot pádících koní na cestě, kterou šel, nebo že slyší dokonce hlasy vojáků, kteří je pronásledují. Proto si nepopřával žádného odpočinku. Tím více zrychloval krok a oddechl si teprve, když přešel hranice své vlasti a vstoupil na půdu cizí. Tak zachraňuje Josef Ježíše.
Útek do Egypta dle neznámého autora (40. léta 20. století)
3. Toto své poslání, ochraňovati a zachraňovati jiné, vykonává sv. Josef i u nás. Kolik nepřátel činí nástrahy našemu duchovnímu životu a kolik pochopů vysílá satan, aby nás polapil a uvrhl do záhuby! Nebyli jste nikdy v nebezpečí ztratiti milost Boží? A nejsme i nyní v témže nebezpečí? Ďábel, tyran ukrutnější než Herodes, nepopřává si nikdy pokoje. Dnes více než kdy jindy rozmnožil prostředky záhuby. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, kolik sítí rozestřel, aby strhl k zemi prosté, neobezřetné a nevinné! Spása je v útěku, podobném útěku Ježíšovu, totiž na loktech sv. patriarchy Josefa. Zachránit nás může pobožnost k tomuto velikému světci. Šťastné duše, jež se k němu utíkají, pod jeho plášť se skrývají a důvěrně ho vzývají: Bedlivý strážce Kristův, oroduj za nás!
Giovanni Sandigliano: Jděte k Josefovi! Praha. 1935.
Pokračování za týden.
Aktuálně >