Michal Semín Nikdo mne nemusí přesvědčovat o půvabech i přednostech monarchie, jakkoli mám za podstatnější obsah než formu společenského zřízení. Jinými slovy, raději katolická republika než zednářská monarchie. Takže i když nejsem sentimentálně zahleděn do doby c. a k. monarchie, s obdivem shlížím na některé osobnosti i z éry jejího soumraku. U Františka Ferdinanda d´Este si zvláště […]
Michal Kretschmer Nemám chuť, čas ani sílu zabývat se podrobně celou apoštolskou exhortací Evangelii gaudium papeže Františka. Exhortace je nepřiměřeně dlouhá. Lze v něm nalézt jak výroky opravdu katolické, tak nejasná i nepřijatelná tvrzení, na něž se mohou konservativci i liberálové odvolávat při obhajobě svých postojů. V tomto příspěvku se zaměřím na body 231 až 233 [1] […]
My víme, že přijde… Dr. Silv. M. Braito Protože jednou přišel a protože přinesl tolik síly, proto věříme, že přijde zase, že přijde k trvalému, rozhodnému vítězství. Spojil se s lidskou přirozeností, stal se člověkem, slabým dítětem. O tom nám zpívají jesle, o síle, která se snesla s nebes na všechny dětské kolébky, na […]
Libor Rösner Jsou světci, kteří zůstanou pro věřící lid neznámí navždy. Nemám teď na mysli ty, kteří nebyli na oltář vyvýšeni oficiální cestou, nýbrž ty, kteří jsou oproti svým známějším spoluobyvatelům Nebeského království jaksi upozaděni co do věhlasu. Jednou takovou je rodačka z lombardského městečka Soncina, ležícího na východ od Milána. To, že zemřela ve Štědrý den […]
Evžen Kindler Některá adjektiva podléhající e-skloňování mají nominativ (a vokativ) jeden pro všechny tři rody. Příkladem je supplex, s nímž jsme se setkali v 18. lekci, kde jsme přeložili verš Oro supplex et acclinis ze sekvence Dies irae jako Prosím (já) skromný a pokorný, neboť autor sekvence, který zde zpívá v první osobě, byl muž (Tomaso da […]
Otevřít článek Ponořme se do latiny 22 – omnipotens, supplex, dulcis
Bl. John Henry Newman Dnešní veliký svátek nás učí dvěma důležitým věcem: pokoře a radosti. V tento den se více než kdy jindy našim zrakům otevírá nebeská vznešenost a Boží zalíbení ve stavu, který je, nebo by měl být, údělem většiny lidí, tedy v pokorném a tichém životě a s ním spojené srdečnosti. Pročítáme-li díla dějepisců, filosofů a […]
Michal Kretschmer Klasická definice člověka je živočich rozumný. Tedy bytost mající duchovou i tělesnou stránku. Jako vše stvořené není jednoduchý, ale složený. Má rozum a vůli, paměť, city, tělesné funkce. V poznání si nevystačí s rozumem, ale potřebuje víru. Je postaven do přirozeného i nadpřirozeného řádu. Žije jako jedinec, ale ve společnosti, a to ve strukturách tohoto […]
13. prosince si připomínáme sv. Otýlii (Odilie) Libor Rösner Narodila se někdy v polovině 7. století v Alsasku mocnému hraběti Aldarichovi a jeho choti Beresintě. Pyšný hrabě se těšil na syna, a když se dozvěděl, že má dceru, skřípal zlostí zuby. Když se k této pro něj Jobově zvěsti přidružila navíc druhá – že dcerka je slepá –, […]
V Revue Distance vyšla velmi zajímavá polemika vztahující se k článku nazvanému „Svatý Václave, uchovej nás při zdravém rozumu!“, který vyšel v Lidových novinách a posléze i zde, na svatojosefském portálu. Autorem původního článku je Michal Semín, jenž tímto rozborem reaguje na (i nad obvyklá očekávání) nejapnou a manipulativní stať Martina C. Putny „Svatý Václave, […]
Evžen Kindler Když máme k dispozici nějaké podstatné jméno jistého rodu, máme s jeho převodem do jiného rodu potíže. Někdy to nejde (otec je maskulinum a ani ten nejzoufalejší zastánce genderového šílení z něho přijatelné femininum či dokonce neutrum nevytvoří), jindy na to musíme hledat to vhodné z více pravidel (právník – právnička, ale domovník – domovnice, neutra vytvářet […]
Otevřít článek Ponořme se do latiny 21 – sanctus, sancta, sanctum
Aktuálně >
Nejnovější komentáře