Vyšlo nové Te Deum, rozkrývá oponu Druhého vatikánského koncilu

Tento týden přišlo odběratelům časopisu Te Deum do poštovních schránek čtvrté letošní číslo. Dále můžeme prozradit, že práce na pátém čísle jsou v plném proudu a chystá se již i číslo šesté. K radosti čtenářů i vydavatelů tak snad bude letošní zpoždění dohnáno.

Některé základní informace o časopise i o jeho současné situaci jsme již naznačili v minulém článku. Můžeme tedy přejít rovnou k obsahu. Ten je, s ohledem na jedno velmi rozporuplné a skličující výročí, velmi závažný. Bude nejlépe, když o něm necháme promluvit člena redakce Michala Semína:

Není mnoho událostí v novodobých dějinách Církve, jež by nás přiměly k redukci hlavních témat časopisu na téma jediné. II. vatikánský koncil, konkrétně padesátileté výročí jeho zahájení, mezi ně patří. Význam koncilu nepopírá nikdo, jak jeho stoupenci, tak kritici, v něm shledávají nepochybnou výhybku v životě Církve. Náš časopis, což jeho pravidelné čtenáře určitě nepřekvapí, náleží k hlasům vinícím koncil z naukového, liturgického i mravního úpadku, v němž se lidská stránka Mystického Těla Kristova aktuálně nachází. Může si však pravověrný katolík takový postoj vůbec dovolit? Pohlédneme-li do historie, pak vidíme, že kritici předchozích koncilů končili v rozkolu a bludech. Jak můžeme tvrdit, že v případě II. vatikánského koncilu toto neplatí? Vysvětlení naleznete v článcích tohoto čísla, v nichž se věrohodně dokládá odlišná povaha posledního církevního sněmu v porovnání s koncily předchozími. Zatímco ty byly svolávány za účelem stanovení závazného katolického učení a odsouzení nejvážnějších omylů doby, II. vatikánský koncil nic takového, a to úmyslně, neučinil. Jeho svolavatel i nástupce, jenž koncil v roce 1965 uzavřel, o něm hovořili jako o koncilu pastoračním, určeném k prezentaci katolické víry jazykem přístupným modernímu člověku. Již tím je zatím poslední všeobecný církevní sněm novátorský. A jak známo, novátorství nebývá znamením naukové stability ani věrnosti svěřenému pokladu víry.

Je možné, že kdyby nedošlo v první fázi koncilu k převzetí otěží progresivní klikou koncilových otců a byly přijaty dokumenty předložené přípravnou komisí, byla by revoluce v Církvi odvrácena či alespoň pozdržena. Kolika škod a zmatků bychom byli ušetřeni, kdyby konciloví otcové schválili původní text dekretu o náboženské toleranci, jejž zde zveřejňujeme, a ne dokument, v němž je uznáno přirozené právo jinověrců na šíření falešných nauk.

V posledních měsících počet výzev ke kritické reflexi textů II. vatikánského koncilu a z nich odvozených „reforem“ narostl o iniciativy katolíků v Itálii, Polsku i jiných zemích nevycházející z řad kněží či věřících spjatých s nejvýznamnějším hlasem katolické tradice – Kněžským bratrstvem sv. Pia X. Modernisté tedy ještě nemohou slavit definitivní vítězství, což ostatně plyne i z Kristova příslibu, že brány pekelné Jeho Církev nepřemohou.

A ještě jedna věc. Kdyby II. vatikánského koncilu nebylo, netěšili byste se ani z článků, jež se v Te Deum publikují. Ba co víc, tento časopis by patrně ani nevycházel. A pokud ano, pak zcela jistě v jiném redakčním složení. A měl by církevní schválení, zatímco jiné časopisy, jež mají imprimatur dnes, by byly na indexu.

Modleme se vytrvale za pravou obnovu Církve, neboť tu nejde jen o osudy časopisů, ale především o spásu duší. Než se však stav nouze v Církvi stane minulostí, jistě ještě pár čísel Te Deum vyjde. Samozřejmě za předpokladu, že nám budete i nadále vypomáhat nejen modlitbou, ale i jinými prostředky – penězi či šířením časopisu mezi věřícími. Pán Bůh zaplať!

K tomuto editorialu lze dodat jedině doporučení ke studiu všech těchto textů obsažených v Te Deum 4/12. Jejich podrobnost a kvalita je natolik mimořádná, že si pisatel těchto řádek netroufá na jejich rešerši a raději odkazuje na jejich plné znění přímo na papíře. Povědomí většiny katolíků o koncilu je velmi zkreslené, je proto nutné neustále informovat a rozkrývat průběh a pozadí této největší katastrofy pro spásu duší přinejmenším od dob tzv. reformace.

Kromě ústředního tématu obsahuje toto číslo, ostatně jako vždy, celou řadu dalších zajímavých článků. Kromě přepisu projevu Petra Hájka na letošním shromáždění Obrana hrdosti normálních lidí to je ohlédnutí P. Stritzka FSSPX za obláčkou u francouzských sester dominikánek, kde máme od letoška novicku. Mezi další zajímavé texty patří dokončení stati Povinnosti v době pronásledování, jejíž první část jsme též zveřejnili na stránkách ISJ.

Najdeme zde další díl rozboru vývoje liturgického zpěvu, pojednání o První křížové výpravě, řadu stručných novinek a upozornění, pokračování textu Živ buď Ježíš Král! a mnoho dalšího.

Stejně jako minule: Institut svatého Josefa všem svým příznivcům a čtenářům VŘELE DOPORUČUJE předplatit si časopis Te Deum, přičemž zároveň na každého z nich apeluje, aby jej doporučil svým přátelům či se vynasnažil o prosazení jeho distribuce na všech místech k tomu vhodných. Znáte-li ve svém okolí někoho, kdo by mohl mít zájem o Te Deum, sdělte jeho adresu redakci, která mu zašle ukázkové číslo zdarma. Předplatné může být též milým dárkem pro Vaše blízké. Obracíme se též na katolické kněze, aby své farníky záměrně (v některých případech dokonce zlovolně) neochuzovali o tak výjimečný zdroj poznání a oporu ve víře. Příprava každého čísla je spojena s nemalým úsilím a náklady. Pokud si časopis předplatíte, pomůžete katolické tradici najít cestu zpět mezi věřící. Jen málokterý úmysl může být šlechetnější.

Více na WWW.TEDEUM.CZ

K. I. Šimek