Evžen Kindler
Vraťme se ke Credu. Setkali jsme se hned na jeho začátku se slovem Patrem, evidentně akusativem od Pater (otec), a jen trochu dále se slovem Factorem, zřejmě akusativem od Factor (Stvořitel). Přesně vzato, factor je cosi jako „dělač“ od slovesa dělati, dejme tomu činitel, zatím co Stvořitel je v latině přesně Creator – čtenáře by mohlo zajímat, že v Apoštolském vyznání víry (figurujícím např. na začátku růžence) je právě toto slovo: Credo in Deum Patrem omnipotentem, Creatorem caeli et terrae,…
Všechna tři substantiva Pater, Factor a Creator jsou muskulina (mužského roku) a poznáváme, že v nominativu nemají koncovku – akusativ i ablativ dostaneme tak, že k nominativu prostě připojíme koncovky –em resp. –e. Později poznáme, že se stejně připojují i koncovky pro ostatní pády, včetně těch v množném čísle. Slavná sekvence od sv. Tomáše Akvinského začíná slovy Lauda, Sion, Salvatorem, Lauda ducem et pastorem (doslovně: Chval, Sione, Spasitele, chval vůdce a pastýře) a nabízí příklady Salvator (Spasitel) a pastor (pastýř), také maskulina.
Nechme se ještě inspirovat několika verši ze začátku sekvence Veni Sancte Spiritus:
Veni pater pauperum, Veni dator munerum, … Consolator optime, … in labore requies, …
(Přijď, otče chudých, Přijď, dárce darů, … Utěšiteli nejlepší, … v práci odpočinku).
Pro nás jsou kromě pater zajímavá substantiva dator (dárce), Consolator (Utěšitel) a labor (práce). Jsou všechna mužského rodu (i labor). Další maskulinum je obecné rozšířeno: je to amor (láska). A podobně zní i clamor (křik, volání), slovo, které slyšíme s evidentně mužským přívlastkem meus během dialogu v závěru nedělního výkropu i stupňových modliteb (et clamor meus…). Tak vzniká dojem, že všechna substantiva končící -r jsou maskulina. Dojem je nesprávný: k maskulinu pater existuje stejně skloňované femininum mater (matka) – viz Sancta Maria, mater Dei… Ale též stejně skloňované femininum soror (sestra). A cor (srdce) nejen že je dokonce neutrum, ale skloňuje se jinak, jak poznáme v 19. lekci.
Když zkusíme substantiva končící –or, odradí nás od nějakého obecného pravidla, že by šlo o maskulina, už právě uvedené femininum soror a neutrum cor. A tak se dostáváme ke slovům končícím na –tor: Ta nám už známá Factor, Creator, Salvator, pastor, dator a consolator, a přidejme Redemptor (Vykupitel) jsou všechna maskulina, a tak lze konečně formulovat pravidlo:
„Když substantivum končí na –tor, tak vsaďte na maskulinum“.
Další slova tohoto typu běžně používáme i v češtině a některá z nich mají i úzký vztah ke katolické církv;. doctor je původně učitel (a používá se i ve smyslu církevní učitel – pro osvěžení uveďme, že jeden zpěv dominikánské liturgie pro svátek sv. Tomáše Akvinského začíná slovy Doctor Thomas), lector (čtenář) je nejnižší stupeň kněžského svěcení, mužské jméno Viktor je z latinského víctor (vítěz)…
Příponě –tor odpovídá často česká přípona –tel; někdy –ač; v obou jazycích vyjadřují vesměs někoho, kdo něco koná resp. působí. Tvar ženského rodu – má-li význam – dostaneme, když příponu –tor změníme na –trix. V Loretánské litanii nalezneme consolatrix (doslova utěšitelko) a genitrix (rodičko) – v ostatních pádech změníme x na c a připojíme pádovou koncovku, např. ablativ Genitrice, akusativ consolatricem; tak v modlitbě Libera nos, následující za Pater noster, je ablativ Genitrice Maria (proč zrovna ablativ, to vysvětlíme mnohem později, jde o specielní vazbu).
Aktuálně >